3 Tdo 764/2005
Datum rozhodnutí: 03.08.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 764/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání T. Ch.,proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 821/2004 ze dne 26. 11. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 97/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 97/2003 ze dne 31. 5. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona /pod bodem 1) citovaného rozsudku/ a zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona /pod bodem 2)-3) citovaného rozsudku/, a to celkem pro tři skutky podrobně popsané ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl dovolateli uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo soudem rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

Proti uvedenému rozsudku podal T. Ch. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 821/2004 ze dne 26. 11. 2004 a to tak, že podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. Ch. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku namítl, že soud nevzal v úvahu, že v rámci skutku pod bodem ad 1), k nesrovnalostem při převodu vozidla došlo v důsledku obchodního sporu mezi svědky T. a K., ke kterým došlo ještě před podpisem leasingové smlouvy. Dovolatel v době jejího podpisu měl potom za to, že takto vyřeší problémy, které pro jeho společnost nastaly poškozením vozidla při nehodě svědka T. Předpokládal, že veškeré závazky uhradí, takže na straně leasingové společnosti (Č. L., a.s.) nedojde ke škodě. Jeho snaha však byla marná, protože byl odvolán z funkce jednatele společnosti A. R. p. s.r.o. a nemohl tak již další postup ve věci ovlivnit. Ke skutkům pod body ad 2), 3) citovaného rozsudku soudu prvního stupně pak namítl, že soud se nezabýval tím, že měl v kritické době s leasingovou společností M. L., a. s. spory, když tato společnost neplnila své závazky k němu, přičemž nebyl včas touto společností informován o jejím požadavku na vydání vozidel, proto je vydal později, byť s časovým odstupem. V těchto souvislostech namítá absenci svého úmyslu obohatit se ke škodě leasingového pronajimatele, resp. u skutků pod body 2) a 3) v důsledků rozporů s leasingovou společností tato vypověděla předmětné smlouvy bez předchozího projednání i bez dostatečného důvodu. Za těchto okolností má za to, že soudy nebyla prokázána objektivní ani subjektivní stránka shledaných trestných činů a v souladu se zásadou in dubio pro reo měl být obžaloby zproštěn. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i s ním související rozsudek Okresního soudu v Ostravě v celém jeho rozsahu a sám rozhodl rozsudkem, kterým by jej z důvodů uvedených v ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně), která v něm uvedla, že nelze přehlédnout to, že jeho argumentací (uplatněnou v celém řízení) se již zabývaly soudy obou stupňů, které v odůvodnění svých rozhodnutí podrobným a přesvědčivým způsobem objasnily, jakými rozhodnými právními skutečnostmi se při posuzování jeho trestní odpovědnosti řídily a z jakého důvodu nemohly k trvalému způsobu jeho obhajoby přihlížet. Poukázala na to, že dovolatel záměrně přehlíží skutečnost, že tzv. obchodní spor mezi svědky T. a K. způsobil on sám, jestliže nerespektoval právní postavení skutečného vlastníka vozidla a to a. s. Š. A. /jednání popsané v bodě ad 1) citovaného rozsudku/. Rozhodl se totiž řešit uspokojení nároku svého věřitele za pomoci cizích majetkových aktiv, když předstíral vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Svévolně nakládal s vlastnictvím jiného, když pokračoval ve svém jednání tak, že účetně převedl vozidlo od svědka T. na společnost A. R. p. s.r.o. (kterou řídil) a dále vozidlo převedl na společnost Č. l. a.s. Navazující smlouvou o zpětném leasingu bylo vozidlo ze strany dovolatele, jako dodavatele předmětu leasingu, formálně předáno do finančního pronájmu další dovolatelem řízené společnosti C.-C. A. T., s.r.o., za niž vystupoval pouze z pověření dovolatele Ing. B. M. Takto si opatřil prostředky na doplatek kupní ceny vozu, který následně uhradil jeho vlastníku a. s. Š. A. Nelze tedy takto přisvědčit jeho námitce, že po právní stránce učinil vše potřebné k nabytí vlastnického práva k vozu na straně poškozeného Č. L. a. s., jestliže na ni převáděl vlastnické právo k vozu, které mu nesvědčilo. Státní zástupkyně pak uzavírá, že je nade vší pochybnost, že dovolatel v tomto případě jednal v podvodném záměru a to plánovitě a to způsobem, který odpovídá ustanovení § 4 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.). Dále státní zástupkyně ve svém vyjádření uvedla, že z popisu jednání dovolatele pod body 2), 3) citovaného rozsudku soudu prvního stupně plyne, že aniž by plnil podmínky obou uzavřených leasingových smluv, naložil s oběma vozidly způsobem porušujícím smluvní podmínky, které na sebe jako leasingový nájemce převzal. Plnění jeho povinností v uvedeném směru plynulo z obsahu leasingových smluv, v jejichž rámci byla řešena i otázka případné výpovědi smlouvy ze strany leasingové společnosti. K té také došlo, avšak dovolatel na ni nereagoval smluvně dohodnutým způsobem a předměty leasingu předal bez souhlasu jejich vlastníka nezúčastněné třetí osobě. Proto také není sporu o tom, že dovolatelovo jednání bylo v tomto případě z jeho strany zaviněným si přisvojením cizí věci ve smyslu § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. V tomto směru lze poukázat bez dalšího na to, že provedené dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a také jeho obsah vytvořil soudům dostatečný základ, který jim také umožnil právně kvalifikovat zjištěné skutky. Námitky dovolatele poukazující na absenci objektivní a zejména subjektivní stránky předmětných trestných činů jsou potom z hlediska užitého dovolacího důvodu právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Stran námitek ke skutku pod bodem 1) vztahujících se k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. je na místě uvést, že v řízení před soudy bylo zjevně prokázáno, že dovolatel si byl dobře vědom toho, že předmětné vozidlo nebylo v době uzavření kupní smlouvy mezi A. R. p., s. r. o. a Č. L. a. s. ve vlastnictví společnosti prvně jmenované (jíž byl dovolatel jednatelem). Uhrazením částky 421.096,- Kč uvedenou leasingovou společností získal dovolatel teprve prostředky na to, aby zaplatil cenu vozidla do té doby jeho skutečnému vlastníkovi, tedy a. s. Š. A. Nic na tom nemění ani skutečnost, že na uvedené vozidlo prostřednictvím společnosti C.-C. A. T., s. r. o. (kterou rovněž zastupoval) uzavřel se společností Č. L. a. s. leasingovou smlouvu ani to, že předmětné vozidlo v té době bylo prodáno jiné organizaci. Za rozhodné je nutno mít to, že v době, kdy dovolatel prodal vozidlo prostřednictvím své společnosti A. R. p., s. r. o. společnosti Č. L. a. s. nebyl vlastníkem vozu a neměl jej ani k dispozici. O této skutečnosti nepochybně věděl, jednal tak v přímém úmyslu ke škodě jiného se obohatit a tento následek také nastal. Ke skutkům označeným pod body 2), 3) ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně provedeným dokazováním bylo nepochybně zjištěno, že dovolatel znal obsah příslušných leasingových smluv včetně postupu při výpovědi těchto smluv ze strany leasingové společnosti. Když se tak stalo, nepostupoval ve smlouvách dohodnutým způsobem, předměty leasingu odmítl vrátit a bez souhlasu jejich vlastníka je předal nezúčastněné třetí osobě. Skutečnost, že předměty těchto leasingových smluv s velkým časovým odstupem nakonec vrátil, je právně nevýznamná, stejně jako poukaz dovolatele na neshody s leasingovou společností (M. L. a. s.). I v tomto případě je zjevné, že dovolatel jednal úmyslně, když si přisvojil cizí věc a naplnil tak všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., když mezi jeho jednáním a vznikem značné škody je příčinná souvislost.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka