3 Tdo 767/2013
Datum rozhodnutí: 14.08.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoník



3 Tdo 767/2013 -16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2013 o dovolání podaném V. H. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 234/2012 ze dne 1. 10. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 240/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 6 T 240/2007 ze dne 27. 2. 2012 byl dovolatel uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu T., a to na dobu čtyř roků a trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.

V předmětné věci podal V. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 4 To 234/2012 ze dne 1. 10. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal V. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tom, že 3 balíčky s látkou s obsahem heroinu našel na benzinové čerpací stanici a chtěl je odevzdat policii. Pokud soudy dospěly k závěru, že přechovával drogu pro jiného, tak tento názor není opřen o jednoznačné důkazy, když ani z telefonních hovorů nelze usoudit, že se domlouval o prodeji drogy s J. M. Poukázal na to, že k naplnění znaku přechovávat drogu pro jiného je třeba určitá časová dispozice s takovou látkou a nestačí její pouhé držení, když předmětné balíčky měl u sebe nanejvýše několik desítek minut (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 5 Tdo 115/2003). Výhrady (bez bližšího) vznesl i proti tomu, že čin spáchal ve značném rozsahu. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí .

K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že nebylo prokázáno, že přechovával drogu pro jiného, zejména s ohledem na krátkou dobu, kdy měl drogu k dispozici a množství předmětné drogy nedosahovalo značného rozsahu. Uvedené námitky sice byly uplatněny právně relevantně, současně však jsou zjevně neopodstatněné. V tomto směru je namístě poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který již tuto věc pod sp. zn. 3 Tdo 242/2010 dne 7. 4. 2010 projednal. I nadále potom Nejvyšší soud (stejně jako ve svém předchozím citovaném rozhodnutí) trvá na tom, že z pohledu naplnění formálního znaku předmětného zločinu v podobě délky doby přechování na takové délce v podstatě nezáleží, pachatel látku ani nemusí mít přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci a že s ní může disponovat. Doba této dispozice však hraje roli při posuzování společenské škodlivosti takového jednání. Z hlediska poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 115/2003 šlo o případ skutkově odlišný, když pachatel držel látku po zcela přechodnou dobu za účelem jejího balíčkování. V případě dovolatele se jednalo sice o držení látky, které trvalo jen desítky minut, avšak jednalo se o dobu odvozenou od zákroku policie, která její držení dovolatelem ukončila. K otázce spáchání činu ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je namístě odkázat znění skutkové věty citovaného rozsudku soudu prvního stupně i na odůvodnění obou (citovaných) rozhodnutí, v rámci kterých je podrobně a přiléhavě vysvětleno, z jakých důvodů oba soudy dospěly k jednoznačnému závěru, že se jednalo již o množství drogy značného rozsahu, a to co do jeho váhy, tak i co do množství z něj připravených jednotlivých dávek a to i v souladu s respektovanou judikaturou. K namítanému nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu je potom namístě uvést, že ten byl spolehlivě zjištěn jak z výpovědí svědků Z. S., R. B., ale i z pečlivě zaznamenaných odposlechů telefonických hovorů mezi dovolatelem a J. M., když nelze ani přehlédnout rozpory ve výpovědích samotného dovolatele, zakládajících jejich nevěrohodnost.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. srpna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka