3 Tdo 796/2007
Datum rozhodnutí: 12.07.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 796/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2007 o dovolání podaném D. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 To 20/2007 ze dne 6. 3. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 1/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 31 T 1/2000 ze dne 12. 1. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve znění zákona č. 265/2001 Sb., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Následně mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání fyzické osoby s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje na dobu sedmi let a také trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně označené. Bylo také rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal D. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 2 To 20/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil a to ve výroku o trestu, přičemž podle § 259 odst. 3 tr. ř. jej odsoudil podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž mu uložil trest zákazu činnosti a propadnutí věci a to ve stejném rozsahu jako soud prvního stupně v již citovaném rozhodnutí.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek, pro nějž byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., nelze jako uvedený trestný čin posuzovat. To proto, že se stal obětí podvodu maje za to, že v dané věci půjde o obchod s cigaretami a alkoholem. Na popud F. D. si vyřídil živnostenský list a až později se dozvěděl, že předmětem obchodů má být nafta, benzín, resp. lehký topný olej. Popřel, že by kdy jednal se zástupci firem R. T. I. či K. P. s tím, že své podpisy na příslušných dokladech nadále zpochybňuje. Poukázal i na to, že často jezdíval na služební cesty do Německa, kde se také déle zdržoval a nemohl se tak zúčastňovat jednání ohledně inkriminovaných obchodů. V roce 1993 nevlastnil ani řidičské oprávnění, takže pokud měl dojíždět k uvedeným jednáním, bylo by to pro něj komplikované. Neměl také povědomost o rozsahu páchané trestné činnosti a má za to, že skutková zjištění podaná soudem druhého stupně z hlediska hmotně právního nesvědčí pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, kterým byl posléze shledán vinným a že jednání označené ve výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není trestným činem. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a při zrušení napadeného rozhodnutí hned také sám ve věci rozhodl tak, že zruší i zbylou, napadeným rozhodnutím vrchního soudu dosud nedotčenou část rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 31 T 1/2000 ze dne 12. 1. 2006, a zprostí obžalovaného D. S. obžaloby pro uvedený skutek dle ust. § 226 písm. c) tr. ř. . Konečně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil výkon napadeného rozhodnutí, tedy citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel prioritně prosazuje vlastní verzi průběhu skutkového děje, přičemž tak činí prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry, k nimž dospěly soudy obou stupňů a brojí rovněž proti způsobu, kterým soudy obou stupňů hodnotily jednotlivě ve věci provedené důkazy. Takto vlastně poukazuje na to, že došlo k porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a až následně dovozuje nedostatek znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným. Takto uplatněné výhrady však v rámci zvoleného dovolacího důvodu nelze akceptovat, když je nezbytné, aby dovolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudů a na jejich základě hodnotil správnost hmotně právního posouzení. Nelze postupovat tak, že dovolatel namítá pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, neboť takový dovolací důvod v ustanovení § 265b tr. ř. obsažen není. Uvedeným způsobem vznesené námitky by mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam pouze tehdy, pokud by bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudy z nich vyvozenými, a zároveň pokud by dovolatel takový nesoulad namítl a také odůvodnil. V posuzované věci se tak nestalo a navíc ani státní zástupce k takovým závěrům nedospěl. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takto podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné především posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, když sám nabídl jiný průběh skutkového děje, zejména co se týče jeho možností označený skutek a tedy i trestný čin vůbec spáchat. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly. Zejména i odvolací soud reagoval na shodné námitky odvolatele, když vysvětlil proč nepochybuje o pravosti jeho podpisů na příslušných (rozhodných) listinách stran obchodů realizovaných mezi firmou svědka M. a firmou odvolatele, když také poukázal na to, že provedeným dokazováním bylo spolehlivě zjištěno, že dovolatel osobně se znalostí věci jednal jak s dodavatelem lehkých topných olejů (sdružení R. T. I.), tak i s odběratelem (K. P., spol. s r. o.), což bylo potvrzeno i výpověďmi označených svědků. Stejně přiléhavě vysvětlil i to, proč neakceptoval tvrzení odvolatele o tom, že v kritické době nebyl mobilní a v souvislosti s pobytem v Německu se tak předmětných obchodních jednání nemohl účastnit a zabýval se i konečnou výší způsobené škody a okolnostmi, za kterých byl soudem prvního stupně dovolateli uložen souhrnný trest odnětí svobody. V posuzované věci lze konečně odkázat i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky (např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04), kdy rozhodnutí obecného soudu by bylo nutno považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy právní závěry vyvozené soudy by byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně jejich úplné absence). V předmětné věci se však o takový případ nejedná a konečně ani sám dovolatel, který se podaným mimořádným prostředkem domáhal změny v hodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, nenamítl žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a jeho právním posouzením dokládaly.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. O návrhu dovolatele na odklad výkonu napadeného rozhodnutí potom dovolací soud s ohledem na shora přijaté rozhodnutí již nerozhodoval.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka