3 Tdo 757/2003
Datum rozhodnutí: 12.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 757/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným R. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 5 To 580/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 T 351/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 1 T 351/2002, byl obviněný R. M. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 2. 2. 2002 kolem 23.50 hodin v P., okres L., v restauraci K. d. hodil po J. M., skleněný půllitr, kterým ho zasáhl do obličejové části hlavy, došlo k rozbití sklenice a poškozený utrpěl tržně zhmožděnou ránu délky 2,5 cm umístěnou ve střední přední části hlavy v oblasti vlasové pokrývky hlavy asi 4 cm nad čelem, která byla orientována ve směru předozadním a dále hlubší řeznou ránu délky 1 cm v oblasti střední části horního rtu, která pronikla rtem do dutiny ústní a které byly ošetřeny chirurgickým sešitím. Za tyto trestné činy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 5 To 580/2002, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl obviněný R. M. dovoláním jak do výroku o vině tak i výroku o trestu podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., když mělo být posouzeno jako dokonaný trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo spolehlivě prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví. Tento názor podepřel tvrzením, že útok předem nepřipravoval, reagoval spontánně na okamžitou situaci a poškozeného nechtěl půllitrem trefit. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu jakož i řízení mu předcházející a ve věci rozhodl rozsudkem, uznal obviněného vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedla, že argumentace dovolání naplňuje po věcné stránce uplatněný dovolací důvod, nelze však přisvědčit její opodstatněnosti, neboť z přisouzeného způsobu útoku vyplývá, že se jej dovolatel dopustil v úmyslu nepřímém. Protože právní kvalifikaci žalovaného jednání považovala za správnou, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určen k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, avšak není určen k revizi skutkových zjištění, které učinily soudy prvního a druhého stupně. Vzhledem k omezenému rozsahu dokazování v dovolacím řízení (§ 265r odst. 7 tr. ř.) nelze v jeho rámci přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, neboť dovolací soud není ani oprávněn bez dalšího přehodnocovat již provedené důkazy. Je proto vždy vázán skutkovým zjištěním, k nimž dospěl soud prvního stupně event. soud odvolací.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání lze tedy namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem v tom směru, že tento skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o žádný trestný čin nešlo, nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z uvedeného vyplývá, že tímto dovolacím důvodem (ani žádným jiným) nelze namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, způsob hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování ani postup soudu při dokazování.

V podaném dovolání obviněný především namítl nesprávné posouzení svého jednání jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 222 odst. 1 tr. zák. Tuto svoji námitku opřel o tvrzení, že nebylo spolehlivě prokázáno směřování jeho úmyslu ke způsobení těžké újmy na zdraví, když poškozeného nechtěl svým útokem zasáhnout. V tomto smyslu je tedy námitka dovolatele relevantní, i když neopodstatněná, jak bude uvedeno níže.

Jestliže úmyslným jednáním pachatele byl způsoben následek v podobě ublížení na zdraví, které není ve smyslu § 89 odst. 7 tr. zák. těžkou újmou na zdraví, je pro rozlišení právní kvalifikace takového skutku jako dokonaného trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. nebo jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 222 odst. 1 tr. zák. rozhodující, jestli úmysl útočníka směřoval ke způsobení závažnějšího následku v podobě těžké újmy na zdraví. (Usnesení NS z 9. 5. 2001, sp. zn. 5 Tz 49/2001)

Okresní soud v Lounech v odůvodnění odsuzujícího rozsudku vcelku podrobně popsal své úvahy při posuzování právní kvalifikace daného skutku, a to především na straně 4 a 5. Vzhledem k tomu, že sám obviněný popíral, že by měl úmysl způsobit hozením sklenice proti poškozenému vážnější zranění v podobě těžké újmy na zdraví, musel soud hodnotit na podkladě nepřímých důkazů, zda skutečně jednání obviněného směřovalo k těžšímu následku. Správně pak vycházel ze situace, která bezprostředně předcházela útoku obviněného, který po slovní rozepři poměrně razantním způsobem hodil sklenici proti místu v restauraci, kde se nacházel právě poškozený, z povahy použitého nástroje, jež i dle vyjádření znalce byl způsobilý ke vzniku daleko závažnějšího následku na zdraví poškozeného v podobě zranění očí, nervů, svalů v obličeji, event. i poranění krční tepny. Okresní soud rovněž podle odůvodnění svého rozsudku při hodnocení subjektivní stránky žalovaného skutku vzal v úvahu zkušenost obviněného s následky fyzického napadení, když v předchozím trestním stíhání vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 188/2001 pro jednání spočívající v napadení poškozeného skleněným popelníkem do hlavy , byl mj. seznámen i se závěry znaleckého posudku, vypracovaného v této trestní věci ke způsobu vzniku a následkům zranění, jež mohou být takovým jednáním způsobena. Všechny tyto skutečnosti pak okresní soud vyhodnotil tak, že obviněný v době činu věděl, že svým jednáním může způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, a pro případ, že ji způsobí, byl s tím srozuměn. Ačkoli tedy v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konkrétně nevyjádřil formu úmyslu ve smyslu ustanovení § 4 tr. zák., je zřejmé, že za prokázané považoval jednání obviněného v úmyslu nepřímém, tedy dle písm. b) citovaného ustanovení trestního zákona.

Okresnímu soudu v Lounech lze však důvodně vytknout, že ve skutkové části výroku o vině dostatečným způsobem nepopsal konkrétně zjištěné skutkové okolnosti, které charakterizují subjektivní stránku trestného činu, resp. jeho pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 222 odst. 1 tr. zák. Tento nedostatek ve skutkové větě rozsudku však poměrně výstižně vyjádřil v příslušné části jeho odůvodnění, tudíž v rámci řízení o dovolání nepovažoval Nejvyšší soud za nutné napadená rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

Pokud tedy Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil skutková zjištění, vyjádřená jak ve skutkové větě výroku o vině, tak i v odůvodnění svého rozsudku, přičemž tato právně posoudil na základě zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. tak, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení těžšího následku, tj. ke způsobení těžké újmy na zdraví, nelze v rámci dovolacího řízení tento právní závěr, učiněný na podkladě správně a v dostatečném rozsahu provedeného dokazování, měnit. Navíc námitky obviněného uplatněné v dovolání, jimiž zpochybnil právní kvalifikaci soudu prvního stupně, jsou založeny v podstatě výlučně na jiném hodnocení provedených nepřímých důkazů, než jaké učinil okresní soud, a jež měly podle jeho názoru vést k jinému právnímu posouzení žalovaného skutku. Změny skutkových zjištění se však v dovolacím řízení, jak již uvedeno shora, domáhat nelze.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto rozhodl tak, že je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. srpna 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová