3 Tdo 807/2011
Datum rozhodnutí: 04.01.2012
Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 205 odst. 2 tr. zákoník




3 Tdo 807/2011 -20 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2012 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného S. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 74/2011 ze dne 23. března 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 156/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 156/2010 ze dne 9. 9. 2010 byl obviněný S. D. (dále jen obviněný) uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku) k § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 (dvě stě padesáti hodin). Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných.

O odvolání obv. D. (stejně jako dalších spoluobviněných a příslušné státní zástupkyně) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem sp. zn. 31 To 74/2011 ze dne 23. března 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného D. vinným pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 (dvě stě padesáti hodin). Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných.

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání v neprospěch obviněného D. nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel shrnul dosavadní průběh trestního řízení s tím, že detailně právně analyzoval konstrukci ustanovení § 205 odst. 1 tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku, které byly na daný případ obecnými soudy rozdílně aplikovány. Poukázal na skutečnost, že byť je tato konstrukce do značné míry specifická, nelze dovodit, že by se jednalo mezi dvěma výše uvedenými ustanoveními o vztah speciality, neboť v poměru speciality se nacházejí ustanovení určená k ochraně týž zájmů, má-li být speciálním zákonným ustanovením postihnut určitý druh útoků proti týmž individuálním zájmům, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň škodlivosti takových útoků pro společnost. Ustanovení § 205 tr. zákoníku však v prvním a druhém odstavci upravuje dvě samostatné skutkové podstaty trestného činu krádeže, z nichž každá je naplněna při splnění zcela odlišných zákonných podmínek. Zdůraznil, že pokud by se vycházelo z názoru o vyloučení souběhu přečinů podle odst. 1 a odst. 2 § 205 tr. zákoníku, pak by opakované spáchání přečinu krádeže a odsouzení a potrestání pachatele za tento přečin ve lhůtě stanovené § 205 odst. 2 tr. zákoníku podmínku zpětnosti nikdy založit nemohlo, neboť takový, opakovaně spáchaný skutek by mohl být posouzen toliko podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, byť by byl spáchán např. formou vloupání apod. Odsouzení pachatele za takto kvalifikovaný skutek by však podmínku zpětnosti z formálních důvodů nezakládalo, neboť v § 205 odst. 2 tr. zákoníku se výslovně hovoří pouze o předchozím odsouzení nebo potrestání pachatele za čin uvedený v odstavci 1, přičemž takovéto nedůvodné a nelogické zvýhodnění části recidivujících pachatelů dozajista nebylo záměrem zákonodárce. S poukazem na uvedené potom, za zjištěných skutkových okolností, kdy obviněný (společně s dalšími odsouzenými) vnikl přes oplocení a vlezl otevřeným oknem do objektu výrobní haly Vratislavské kyselky a zde si připravil k odcizení kovový materiál v hodnotě 38.270,- Kč, se kterým však byl přistižen a zadržen hlídkou Policie ČR, je tedy zřejmé, že jeho jednání bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizích věcí, ačkoli byl v posledních třech letech pravomocně odsouzen za jiný trestný čin krádeže. Shrnul tedy, že měl být dle názoru dovolatele uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a současně pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž takto správně nebylo postupováno ani soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím. S poukazem na výše uvedené potom závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad I. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 31 To 74/2010, dále aby zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 6 T 156/2010, v části týkající se tohoto obviněného a aby zrušil i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a ad II. podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a konečně ad III., aby v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. S projednáním věci potom souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. doručen obviněnému, který se však ke dni konání neveřejného zasedání k takto podanému dovolání nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu jsou však námitky uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce uplatněny právě relevantně a lze k nim uvést následující:

Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou.

Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tento čin spáchá vloupáním.

Ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku pak naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je tedy významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku [v konkrétním případě § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku] a současně i podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel nesouhlasil s právním posouzením takovéhoto jednání jen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (jak rozhodl v napadeném rozsudku odvolací soud) a tvrdil, že skutek má být posouzen jako jednočinný souběh přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.

V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v § 205 odst. 1 tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku se již zabýval velký senát Nejvyššího soudu, a to jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I. Přitom shledal, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchá přečin za některé z okolností uvedených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, tak i podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Jinými slovy, vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i odstavci 2 § 205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v § 205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1.

Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, jak se domnívá dovolatel, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle § 205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud tak i přes svůj správný závěr o vyloučení jednočinného souběhu dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, nesprávně dovodil, že při aplikaci ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku nelze současně aplikovat ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění citovaných rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu.

V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené tak Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Nejvyšší soud ve vztahu k výše uvedenému však poukazuje na to, že od 1. 12. 2011 je účinná změna trestního zákoníku spočívající v tom, že § 205 odst. 2 tr. zákoníku nově zní: Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta . Tato změna ve vyjádření podmínky recidivy v podstatě znamená, že vada rozhodnutí spočívající v tom, že u skutku, který ač naplňoval i znaky uvedené v § 205 odst. 1 tr. zákoníku, byl posouzen jen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nemá ten význam, že by u odsouzeného nebyly splněny podmínky pro jeho odsouzení za krádeže spáchané po 1. 12. 2011 opírající se o předchozí odsouzení napadeným rozsudkem.

Nejvyšší soud se současně ve smyslu § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, popř. zda řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam .

Přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že projednáním dovolání by se na postavení obviněného nic zásadního nezměnilo. Třeba konstatovat, že popsaná vada by prakticky neměla vliv na otázku trestu. V této souvislosti je nutno znovu připomenout, že rozsudkem soudu prvního stupně (kterým byl správně uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen nepodmíněný trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 (dvě stě padesáti) hodin. Rozsudkem odvolacího soudu byl pak obviněný odsouzen k témuž trestu, přičemž navíc v obou případech byl trest ukládán podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a lze předpokládat, že opětovné projednání věci by nevedlo k uložení přísnějšího (či jakéhokoli jiného) trestu. Nejvyšší soud tedy nezjistil podmínky, jež by s ohledem na existenci výše zjištěné a vytknuté vady v právní kvalifikaci skutku odůvodňovaly uložení podstatně odlišného trestu, než se stalo (citovaným) rozhodnutím odvolacího soudu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem (zejména pak autoritativnímu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a zmiňované novele trestního zákoníku) je pak zřejmé, že dovoláním nastolená právní otázka již nemá po právní stránce zásadní význam.

Je tedy zřejmé, že by projednání podaného dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, a proto nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. ledna 2012

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka