3 Tdo 793/2005
Datum rozhodnutí: 17.08.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 793/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 dovolání obviněného K. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 10 To 267/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 206/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání K. V. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 16 T 206/2003, byl obviněný K. V. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zákona a byl podle § 201 tr. zákona s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona mu byla uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradit dle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 2 let.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 31. 5. 2003 v 04.50 hod., po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy měl v krvi nejméně 1,33 promile alkoholu, řídil po dálnici D1, okr. P.-v., ve směru na B., osobní automobil zn. ŠKODA 135 LXi Forman, přičemž v km 10 se plně nevěnoval řízení, které nezvládl a sjel vozem vpravo mimo těleso dálnice, kde narazil do reklamní světelné tabule S. umístěné na travnaté ploše před benzinovým čerpadlem a v důsledku jím zapříčiněné nehody způsobil poškozením vozu ŠKODA 135 LXi Forman vlastníku V. V., škodu ve výši 55.000,- Kč a poškozením reklamní tabule způsobil škodu ve výši 47.246,- Kč vlastníku S. C. R. a.s., P.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2004 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 267/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-východ dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že v něm napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá nesprávné hmotně právní posouzení, které dle jeho názoru mělo spočívat v tom, že soudy obou stupňů nesprávně usoudily, že vlastníkem vozidla je V. V. K tomu uvádí, že V. V. daroval ke dni svatby předmětné vozidlo obviněnému a jeho manželce, a to na základě ústně uzavřené darovací smlouvy, přičemž skutečnost, že změna vlastníka nebyla registrována v evidenci vozidel, není z hlediska nabytí vlastnictví relevantní. V této věci zpochybňuje hodnocení provedených důkazů, kde nesouhlasí s názorem soudu ohledně věrohodnosti či nevěrohodnosti svědeckých výpovědí. S ohledem na své tvrzení, že Václav Veselý nebyl v den nehody vlastníkem vozidla, dovozuje závěr, že se nemohlo jednat ohledně tohoto vozidla o způsobení škody na cizím majetku a v důsledku toho došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku.



Dále vznáší námitku, že soudy obou stupňů se náležitě nevypořádaly se stupněm společenské nebezpečnosti trestného činu vzhledem k osobě odsouzeného, když kromě výše uvedeného ještě poukazuje na to, že jednak škodu ve výši 45.405,- Kč rychle uhradil, jednak havarované vozidlo prostřednictvím svědka V. prodal, takže svědku Veselému žádná majetková újma fakticky nevznikla, když vozidlo bylo následně prodáno, kupní cenu obdržel odsouzený a svědek V. cenu za prodané vozidlo ani žádnou náhradu škody nepožadoval. V této věci odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 11 Tdo 917/2002.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu. Petit dovolání je neúplný, neboť dovolatel nepředkládá žádný návrh dalšího postupu ve věci.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). V prvé řadě konstatuje, že nelze přisvědčit tvrzení dovolatele, že nedošlo ke způsobení škody na cizím majetku. Tento názor odůvodňuje chování dovolatele v průběhu trestního řízení a dodatečnou změnou v tomto jednání a ztotožňuje se zjištěními soudů obou stupňů v této věci, resp. s hodnocením provedených důkazů. Za nepochybné tedy považuje, že dovolatel svým jednáním způsobil škodu na cizím majetku v celkové výši 102.246,- Kč, tedy ve výši více než dvojnásobně převyšující zákonnou hranici větší škody ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zákona. Dále vyslovuje názor, že operativní přístup dovolatele k náhradě škody na majetku S. C. R. a.s. nelze zohlednit v souvislosti se závěrem o vině, přičemž však tato otázka byla odpovídajícím způsobem zvážena v rámci úvah o trestním postihu. Státní zástupkyně poukazuje i na nepřípadnost odkazu dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, neboť toto rozhodnutí se týká druhově odlišné věci. Protože státní zástupkyně považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvod, o který obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Na základě tohoto posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že značná část námitek obsažených v dovolání není se zmíněným dovolacím důvodem v souladu.

Dovolatel totiž svoje dovolání staví především na argumentaci, v níž napadá zjištění soudu týkající se vlastnictví předmětného motorového vozidla. Je sice pravdou, že samotná otázka vlastnictví vozidla je svou povahou otázkou právní, nicméně dovolatel napadá primárně skutková zjištění soudu, na základě kterých soud činil své právní posouzení. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku polemizuje s postupem soudu ohledně posouzení svědeckých výpovědí a jejich věrohodnosti, na základě kterých soud učinil příslušný skutkový závěr. Námitky dovolatele tedy v této věci směřují primárně do oblasti hodnocení důkazů a teprve na podkladě zpochybnění tohoto hodnocení dovolatel předkládá tvrzení o údajně nesprávném právním posouzení otázky vlastnictví. Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo jen na výtky tohoto charakteru, muselo by býti odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť učiněná skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně jsou pro řízení o dovolání závazná a žádný ze zákonných dovolacích důvodů neumožňuje jejich přezkoumávání tak, jako by dovolání bylo druhým odvoláním a dovolací soud byl soudem řádné třetí instance.

Použitému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však odpovídá ta část podaného dovolání, kde obviněný namítá otázku právního posouzení výše nebezpečnosti jeho činu pro společnost. V této věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o podání zjevně neopodstatněné.

V prvé řadě je nutno přisvědčit názoru státní zástupkyně, že z hlediska právního posouzení viny obviněného není relevantní jeho námitka, že urychleně uhradil škodu, kterou způsobil společnosti S. C. R. a.s. Toto následné jednání po spáchání trestného činu na právní povaze činu nic nemění a může býti zohledněno toliko v úvahách soudu o druhu a výši trestu, což se také evidentně stalo. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nelze z tohoto důvodu podanému dovolání přiznat opodstatněnost.

Za zjevně neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud i tu námitku dovolatele, ve které uvádí, že havarované vozidlo prodal, obdržel kupní cenu a svědek V. žádnou náhradu škody nepožadoval, a že svědkovi V. žádná majetková újma fakticky nevznikla. Kromě toho, že se obviněný i cestou této argumentace zjevně pokouší zpochybnit zjištění soudu ohledně vlastnictví vozidla a tedy naplnění znaku skutkové podstaty způsobení škody na cizím majetku, nemůže tato argumentace obstát ani z toho hlediska, že jestliže svědek V. žádnou náhradu škody nepožadoval, mělo by to znamenat důkaz týkající se vlastnictví, popřípadě důkaz svědčící o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Uplatnění či neuplatnění takového požadavku na náhradu škody pochopitelně za takový důkaz nemůže být relevantně považováno a naopak jestliže by se tak stalo, jednalo by se o chybu v právním posouzení.

Ani odkaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 917/2002 nevede Nejvyšší soud k závěru o opodstatněnosti podaného dovolání. Je sice pravdou, že ve zmíněném rozhodnutí řešil Nejvyšší soud rovněž otázku nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákona, nicméně nelze přehlédnout, že tuto otázku řešil na podstatně odlišném skutkovém základě, než který je předmětem trestní věci obviněného K. V.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání K. V. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. srpna 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h