3 Tdo 760/2009
Datum rozhodnutí: 22.07.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 760/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2009 o dovolání podaném O. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 504/2008 ze dne 20. 11. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 43/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 43/2008 ze dne 26. 9. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu V. B. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dovolateli uložen i trest propadnutí věci, a to 1 šestiranový revolver s perkusním zápalem systém Colt 1851, výrobce F. L., ráže 44, 29 ks kompletních ostrých nábojů ráže 9 mm Luger, výrobce S. & B., a 45 ks kompletních ostrých nábojů ráže 25 AUTO brazilské výroby, které jsou uloženy ve skladu Inspektorátu pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy Policie České republiky Městské ředitelství B. Dále byl oběma obžalovaným uložen trest propadnutí věci, a to těch, které jsou konkrétně vyjmenovány v citovaném rozsudku.



O odvolání O. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 7 To 504/2008 ze dne 20. 11. 2008 tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že dovolatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal O. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 256b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že i když mu nebylo odepřeno právo na přístup k odvolacímu soudu cestou řádného opravného prostředku, neměl v odvolacím řízení možnost napravit vady rozhodnutí soudu prvního stupně. Toto tvrzení opřel o způsob, jakým se odvolací soud v odůvodnění rozsudku vypořádal s řadou námitek obhajoby, konkrétně že odvolací soud pouze paušálně konstatoval správnost postupu soudu prvního stupně bez bližších podrobností. Dovolatel poukázal na skutečnost, že odvolací soud musí pečlivě zhodnotit, zda proces dokazování je v souladu s trestním řádem a přezkoumat všechny závěry soudu prvního stupně ohledně znaků skutkových podstat jednotlivých trestných činů, stupně jejich společenské nebezpečnosti apod., přičemž postup tohoto hodnocení musí být zahrnut do písemného odůvodnění příslušného rozhodnutí, přičemž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je z uvedeného pohledu nedostatečné. Namítl také, že pokud jde o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. odvolací soud ponechal zcela bez povšimnutí dvě klíčové námitky obhajoby, a sice ty, že dovolatel neměl do nalezené zbraně náboje, s tím, že naopak k nalezeným nábojům neměl žádné použití a dále, že zbraň byla nabyta za předchozí právní úpravy bez nutnosti úředního povolení, přičemž obě dvě tyto skutečnosti by marginalizovaly společenskou nebezpečnost tohoto skutku. Ohledně skutku, který byl soudy posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 187 odst. 1 tr. zák., vyjádřil dovolatel nesouhlas se způsobem, jakým soudy hodnotily svědecké výpovědi, jak interpretovaly telefonní odposlechy a poukázal na tu skutečnost, že nebylo dostatečně a bez jakýchkoli pochybností prokázáno jednání kladené mu soudem za vinu. Vzhledem ke skutečnosti, že k mnoha argumentům obhajoby odvolací soud nezaujal žádné stanovisko, je předcházející řízení dle dovolatele vadné a vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vydal toto usnesení: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2008, č. j. 7 To 504/2008. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření na prvním místě zdůraznil, že většina argumentů uvedených v dovolání je naprosto irelevantní, neboť v nich dovolatel vyjadřuje výhrady vůči obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve smyslu § 265a odst. 4 tr. ř. je však dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné, přičemž tyto námitky není ani možné zařadit pod žádný dovolací důvod. Argument dovolatele, že k nalezenému perkusnímu revolveru neměl střelivo a naopak nalezené střelivo nemohl nijak použít, protože neměl žádnou zbraň, z níž by se jím dalo střílet, nemůže mít žádný vliv na závěr o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Zákon nevyžaduje, aby protiprávně držená zbraň byla vybavena i střelivem, a naopak při postihu hromadění střeliva se nevyžaduje, aby k tomuto střelivu měl pachatel i příslušnou zbraň. Zbývající argumentace dovolatele se omezuje na výhrady vůči způsobu, jímž soud hodnotil provedené důkazy. Takovéto námitky nelze označit za výhrady proti hmotně právnímu posouzení věci, nýbrž jde o výhrady skutkové povahy, jež však nespadají nejen pod deklarované dovolací důvody, ale ani pod žádný další ze zákonných důvodů dovolání a v tomto směru je dovolání podáno z jiného důvodu, než jaké jsou definovány zákonem. Státní zástupce uzavřel své vyjádření s tím, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatele ohledně toho, jak soudy hodnotily svědecké výpovědi, interpretovaly soudní odposlechy a hodnotily jiné důkazy, nejsou námitkami právními, tedy takovými, které lze pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatnit, ale námitkami skutkovými, které není možné podřadit pod žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlil, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotil, proč uvěřil výpovědím svědků z přípravného řízení a jak je hodnotil v souhrnu s ostatním (provedeným) dokazováním (zejména s výsledky domovních prohlídek). Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že by se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou ohledně trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Jde sice o námitku uplatněnou právně relevantně, ta je však současně zjevně neopodstatněnou. Pro posouzení, zda dovolatel spáchal předmětný (výše uvedený) trestný čin je totiž podstatné to, že přechovával střelbyschopnou zbraň, přičemž nebyl držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence, na základě kterých by byl oprávněn k vlastnictví, držení nebo nošení zajištěné zbraně nebo střeliva (citovaný rozsudek krajského soudu str. 3). Není podstatné, zda-li ji nabyl za předchozí právní úpravy, neboť od doby účinnosti právní úpravy nové byl povinen řídit se touto (srov. § 8, § 69 odst. 1, 2 zák. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu). Dále nelze než přisvědčit státnímu zástupci v tom směru, že námitky proti odůvodnění rozsudku krajského soudu, které dovolatel ve svém podání uvedl, nelze podřadit pod žádný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů, neboť dovoláním lze napadnout pouze výroky předmětného rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu (jak uvedeno shora) byl sice v popsané části uplatněn právně relevantně příslušný důvod dovolání, současně s ohledem na uvedené, však uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán ani v jeho druhé alternativě.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka