3 Tdo 803/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 803/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2005 dovolání obviněného Ing. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 10 To 582/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 187/2002, a dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti témuž rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové v téže trestní věci ve prospěch i v neprospěch obviněného T. A., a rozhodl t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 10 To 582/2004 s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e ve výroku o trestu uloženém obv. T. A. a o podmíněném odkladu výkonu tohoto trestu.

Současně se podle § 265k odst. 2 tr. řádu z r u š u j í i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Hradci Králové se podle § 265l odst. 1 tr. řádu p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Jinak zůstává uvedený rozsudek nezměněn.

II. Dovolání Ing. J. K. se podle 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 11 T 187/2002, byli obvinění T. A. a Ing. J. K. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2002.

T. A. byl za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 2 tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 193/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 290/2001 ze dne 13. 12. 2001 odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona za použití § 39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 193/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 290/2001 ze dne 13. 12. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.



Ing. J. K. byl za tento trestný čin a za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 87/2001 ze dne 22. 6. 2001, odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 87/2001 ze dne 22. 6. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené Č. o. b. a.s., se sídlem P. N. M., částku 3.250.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Č. o. b. a.s., se sídlem P. N. M., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění T. A. a Ing. J. K. v N., v době od 17. prosince 1993 do března 1995 jako společníci a jednatelé obchodní společnosti O.P.M.N. s ručením omezeným se sídlem v N., dne 17. prosince 1993 v N. v úmyslu úvěrovou smlouvu řádně ve lhůtě splatnosti nesplácet společně uzavřeli s Č. o. b. a.s. úvěrovou smlouvu, na základě které byl společnosti poskytnut úvěr ve výši 8.000.000,-- Kč na úhradu části kupní ceny M. N. za nemovitosti domu čp. 1976 se stavební parcelou č. 477 a pozemkovou parcelou č. 476, čp. 1977 se stavební parcelou č. 477 a pozemkovou parcelou č. 110/4 v katastrální území S. M. n. M., zapsané K. ú. v N. na listu vlastnictví, zavázali se rozprodávat spoluvlastnické podíly na těchto nemovitostech s tím, že kupní ceny budou splatné na účet u Č. o. b. a.s., pobočka N. v den podpisu kupní smlouvy a po dobu splatnosti úvěru budou ve prospěch běžného účtu společnosti rovněž zde vedeného směřovat objem veškeré fakturace z další podnikatelské činnosti, avšak v rozporu s těmito úvěrovými podmínkami přebírali kupní ceny z prodeje podílů na nemovitostech převážně v hotovosti, nevkládali příjmy na určené účty a používali je k jiným účelům, úvěr nespláceli, a tím způsobili Č. o. b. a.s. se sídlem P., N. M., škodu ve výši nejméně 3.250.000,-- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění a poškozená Č. o. b. a. s. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2005 Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým rozsudkem sp. zn. 10 To 582/2004 z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném popisu skutku z výroku rozsudku soudu prvního stupně uznal oba obviněné vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2002.

T. A. byl za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 2 tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 1 T 193/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 12 To 290/2001, a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 T 11/2000, odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o souhrnném trestu uloženém tomuto obžalovanému rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 T 11/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Ing. J. K. byl za tento trestný čin a za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 2 T 87/2001, doručeným obžalovanému 2. 8. 2001, odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 2 T 87/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla oběma obžalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradu škody poškozené Č. o. b. a.s. se sídlem P., N. M., částku 3.250.000,-- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Č. o. b. a.s. se sídlem P., N. M., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného T. A. prostřednictvím svého obhájce i obviněný Ing. J. K. podali ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě dovolání.

Nejvyšší státní zástupkyně svým mimořádným opravným prostředkem napadá výrok o trestu týkající se obviněného T. A., přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když tvrdí, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněn odložen na zkušební dobu, ve výměře převyšující horní hranici trestu odnětí svobody, jehož výkon lze podmíněně odložit. V odůvodnění svého dovolání poukazuje na ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákona ve spojení s ustanovením § 60a odst. 1 tr. zákona, z nichž vyvozuje závěr, že jestliže Krajský soud v Hradci Králové neuložil obviněnému A. trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby odpovídající trestnému činu podle § 250 odst. 3 tr. zákona, tedy ve výměře 2 let, nýbrž uložil tento trest ve výměře tuto hranici přesahující, měl buď uložit tento trest jako trest nepodmíněný, nebo měl právě s ohledem na ustanovení § 60a odst. 1 tr. zákona při podmíněném odkladu výkonu takového trestu vyslovit nad pachatelem dohled. Ve skutečnosti, že tak soud druhého stupně neučinil, spatřuje dovolatelka naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.

V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a aby věc přikázal tomuto soudu v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný Ing. J. K. se ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z obsahu jeho mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že v něm napadá výrok o vině, o trestu, jakož i o povinnosti k náhradě škody odsuzujícího rozsudku. Dovolatel především vyslovuje názor, že mu v řízení od samého počátku nebyl prokázán podvodný úmysl a že soudy obou stupňů nehodnotily důkazy ve všech souvislostech. Tvrdí, že žádný podvodný úmysl neměl, že při uzavírání úvěrové smlouvy nezatajil žádné podstatné skutečnosti, které v té době existovaly a které by bance bránily poskytnout požadovaný úvěr. Dále poukazuje, že spolu se svým společníkem také úvěr spláceli, byť pouze zčásti, k čemuž byly předloženy důkazy i poškozenou bankou. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný rovněž namítá, že z časového vymezení doby páchání skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku není zřejmé, kdy byla poškozena banka, či konkrétně kdy její pracovníci dospěli k názoru, že se oba obvinění dopustili podvodného jednání. Dovolatel se odkazuje na obsah svého odvolání a plně se na ně odvolává a podotýká, že žádná nová zjištění ani důkazy na svou obhajobu nemá. Svoji argumentaci však ještě doplňuje o názor, že pokud došlo k porušení úvěrové smlouvy, pak tedy i postupem banky, která měla dostatek zjišťovacích mechanismů na to, aby získala poskytnutý úvěr včetně příslušenství zpět.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného Ing. J. K. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). V prvé řadě upozorňuje, že z hlediska řízení o dovolání je irelevantní ta část dovolání, kde jsou vznášeny námitky proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Má za to, že deklarovanému dovolacímu důvodu tak odpovídá jen ta část dovolání, ve které jednak obviněný namítá absenci podvodného úmyslu, jednak kde poukazuje na vymezení doby páchání skutku. Státní zástupce vyslovuje názor, že ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá existence podvodného úmyslu již v době sjednávání úvěrové smlouvy a že skutková věta výroku odsuzujícího rozsudku obsahuje též skutkové znaky odpovídající zákonným znakům obohacení i vzniku značné škody.

Opodstatněnost shledává u té části dovolání, ve které obviněný poukazuje na vymezení doby páchání trestného činu, které je jednou ze základních náležitostí výroku o vině ve smyslu § 120 odst. 3 tr. řádu a může mít význam z hlediska právní kvalifikace skutku i z hlediska jiných hmotně právních posouzení. Současně však státní zástupce upozorňuje, že trestněprávně relevantního jednání se obvinění dopustili již uzavřením úvěrové smlouvy dne 17. 3. 1993 a trestný čin podvodu byl dokonán momentem, kdy jim byly finanční prostředky poskytnuty. Z toho pak logicky vyplývá, že za škodu je nutno považovat celou částku úvěru, tj. částku 8.000.000,--Kč. Některé později učiněné platby ve prospěch banky je pak možno posuzovat toliko v otázce náhrady škody. Odvolací soud ovšem časové vymezení skutku protáhl i do období následujícího po vyplacení úvěrových prostředků a právě v souvislosti s tím tyto následné platby zohlednil ve prospěch obviněných při stanovení výše škody jako následku trestného činu. Z toho je zřejmé, že upřesnění doby spáchání skutku by ve svých důsledcích vedlo k výraznému zhoršení postavení obviněného.



S ohledem na uvedené skutečnosti dochází státní zástupce k závěru, že odstranění vady vytýkané dovolatelem by nemohlo vést k ovlivnění postavení obviněného v jeho prospěch a z toho důvodu navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznán vinnými a uložen jim trest. Obviněný i nejvyšší státní zástupkyně jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá charakter žádného druhého odvolání a dovolací soud není možno v soustavě soudnictví chápat jako soud třetí instance a domáhat se u něj plně revize rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.

V případě dovolání obviněného Ing. J. K. je zjevné, že jeho obsah je s výše uvedeným uplatněným dovolacím důvodem v souladu toliko zčásti, neboť dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku kromě jiného napadá skutková zjištění soudu, konkrétně rozsah dokazování a hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu, a to jak pokud jde o skutkové okolnosti ve vztahu k objektivní, tak i subjektivní stránce trestného činu. Takový obsah dovolání není v souladu ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud by se tedy dovolání opíralo pouze o takto formulované námitky, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

V souladu s použitým dovolacím důvodem je však dle názoru Nejvyššího soudu ta část dovolání obviněného, ve které je vznesena námitka týkající se nejasného vymezení doby spáchání skutku. Jde o námitku vůči právnímu posouzení otázky momentu dokonání trestného činu.

Při posuzování této námitky dovolatele Nejvyšší soud především konstatuje, že skutková věta výroku rozsudku, doplněná příslušnými pasážemi jeho odůvodnění, zcela pokrývá všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, neboť obsahuje podvodný úmysl pachatele směřující k jeho obohacení a současně i ke způsobení nejméně značné škody. Pokud jde o nejasné vymezení doby spáchání skutku, je nutno se přiklonit k zcela výstižnému názoru státního zástupce, že otázka časového vymezení skutku úzce souvisí s otázkou výše způsobené škody a že trestněprávně relevantního jednání se obvinění dopustili již uzavřením úvěrové smlouvy dne 17. 3. 1993 a trestný čin podvodu byl dokonán momentem, kdy jim byly finanční prostředky poskytnuty. Za škodu je nutno v tomto případě považovat celou částku úvěru, tj. částku 8.000.000,--Kč.

Postup soudu prvého stupně (převzatý i soudem odvolacím), že Č.S.O.B., a.s. byla způsobena škoda nejméně ve výši 3.250.000,- Kč, ke které soud dospěl součtem plateb zinkasovaných oběma obžalovanými hotovostně nebo jiným způsobem než přes blokační účet Č.S.O.B. v období od uzavření úvěrové smlouvy ze dne 17. 12. 1993 do března 1995, je v tomto případě podle názoru Nejvyššího soudu nutno považovat za shovívavý. Odvolacím soudem byl totiž skutek časově vymezen i do období po vyplacení úvěru a tím tento soud zohlednil následné platby v souvislosti se stanovením výše škody jako následku trestného činu. Pokud tedy soudy obou stupňů vyslovily názor, že vylákáním úvěru od banky v prosinci 1993 ve prospěch společnosti O.P.M., s.r.o. s úmyslem jej neplnit dle sjednaných podmínek obžalovaní způsobili bance škodu ve výši nejméně 3.250.000,- Kč (která i tak vysoce překračuje hranici značné škody), rozhodly ve prospěch obou obviněných.

Naopak je třeba souhlasit se závěrem soudu, že případná dodatečná úhrada škody způsobené trestným činem nemůže sama o sobě způsobovat, že skutek dříve trestný se stane beztrestným s výjimkou případů, kde tak trestní zákon sám stanoví. Rovněž je nutno přisvědčit i názoru soudu prvního stupně, že nelze přijmout argument obviněného (opakovaný obdobně i v rámci jeho dovolání), že na vzniku škody se podílela i banka sama tím, že nepřikročila včas k realizaci zástavního práva na domech čp. 1976 a čp. 1977, když tímto způsobem by se pouze negativní důsledky trestné činnosti obžalovaných přenesly z banky na případnou exekucí postižené podílové spoluvlastníky uvedeného domu, kteří své podíly na nemovitosti nepochybně kupovali s tím, že jejich platby jsou určeny na splácení zástavního práva banky a nikoli na rozvíjení nepříliš úspěšné další podnikatelské činnosti obžalovaných.

Lze tedy uzavřít, že obviněným požadované upřesnění doby spáchání trestného činu (upřesnění skutku) by s ohledem na výše rozvedené skutečnosti ve svých důsledcích vedlo ke zhoršení jeho postavení a tím i k porušení zásady reformationis in peius. Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než dovolání obviněného Ing. J. K. považovat za zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného Ing. J. K. odmítl.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je uplatněn v dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného T. A., je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

V posuzovaném případě je zřejmé, že obsah zmíněného dovolání je s tímto dovolacím důvodem v souladu, neboť obsahuje námitku, že soud uložil za současné aplikace § 58 tr. zákona trest odnětí svobody ve výměře, ve které tento trest nelze podmíněně odložit a že tedy jestliže současně nebyl nad obviněným vysloven dohled, se jedná o překročení zákonem stanovené sazby trestu. Na základě posouzení námitek nejvyšší státní zástupkyně dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.

V odůvodnění uloženého trestu a podmíněného odkladu jeho výkonu Krajský soud v Hradci Králové konstatuje, že obžalovaný ještě splňuje zákonné podmínky pro podmíněný odklad výkonu trestu podle § 58 odst. 1 tr. zák. Podle uvedeného ustanovení tr. zákona však může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta. T. A. však byl Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Jde tedy o zjevné nedodržení omezující podmínky obsažené v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákona, na jejímž dodržení je nutno trvat bez ohledu na to, že se jedná o trest souhrnný, neboť tato okolnost v této souvislosti není relevantní.

Krajský soud v Hradci Králové, jestliže náležitě uvážil výši uloženého trestu odnětí svobody včetně podmíněného odkladu jeho výkonu, měl použít ustanovení § 60a odst. 1 tr. zákona s tím, že by nad T. A. vyslovil dohled. Tohoto ustanovení ovšem odvolací soud nevyužil a dohled nad jmenovaným nevyslovil. Za tohoto stavu věci je tedy nutno konstatovat, že výrok o trestu uloženém T. A., resp. o podmíněném odkladu jeho výkonu, je v rozporu se zákonem a dovolání nejvyšší státní zástupkyně je tudíž důvodné.

V zájmu nápravy uvedené vady napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud na základě podaného dovolání zrušil výrok o trestu a způsobu jeho výkonu uložený T. A., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Sám svým rozhodnutím zmíněnou vadu rozhodnutí soudu druhého stupně nenapravoval, neboť má za to, že bude na soudu druhého stupně, aby znovu zvážil všechna zákonná kriteria ve vztahu k ukládání druhu a výše trestu a způsobu jeho výkonu. Proto přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Při tomto novém rozhodnutí bude soud druhého stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. října 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h