3 Tdo 798/2013
Datum rozhodnutí: 07.08.2013
Dotčené předpisy: § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoník



3 Tdo 798/2013 -22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2013 o dovolání podaném K. V. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 632/2012 ze dne 6. 3. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 76/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 10 T 76/2012 ze dne 12. 7. 2012 byl dovolatel uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.

V předmětné věci podal K. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 3 To 632/2012 ze dne 6. 3. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal K. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku vznesl výhrady proti popisu předmětného skutku co do jeho nekonkrétnosti stran období, kdy docházelo k jeho (protiprávnímu) jednání a tedy, zda uvedené skutkové závěry byly schopny vůbec naplnit znak kvalifikované skutkové podstaty označeného zločinu s tím, že šlo o jednání po delší dobu. Závěry soudů ohledně doby páchání trestné činnosti jsou tak nedostatečné a neurčité a nemohly tak být posouzeny jako označený zločin. Údaje uvedené ve výroku soudu prvního stupně jsou všeobecné, časově nezařazené a nebylo tak postaveno najisto, zda šlo o týrání. Poukázal i na to, že samotná poškozená často konflikty iniciovala, napadala jej i fyzicky a nelze tak jednání dovolatele posuzovat izolovaně, a to i co do přiměřenosti jeho reakcí. Dále má za to, že chybí i existence jeho jednání jako jednání v přímém úmyslu, popis skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně uveden není, když znovu poukázal na to, že jeho jednání bylo pouze reakcí na agresivní počínání poškozené. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo, aby podle § 265 tr. řádu rozhodl tak, že skutek, pro který jsem byl odsouzen a v němž byl shledán zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, není trestný čin a v návaznosti na uvedené mě obžaloby zprostil .

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že obecně lze uvést, že týráním nutno rozumět zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Pokud jde o takové jednání trvající delší dobu, pak se musí jednat řádově o několik měsíců a je nutno přihlížet též k jeho intenzitě a tedy čím bude takové týrání intenzivnější, tím kratší je potřebná jeho doba pro shledání znaku delší doba . K tzv. skutkové větě obsažené v rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že mimo obecné konstatování o slovním a fyzickém napadání, tato obsahuje i konkrétní formy fyzického násilí jako tahání za vlasy, facky, údery pěstí do obličeje atd. a zčásti jsou označeny i slovní útoky (výhrůžky zabitím). Ve svém souhrnu takové jednání potom nepochybně vykazuje zmíněné znaky týrání . K časovému vymezení skutku uvedl, že z tzv. skutkové věty plyne, že popsaného jednání (trestné činnosti) se dovolatel dopouštěl od přesně nezjištěné doby roku 2007 do 22. 9. 2011 s tím, že takové jeho jednání nabylo na intenzitě od počátku roku 2011. Přitom dovolatel interpretuje uvedené zkreslujícím způsobem a prezentuje tak vlastní skutková tvrzení. Přitom dobu zhruba čtyř let lze nepochybně považovat za postačující jak z hlediska znaků základní skutkové podstaty zločinu podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, tak i kvalifikované skutkové podstaty podle § 199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, což platí i pro případ, že až do roku 2011 šlo o slovní a fyzické útoky nižší intenzity. Stran subjektivní stránky označeného zločinu již ze samotného charakteru jednání uvedeného v tzv. skutkové větě zjevně plyne, že šlo o jednání ve formě přímého úmyslu z hlediska ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Námitka spočívající v jeho tvrzení, že reagoval na násilné jednání poškozené, potom nemá oporu v učiněných skutkových zjištěních a jde tak o námitku skutkovou, když nebylo prokázáno, že šlo o vzájemné zlé nakládání osob žijících ve společné domácnosti a závěr o vině dovolatele nevylučuje ani to, že se v některých případech poškozená útokům dovolatele bránila i použitím násilí. Státní zástupce proto uvedl, že citovaná rozhodnutí soudů nebyla zatížena vadou uvedenou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto není naplněn ani dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ani v jedné z jeho alternativ, protože odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání nikoliv formálně, ale podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že především nejsou naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty označeného zločinu spočívající v tom, že poškozenou týral po delší dobu (§ 199 odst. 2 písm. d/ tr. zákoníku). Uvedenou námitku lze (při jisté míře tolerance) mít za uplatněnou právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněnou. To proto, že v tzv. skutkové větě je zjevně uvedeno (mimo obecného konstatování), že poškozenou napadal přesně označeným způsobem (taháním za vlasy, fackami, údery pěstí do obličeje, vrážením do těla), které přivodilo zranění v podobě pohmožděnin a také vyhrožováním zabitím. Takové jednání je nepochybně ve svém souhrnu týráním a tedy zlým nakládáním s osobou blízkou, neboť se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které taková osoba pociťuje jako těžké příkoří. Pokud se jedná o časové vymezení v uvedené skutkové větě, tak je vymezeno od nezjištěné doby roku 2007 do 22. 9. 2011 s tím, že právě od počátku roku 2011 nabylo na intenzitě, a to způsobem již popsaným. Nepochybně tak za týrání po delší dobu lze mít dobu od počátku roku 2011 do 22. 9. 2011, a to zejména s ohledem na slovní i fyzické útoky dovolatele na poškozenou dosahující již značné intenzity (razance). Proto také nelze mít námitky vznesené stran právní kvalifikace popsaného skutku za důvodné. Uvedené totiž plyne i z nepochybně dostatečných a určitých učiněných skutkových zjištění, když nelze (z důvodů přesně popsaných soudy) mít výpovědi poškozené za nevěrohodné a je namístě znovu připomenout znalecký posudek z odvětví psychologie, který se osobou poškozené důkladně zabýval a dospěl i k závěru, že se u ní rozvinuly (byť v lehčí formě) symptomy syndromu týrané osoby. Za těchto okolností pak z obsahu tzv. skutkové věty v rozsudku soudu prvního stupně lze zjevně dovodit, že dovolatel nepochybně jednal v úmyslu přímém, bez toho, že by tento údaj musel být vyjádřen expresis verbis. Současně z učiněných skutkových zjištění neplyne, že by dovolatel popsaným jednáním pouze reagoval na násilí ze strany poškozené. Nelze než uzavřít, že takto je zjevným, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve svém souhrnu zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. srpna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka