3 Tdo 773/2003
Datum rozhodnutí: 20.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 773/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2003 o dovolání, které podal obviněný M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 To 37/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 10/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 3 T 10/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 144/2001 Sb., který po skutkové stránce spočíval v tom, že v přesně nezjištěné době, v druhé polovině měsíce července 2001, ve večerních hodinách, na okrese P. s., u přehradní nádrže H. na řece M., ve stanu, v blízkosti nového mostu na silnici z Č. do P., za použití násilí vykonal na dceři své družky, V. S., s níž v té době u přehrady kempoval, soulož, když o ní věděl, že dosud nedovršila patnáct let věku, přičemž následně po vykonané souloži jí v případě oznámení vyhrožoval tím, že ji zbije, že by to mohli odnést i její sourozenci, ta následně z obav z tohoto dalšího násilí vše tajila až do doby, kdy u ní bylo zjištěno těhotenství, a narodil se jí dne 25. 4. 2002 syn T. S. Za tento trestný čin mu byl podle § 241 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedm a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 To 37/03, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 3. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. B. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce. Dovolání směřuje proti výroku, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že trestný čin, který je mu kladen za vinu, nespáchal, a že nesprávnost posouzení spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud nepřipustil návrh na opětovné provedení znaleckého zkoumání určení otcovství narozeného dítěte T. S. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.

K dovolání obviněného se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce ), přičemž poukázal především na to, že dovolatel neuvedl v čem mělo spočívat nesprávné právní hodnocení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že pokud obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud neprovedl navrhovaný důkaz, nejednalo se o otázku hmotně právního posouzení věci, nýbrž o nesouhlas s procesním postupem soudu při provádění důkazů, který z deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadnout nelze. Podle přesvědčení státního zástupce netrpí napadené rozhodnutí žádnou vadou, jejíž odstranění by cestou dovolání přicházelo v úvahu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však obviněný M. B. opřel výše uvedený dovolací důvod o tvrzení, že trestný čin, který mu byl kladen za vinu, nespáchal a dále o námitku, že nesprávnost posouzení věci spatřuje v tom, že ani odvolací soud nepřipustil návrh na doplnění dokazování (opětovným provedením znaleckého zkoumání na určení otcovství dítěte poškozené). S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (popř. § 263 odst. 6 tr. ř.), tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. S tím (jako důsledkem) pak spojuje namítané vadné hmotně právní posouzení věci (skutku), byl-li uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Jestliže se dovolatel na konstatovaném procesním základě domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, nelze ovšem dospět k závěru, že tak činí z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).

Dovolatel přitom musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného M. B. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ).

V Brně dne 20. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler