3 Tdo 776/2003
Datum rozhodnutí: 07.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 776/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2003 o dovolání, které podal obviněný F. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 67 To 290/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 94/2000, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 9 T 94/2000, byl obviněný F. N. uznán vinným dvěma trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. (body I/1), 2) výroku rozsudku), pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 tr. zák. (bod I/3) výroku rozsudku), trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod II výroku rozsudku) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. (body III/1) 3) výroku rozsudku), jež spáchal skutky popsanými v uvedeném rozhodnutí.

Za trestné činy uvedené v bodech I a II byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 4,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 12. 1999, sp. zn. 2 T 174/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin uvedený v bodě III byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené J. N. částku 45.720,- Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 67 To 290/2002, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 6. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).



Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný F. N. prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především zdůraznil, že trvá na své obhajobě, že se ani jednoho ze skutků, pro které byl uznán vinným, nedopustil, a poukázal na to, že soud hodnotil veškeré prováděné důkazy výlučně v jeho neprospěch a k jeho námitkám uplatňovaným v rámci trestního stíhání nepřihlížel či je bagatelizoval. V návaznosti na to konkretizoval skutečnosti zpochybňující závěr o jeho vině, přičemž konstatoval, že nalézací ani odvolací soud se těmito námitkami blíže nezabýval, spokojil se s výpověďmi poškozených a jeho obhajobu či výpovědi svědků nikterak neprověřoval. Vyjádřil přitom přesvědčení, že nebylo důsledně postupováno ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., a vzhledem k tomu nebyly skutky správně posouzeny. Podle jeho názoru soud dospěl k nesprávnému závěru, že se skutky, pro které byl (dovolatel) odsouzen, staly.

V petitu dovolání proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 265k) TŘ, a to celého odsuzujícího rozsudku, a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu § 265s) TŘ s tím, že navrhuje, aby byla věc přikázána k jinému senátu Obvodního soudu pro Prahu 2, který by byl povinným provést dokazování znovu a nařídil by také vypracování znaleckého posudku z oboru klinické psychologie na pošk. J. N. a pošk. M. N., v němž by se znalec měl zaměřit zejména na otázky věrohodnosti výpovědí a případného motivu nesprávné výpovědi poškozených ve vztahu k odsouzenému.

Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný F. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.



Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.



Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v ust. § 265a odst. 2 písm. c), d), f), g) tr. ř., přestože pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady.

Dovolatel tento dovolací důvod spatřuje v namítaném pochybení soudů obou stupňů, které podle jeho přesvědčení nepostupovaly důsledně ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., v důsledku čehož nebyly skutky správně posouzeny. Podle jeho názoru soud dospěl k nesprávnému závěru, že se skutky, pro které byl (dovolatel) odsouzen, staly.

Takto vymezené dovolací námitky ovšem pod shora citované ustanovení zákona nespadají, byť na ně dovolatel formálně odkazuje. Nutno zdůraznit, že dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nemohl být naplněn, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně po provedeném odvolacím řízení a přezkumu podle hledisek stanovených zákonem nerozhodl o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání ani o schválení narovnání, nýbrž zamítl řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného F. N. proti odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 9 T 94/2000.

Dovolatelem uplatněnou argumentaci nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod, a to ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).



Ve věci obviněného F. N. však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům obou stupňů vytýká, že patřičně a ve všech souvislostech nevyhodnotily provedené důkazy, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, byl-li učiněn závěr, že se skutky, pro které byl odsouzen, staly. Dovolací důvod je tak spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). S tím (jako důsledkem) pak dovolatel spojuje následné vadné posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.



Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba uvést, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ust. § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. srpna 2003



Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval :

JUDr. Vladimír Veselý