3 Tdo 787/2013
Datum rozhodnutí: 14.08.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř.



3 Tdo 787/2013-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2013 o dovolání, které podala obviněná M. B. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 7 To 91/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 191/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 T 191/2010 , byla obviněná M. B. na skutkovém základě, že

I.
v období od 27. 5. 2008 do 21. 9. 2008 ve Frýdku-Místku či jinde jakožto obchodní zástupkyně společnosti Maxim Store, s. r. o., zprostředkovávající mimo jiné úvěry pro společnost Home Credit, a. s. na nákup zboží, které nabízela k prodeji, vyhotovila bez vědomí a souhlasu zájemců o koupi úvěrové smlouvy, které jejich jménem podepsala, a to

1) číslo ze dne 27. 5. 2008, v níž jako dlužníka uvedla J. Š., trvale bytem F. M., ul. N. V. čp., na částku 11.680,- Kč,

2) číslo ze dne 21. 9. 2008, v níž jako dlužníka uvedla L. P., trvale bytem V. M., ul. H. čp., na částku 5.460,- Kč,

když osobní údaje k těmto osobám získala v rámci prezentačních akcí, na kterých zájemci o koupi jí nabízeného zboží titanového nádobí jejím prostřednictvím uzavřeli kupní smlouvy, při jejichž uzavírání jí sdělovali své osobní údaje, přičemž úvěry jménem zájemců zcela uhradila,

II.
v období od 31. 5. 2009 do 29. 9. 2009 ve F. M. či jinde jakožto obchodní zástupkyně společnosti Maxim Store, s. r. o., zprostředkovávající mimo jiné úvěry pro společnost Home Credit, a. s. na nákup zboží, které nabízela k prodeji, vyhotovila bez vědomí a souhlasu zájemců o koupi úvěrové smlouvy, které jejich jménem podepsala, a to

1) číslo ze dne 31. 5. 2009, v níž jako dlužníka uvedla Ing. M. B., bytem S., H. na částku 11.970,- Kč, když na jistinu uhradila 3.213,79 Kč,

2) číslo ze dne 28. 7. 2009, v níž jako dlužníka uvedla V. V., trvale bytem H. M., N. tř. čp., na částku 13.160,- Kč, když na jistinu uhradila 3.453,81 Kč,

3) číslo ze dne 24. 8. 2009, v níž jako dlužníka uvedla L. L., trvale bytem R., ul. T. čp., na částku 14.290,- Kč,

4) číslo ze dne 1. 9. 2009, v níž jako dlužníka uvedla J. U., trvale bytem H., ul. M. čp., na částku 13.160,- Kč, když na jistinu uhradila 3.053,71 Kč,

5) číslo ze dne 29. 9. 2009, v níž jako dlužníka uvedla J. Ch., s uvedením místa trvalého bydliště S., M., na částku 5.810,- Kč, kdy na jistinu uhradila 1.396,10 Kč,

přičemž osobní údaje k těmto osobám získala v rámci prezentačních akcí, na kterých zájemci o koupi jí nabízeného zboží titanového nádobí jejím prostřednictvím uzavřeli kupní smlouvy, při jejichž uzavírání jí sdělovali své osobní údaje, přičemž společnost Home Credit, a. s. na základě těchto smluv úvěry poskytla, čímž společnosti Home Credit, a. s., M. n.. B., způsobila škodu ve výši 47.272,59 Kč,

uznána vinnou

ad. I. trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona (tj. zákona číslo 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zákon /),

ad. II. přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /).

Za to byla podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Home Credit, a. s., částku ve výši 47.272,59 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Home Credit, a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Stejným rozsudkem byla obviněná ohledně dalších skutků zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které je obviněná stíhána, a podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.

O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku (jeho odsuzující části) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 7 To 91/2012 , jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 7. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná M. B. dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), písm. l ) tr. ř., neboť podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), ačkoliv předcházející odsuzující rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněná především namítla, že pachatelem trestných činů, z jejichž spáchání byla uznána vinnou (trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona a přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku), může být pouze účastník úvěrové smlouvy anebo žadatel o úvěr. Zprostředkovatel může být maximálně účastníkem na trestném činu podle § 10 tr. zákona, resp. podle § 24 tr. zákoníku, a to ve formě organizátorství či pomoci. Dále namítla, že uvedených trestných činů se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Pod taková zákonná ustanovení však není podřaditelný popis skutku uvedený v odsuzujícím rozsudku, obsahující pojem vyhotovila . Není totiž zřejmé, zda měla takto jednat za úvěrující společnost, za prodejní společnost nebo za žadatele o úvěr. Poškozeným u trestných činů úvěrového podvodu navíc může být podle obviněné pouze poskytovatel úvěru, nikoliv dlužník. Stejně tak se těchto trestných činů nemůže ke škodě poškozeného dopustit představitel úvěrující společnosti, jelikož ten by se mohl dopustit jedině trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku.

Obviněná rovněž poukázala na procesní pochybení spočívající v tom, že při skončení vyšetřování neproběhlo prostudování spisu v souladu s postupem upraveným v § 166 odst. 1 tr. ř. Nesouhlasí s úředním záznamem policejního orgánu, podle kterého byla na možnost prostudovat spis a učinit návrhy k doplnění dokazování upozorněna telefonicky. K tomu odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 1994, sp. zn. 11 To 38/94.

Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 7 To 91/2012, i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 T 191/2010.

Opis dovolání obviněné byl soudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 12. 11. 2012. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření konstatoval, že námitka týkající se údajného porušení procesních práv obviněné neumožněním prostudování spisu neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. K námitkám proti nesprávnému právnímu posouzení skutku státní zástupce uvedl, že pachatelem trestného činu úvěrového podvodu (podle § 250b odst. 1 tr. zákona i podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku) může být kterýkoli z účastníků úvěrové smlouvy, nikoli pouze dlužník, resp. žadatel o úvěr. Může jím být i osoba, která se bezprostředně, ale i zprostředkovaně podílí na sjednávání úvěrové smlouvy a v souvislosti s tím uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Ze znění § 211 tr. zákoníku ani § 250b tr. zákona nevyplývá, že by se takové údaje musely týkat té strany úvěrového vztahu, za kterou pachatel jedná. Obviněná při sjednávání úvěrového vztahu jednala na straně věřitele a přitom uváděla nepravdivé údaje týkající se dlužníka, proto se trestného činu dopustila jako pachatelka podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku, resp. 9 odst. 1 tr. zákona. Podle státního zástupce jsou zcela bezpředmětné námitky obviněné týkající se pojmu vyhotovila , neboť ze skutkových vět jednoznačně vyplývá, že součástí tohoto vyhotovení smluv bylo právě uvedení jmen a osobních údajů osob, o kterých obviněná věděla, že žádný úvěr nepožadují, a podepsání smluv jménem těchto osob. Nepochybně tak jde o uvedení nepravdivého údaje ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku, resp. 250b odst. 1 tr. zákona. Bezpředmětné jsou rovněž námitky obviněné týkající se otázky, který subjekt může být poškozen trestným činem úvěrového podvodu, neboť z rozsudku vyplývá, že poškozenou je společnost Home Credit, a. s., tj. věřitel, nikoliv osoby, které ve smlouvách figurovaly jako fiktivní dlužníci.

Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.)

Obviněná M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který obviněná v dovolání uplatnila, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Po seznámení se s obsahem dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že tomuto dovolacímu důvodu odpovídají všechny námitky obviněné týkající se tvrzených nesprávných právních posouzení skutků jako trestných činů úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona a podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 250b odst. 1 tr. zákona se trestného činu úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí .

Podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí .

Obviněná především namítla, že pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona i přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku může být pouze účastník úvěrové smlouvy anebo žadatel o úvěr. Zprostředkovatel může být maximálně účastníkem na trestném činu podle § 10 tr. zákona, resp. podle § 24 tr. zákoníku, a to ve formě organizátorství či pomoci.

Z komentáře k trestnímu zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2111) se podává, že pachatelem při sjednávání úvěrové smlouvy i při čerpání úvěru může být především kterýkoli z účastníků úvěrové smlouvy, může to však být i jiná osoba (fyzická i právnická), která se bezprostředně, ale i zprostředkovaně podílí na sjednávání uvěrové smlouvy a v souvislosti s tím uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Sjednávání uvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření uvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází, v jehož rámci si strany úvěrové smlouvy poskytují určité údaje a na základě nich vyjadřují svá stanoviska. Osoba, která však straně uvěrové smlouvy pouze opatří potřebné nepravdivé podklady, bude jen pomocníkem ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Přitom je třeba rozlišovat jednak uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, popř. zamlčení podstatných údajů a jednak opatření nepravdivých podkladů při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru , což bude základní kritérium pro rozlišení pachatelství nebo spolupachatelství (§ 22 a 23 tr. zákoníku) od účastenství (§ 24 tr. zákoníku). Stejný závěr vyplývá rovněž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1290/2009 (uveřejněného pod č. 37/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého se trestného činu úvěrového podvodu jako pachatel dopustí i ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v postavení osoby jednající za věřitele poskytovatele úvěru (např. jako obchodní zástupkyně).

Pokud tedy obviněná jakožto obchodní zástupkyně společnosti zprostředkovávající úvěry pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů vyhotovila bez vědomí a souhlasu zájemců o koupi zboží (úvěrových dlužníků) úvěrové smlouvy, které jejich jménem podepsala, dopustila se uvedených trestných činů úvěrového podvodu jako pachatelka ve smyslu § 22 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli jako účastník ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku. Tento závěr vyplývá rovněž ze skutečnosti, že na sjednávání předmětných úvěrových smluv neparticipovala žádná jiná osoba kromě obviněné.

Obviněná dále namítla, že pojem vyhotovila obsažený v popisu skutku ve výroku rozsudku nelze podřadit pod znak skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Tato námitka obviněné však není opodstatněná. Nejvyšší soud se ztotožňuje s vyjádřením státního zástupce, že ze skutkových vět jednoznačně vyplývá, že součástí tohoto vyhotovení smluv bylo právě uvedení jmen a osobních údajů osob, o kterých obviněná věděla, že žádný úvěr nepožadují, a podepsání smluv jménem těchto osob. Nepochybně tak jde o uvedení nepravdivého údaje ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku, resp. 250b odst. 1 tr. zákona.

Neopodstatněná je rovněž námitka obviněné, že poškozeným u trestných činů úvěrového podvodu může být podle obviněné pouze poskytovatel úvěru, nikoliv dlužník. S touto argumentací nelze souhlasit, neboť poškozeným může být podle dikce těchto skutkových podstat (úvěrový podvod podle § 250b odst. 1 tr. zákona i podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku) také dlužník (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2105). V dané věci je navíc ze skutkových vět i z výroků o náhradě škody zřejmé, že soudy považovaly za poškozenou společnost Home Credit, a. s., tedy poskytovatele úvěru.

V další části dovolání obviněná poukazuje na procesní pochybení spočívající v tom, že při skončení vyšetřování neproběhlo prostudování spisu v souladu s postupem upraveným v § 166 odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že nejde o námitku, která by vyhovovala některému ze zákonem uvedených dovolacích důvodů, upravených v § 265b odst. 1 tr. ř. Touto námitkou proto nemůže být založena přezkumná pravomoc Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že soudy se s touto námitkou podrobně vypořádaly, jak je patrné z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu (srov. č. l. 808 a 809) i z usnesení odvolacího soudu (srov. č. l. 843 a 844).

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., obviněnou byl uplatněn z toho důvodu, že podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), ačkoliv předcházející odsuzující rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyššího soudu ohledně námitek obviněné vztahujících se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které byly shledány jako neopodstatněné, považuje Nejvyšší soud za neopodstatněnou také tuto námitku obviněné směřující k dovolacímu důvodu podle§ 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněné nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. srpna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka


Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký