3 Tdo 783/2005
Datum rozhodnutí: 13.07.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 783/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 o dovolání podaném K. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 983/2004 ze dne 16. 12. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 232/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 232/2003 ze dne 27. 8. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. pro skutky podrobně popsané ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku K. B., podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 983/2004 ze dne 16. 12. 2004 a to tak, že z podnětu jeho odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém jeho rozsahu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. uznal dovolatele vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal K. B. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění takto podaného dovolání namítl, že předmětný skutek (prokázané protiprávní jednání) neměl soud po řádném vyhodnocení všech okolností případu právně kvalifikovat jako zmíněný trestný čin, ale měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a za použití § 222 odst. 2 tr. ř. měl projednávanou věc postoupit příslušnému orgánu s tím, že se nejedná v dané věci o trestný čin, nýbrž o přestupek. V uvedené souvislosti, bez dalšího pouze poukázal na to, že popsaný skutek je dle jeho názoru z hlediska společenské nebezpečnosti nižší než nepatrný ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. při zhodnocení významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku (ke kterému nedošlo), jakož i s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byl čin spáchán, k osobě pachatele, míře zavinění a pohnutce ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a podle § 222 odst. 2 tr. ř. trestní věc dovolatele postoupil Úřadu městského obvodu M. O. a P. k projednání s tím, že nejde o trestný čin a zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.

K podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že námitku dovolatele spočívající v tom, že v posuzované věci chybí materiální stránka soudy shledaného trestného činu, lze mít za takovou, která odpovídá užitému dovolacímu důvodu. Poukázala současně na to, že v rámci své argumentace dovolatel odkázal na pouhou citaci ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. bez toho, že by blíže popsal okolnosti svého případu. V této souvislosti má státní zástupkyně za to, že z hlediska popisu předmětného skutku nelze takto vznesené námitce přisvědčit. To proto, že dovolatel v průběhu dvou měsíců dvakrát při bezprostředním kontaktu s poškozeným tomuto vyhrožoval zabitím (zmrzačením), v témže duchu mu dvakrát telefonoval a zasílal SMS zprávy ve snaze jej přinutit k ukončení vztahu se svou tehdejší manželkou. Takovým jednáním nepochybně zasáhl do svobody rozhodování poškozeného v jeho osobních vztazích a naplnil tak typový stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. V průběhu trestního stíhání na svou obhajobu neuvedl žádné skutečnosti ve smyslu § 3 odst. 4 tr. zák. a nezměněným způsobem koncipoval i své dovolání. Nejsou tak dány žádné důvody, které by za daného stavu věci mohly vést k jiným právním závěrům, nemluvě přitom o nepřípustnosti toho, že vznesl výhrady pouze k odůvodnění napadeného rozsudku. Vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle hmotného práva. Dovolatel v posuzované věci namítá nesprávnou aplikaci ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. a polemizuje i z hlediska ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. se společenskou nebezpečností jednání, kterého se v předmětné věci dopustil. Z uvedeného pohledu lze takto vznesenou dovolací námitku ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu mít za právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou. To proto, že při nepochybně shledaných skutkových zjištěních bylo jednoznačně prokázáno, že způsob jednání dovolatele v rámci skutků, kterými byl soudy shledán vinným a pro které byl nakonec i odsouzen, byly tyto skutky soudy právně kvalifikovány v souladu se zákonem, když ty dospěly k závěru, že se dovolatel dopustil trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. V předmětné věci nepochybně jde o jednání takové intenzity, která zakládá společenskou nebezpečnost již na úrovni trestného činu a to i z hlediska typových znaků trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr.zák. v souvislosti s obdobnými případy posuzovanými soudem. V této souvislosti je nutno poukázat na intenzitu jednání dovolatele s tím, že nejednal ojediněle, ale šlo o více útoků opakovaných v krátkém čase se závažnými výhružkami, které nepochybně byly schopny v poškozeném vyvolat obavu z jejich uskutečnění. Uvedené skutečnosti tak znemožnily soudům úvahy o případném posouzení předmětného jednání dovolatele, jako přestupku. Lze pouze dodat, že soudy při projednání předmětné věci reagovaly na obhajobu uplatněnou dovolatelem, když současně je nutno připomenout, že podle ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka