3 Tdo 805/2003
Datum rozhodnutí: 04.09.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 805/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2003 o dovolání podaném obviněným V. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 5 To 302/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 199/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 3 T 199/2002, byl obviněný V. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že podle bodu 1) výroku rozsudku dne 13. 5. 2002 kolem 10. 30 hod. v Č. T., okres K., v prodejně PC C. B. W., veden snahou neoprávněně se obohatit, po předložení originálu výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy A. p., spol. s. r. o., se sídlem O. M. H., kdy se představil jako zástupce této firmy, přičemž k této firmě již žádný vztah nemá, a příkazu k úhradě na částku 23.283,40 Kč ze dne 13. 5. 2002 z neexistujícího účtu vedeného u ČSOB, a.s., vylákal počítačovou sestavu v celkové hodnotě 23.283,40 Kč a uvedeným jednáním tak způsobil poškozenému B. W. škodu ve výši 23.283,40 Kč. a podle bodu 2), že dne 14. 5. 2002 kolem 15. 30 hod. v Č. T., okres K., v prodejně PC C. B. W., veden snahou neoprávněně se obohatit, se snažil vylákat stejným způsobem jako dne 13. 5. 2002 inkoustovou tiskárnu HP Desk Jet 920 v hodnotě 3.990,- Kč, kdy uvedl, že tuto uhradí příkazem k úhradě z neexistujícího účtu vedeného u ČSOB, a. s., toto se mu však nepodařilo, neboť byl na místě zadržen příslušníky Policie ČR, a uvedeným jednáním tak způsobil poškozenému B. W. škodu ve výši 3.990,- Kč. Podle § 250 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud dále rozhodl, že se poškozený B. W. odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 5 To 302/2003, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 4. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný V. T. prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, kterým napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a s tím související výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především uvedl, že soudy obou stupňů nepostupovaly při zjišťování výše škody podle ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák., neřídily se ani usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 954/2002, na základě kterého byla v předmětné věci zrušena dřívější rozhodnutí okresního i krajského soudu a věc přikázána Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že i v následném řízení byla výše způsobené škody stanovena pouze na základě výpovědi poškozeného, aniž by k objasnění této otázky byly provedeny další dostupné důkazy, zejména pak posudkem znalce z příslušného oboru, jak bylo obhájcem navrhováno. Nedostatečné objasnění věci potom vedlo k nesprávnému závěru obou soudů, že činem měla být způsobena škoda nikoli malá (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Dovolatel podrobně popsal situaci při výběru inkriminované tiskárny, zejména vyslovil nesouhlas s tím, že si vybral konkrétní tiskárnu (tj. v konkrétní ceně), jak nepravdivě uváděl poškozený. Dovolatel dále rozvedl skutečnosti, které podle něj významně zpochybňují pravdivost výpovědi poškozeného a tím i věrohodnost jeho osoby jako svědka (např. rozpory v jeho výpovědi ve věci fakturace tiskárny). Uvedené pochybnosti měly proto soudy odstranit postupem podle § 207 odst. 2 tr. ř., jenž byl nepochybně na místě, neboť přesné určení (zjištění) výše škody je v případě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. rozhodující pro použití shora uvedené kvalifikované skutkové podstaty. Jestliže soudy obou stupňů řádně neobjasnily podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem, pak podle dovolatele porušily zákon v ustanovení § 89 odst. 1 písm. e) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu shora uvedeného dovolacího důvodu je třeba spatřovat v tom, že v důsledku shora uvedeného vadného postupu soudu prvního stupně a především soudu odvolacího (který důvodně podanému odvolání nevyhověl), nebyl skutek správně posouzen toliko jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Uvedená okolnost měla následně negativní dopad i na výrok o trestu, který byl dovolateli uložen ve vyšší trestní sazbě.

Dovolatel dále namítl, že v předmětném řízení byla porušena zásada presumpce nevinny, neboť soud prvního stupně v rozsudku konstatoval, že proti jeho osobě jsou vedena další tři trestní stíhání pro stejnou trestnou činnost, ačkoliv nedošlo k jeho pravomocnému odsouzení. Poukázal rovněž na to, že v protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu není uvedeno jméno obhájce, který byl veřejnému zasedání přítomen.

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě včetně vadného řízení mu předcházejícího zrušil ve všech jeho výrocích a aby podle § 265l odst. l tr. ř. uložil příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

K dovolání obviněného V. T. se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že dovolání sice bylo podáno formálně z důvodu pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti je v něm namítán především nedostatečný rozsah dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, tedy soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění, jak státní zástupce zdůraznil, nelze ovšem podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podle názoru státního zástupce jedinou námitkou korespondující s dovolatelem použitým dovolacím důvodem, je námitka, že skutek měl být správně kvalifikován toliko jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle § 8 odst. 1 tr. zák. V tomto směru je však dovolaní zjevně neopodstatněné vzhledem k vázanosti dovolacího soudu skutkovými závěry učiněnými nalézacím soudem, podle kterých výše zjištěné škody činila částku 27.273,40,- Kč. To znamená, že šlo o škodu nikoli malou podle § 89 odst. 11 tr. zák. a aplikovaná právní kvalifikace byla v daném případě přiléhavá, když podmínky ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. byly zjevně splněny. Státní zástupce poukázal rovněž na to, že v novém řízení (po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu) nalézací soud řádně zjistil výši škody, kterou se obviněný jednáním pod bodem 2) pokusil způsobit a o takto zjištěnou výši škody opřel použitou právní kvalifikaci. V daném směru jsou proto výtky dovolatele nedůvodné. Závěrem státní zástupce připomněl, že podmínky, za nichž nyní přísluší dovolacímu soudu rozhodovat, jsou zcela odlišné od podmínek, za kterých v předmětné věci rozhodoval v prvém případě. S ohledem na konstatované důvody státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil státní zástupce ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný V. T. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě je však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 odst. 1 písm. e) tr. ř. S tím pak dovolatel spojuje namítané pochybení soudů obou stupňů, které podle něj nevzaly v úvahu některé významné skutkové okolnosti (jež měly vyplývat z provedeného dokazování) týkající se výše způsobené škody a svědčící ve prospěch dovolatele, což mělo vést k následnému vadnému hmotně právnímu posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.), ačkoliv ve skutečnosti se mělo jednat pouze o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku se de facto domáhal revize skutkového stavu věci, z něhož soudy při svých právních závěrech vycházely. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani dovolatelem vytýkané procesní vady vztahující se k porušení zásady presumpce nevinny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) ani námitku, že v protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu není uvedeno jméno přítomné obhájkyně.

Dále je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02).

Ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 954/2002, jímž bylo rozhodnuto o předcházejícím dovolání obviněného, vyplývá, že z hlediska zákonného znaku škody nikoli malé podle § 89 odst. 11 tr. zák. (podmiňujícího použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.) odvolací soud pochybil, považoval-li výrok rozsudku soudu prvního stupně za správný, aniž by ve skutku (bod 2/ výroku) byla stanovena přesná (minimální) hodnota inkriminované tiskárny jako skutečnosti relevantní podle hmotného práva. V novém řízení v předmětné věci pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že šlo o tiskárnu v hodnotě 3.990,- Kč a v odůvodnění svého rozsudku (str. 3) vyložil, o jaké skutečnosti toto své zjištění opřel. Odvolací soud se následně s jeho závěry ztotožnil. Nynější námitky dovolatele jsou založeny na argumentaci, jež správnost učiněných skutkových zjištění zpochybňuje. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tudíž uplatněn ve skutkové a nikoli v hmotně právní rovině.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného V. T. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. září 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler