3 Tdo 781/2007
Datum rozhodnutí: 26.07.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 781/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2007 o dovolání J. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 To 80/2007 ze dne 12. 4. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 1/2007, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 1/2007 ze dne 21. 2. 2007 byl dovolatel J. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání J. M. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 10 To 80/2007 ze dne 12. 4. 2007, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal J. M., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že dle jeho názoru není odsuzující rozsudek založen na žádném přímém či nepřímém důkazu a soudy tak rozhodovaly na základě pouhých domněnek. Dospěly tak k nesprávným skutkovým zjištěním a řádně neobjasnily skutkový stav věci, v důsledku čehož tento nesprávně právně posoudily jako trestný čin vydírání dle § 235 odst. 2 tr. zák., ovšem tato skutková podstata naplněna nebyla, a pokud by byl prokázán podvodný úmysl dovolatele, mohlo by jeho jednání naplňovat znaky trestného činu podvodu dle § 250 tr. zák. Má za to, že soudy postupovaly v rozporu s ust. § 2 odst. 5 tr. ř. a se zásadou in dubio pro reo . Z těchto důvodů je přesvědčen, že i uložený trest je nepřiměřeně přísný a v rozporu s účelem trestu zakotveným v ust. § 23, § 31 a § 33 tr. zák. Soudy náležitě nehodnotily materiální stránku jednání odsouzeného a její hlediska, zejména význam chráněného zájmu, způsob provedení činu a jeho následky, osobu dovolatele, míru jeho zavinění a okolnosti činu, nevzaly v potaz ani vedení řádného života před jeho spácháním. Proto požádal Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud), aby podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.

K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že stran právní kvalifikace jednání obviněného se s totožně vedenou argumentací vypořádal velmi podrobně již odvolací soud, který dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že obviněný věděl, že je výhrůžek vůči poškozenému používáno a svým popsaným jednáním se na celém činu podílel, naplnil zákonné znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., přičemž z dostupných spisových materiálů je možno konstatovat, že opatřená skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jeho jednání. Má tudíž za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a navrhla, aby jej Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, když současně souhlasila, aby takové rozhodnutí učinil dle ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání souhlasila i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel v dané věci vyjádřil svůj nesouhlas s právní kvalifikací skutku, k níž dospěl soud prvního stupně. Dále pak brojí proti provedení a hodnocení důkazů soudy, jímž měla být porušena zásada volného hodnocení důkazů i zásada in dubio pro reo . Uvedené námitky byly dovolatelem pouze zčásti uplatněny právně relevantně, neboť míří vůči hmotně právnímu posouzení skutku, ovšem jsou zjevně neopodstatněné.

V dané situaci je nutné vyjít ze skutkových zjištění, k nimž oba soudy po provedeném řízení dospěly. Z těchto vyplynulo, že dovolatel po dobu od března do října roku 2006 pod pohrůžkou fyzické likvidace poškozeného V. M., jeho rodiny a likvidace jeho firmy a pod smyšlenou záminkou, že tento je osobně odpovědný za zapálení vozidel J. H. a osoby vystupující pod jménem P. , od poškozeného postupně vylákal celkem 1.950.000,- Kč.

Jestliže tedy dovolatel namítl, že v jeho jednání není možno spatřovat znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., nýbrž v případě prokázání podvodného úmyslu trestný čin podvodu dle § 250 tr. zák., pak s tímto nelze souhlasit. V tomto směru lze odkázat rovněž na odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, který se vypořádal s totožnou námitkou uplatněnou v jím podaném odvolání. Je tak nutno konstatovat, že jednáním dovolatele byly zcela bez pochyb naplněny znaky trestného činu vydírání, neboť skutkovými zjištěními bylo prokázáno, že dovolatel pod pohrůžkou likvidace osoby poškozeného, jeho rodiny i firmy jej spolu s další osobou nutili, aby mu postupně poškozený předával vysoké finanční částky dosahující celkem nejméně výše 1.950.000,- Kč, tedy jiného pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy nutil, aby něco konal a takovým činem způsobil značnou škodu. Jednání tak nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin podvodu dle § 250 tr. zák., když nebyl prokázán a ze shromážděných důkazů ani nijak nevyplynul jeho pouhý podvodný úmysl, který by nebyl doprovozen již zmíněnými pohrůžkami násilí či jiné těžké újmy.

Co se týče zbytku námitek obsažených v podaném dovolání, k těmto musí dovolací soud konstatovat, že je jimi soudům obou stupňů vytýkán na jedné straně způsob opatřování, provádění a hodnocení důkazů a na základě nich nesprávnost zjištěného skutkového stavu, na straně druhé nepřiměřenost trestu dovolateli uloženého. Takové námitky ovšem nemohou být obsahem dovolání jako mimořádného opravného prostředku a takto ani podřazeny pod žádný z dovolacích důvodů obsažených v ust. § 265b tr. ř. V této souvislosti nutno dodat, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným, o němž Nejvyšší soud rozhoduje již ve třetí instanci, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Právní úprava totiž předpokládá, že v tomto řízení nebude dokazování prováděno vůbec anebo jen zcela výjimečně, ve značně omezeném rozsahu a zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání. Proto dovolací soud nemůže být oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Co se týče rozsahu vedeného dokazování v řízení před oběma soudy a následného vyhodnocení provedených důkazů, má však Nejvyšší soud za to, že těmto nelze nic vytýkat a stejně tak nelze nic vytýkat ani právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, když se zjevně nejedná ani o případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich právním hodnocením.

Jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci pak dovolatel dále spatřuje v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který pokládá za nepřiměřeně přísný, když soud nevzal v úvahu všechny okolnosti případu. Tak tomu však ve skutečnosti není, neboť úvahy o přísnosti či mírnosti uloženého konkrétního trestu se nemohou opírat o žádný z dovolacích důvodů vymezených zákonem za předpokladu, že jsou respektována ustanovení zákona týkající se druhu a výše ukládaného trestu. V dané věci ovšem dovolací soud poukazuje na odůvodnění rozhodnutí obou soudů týkajících se výroku o trestu, z nichž je zcela patrné, že soudy přihlédly ve smyslu ust. § 34 tr. zák. jak k té skutečnosti, že trestná činnost trvala delší dobu, tak k tomu, že výše způsobené škody se blíží čtyřnásobku značné škody, tak v neposlední řadě i k tomu, že došlo ke zneužití osobní důvěry poškozeného, přičemž soudy neshledaly v daném případě existenci okolností polehčujících ve smyslu ust. § 33 tr. zák.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka