3 Tdo 751/2014
Datum rozhodnutí: 25.06.2014
Dotčené předpisy: § 206 odst. 1 tr. zákoník, § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoník, § 206 odst. 5 písm. a) tr. zákoník



3 Tdo 751/2014 -30 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovolání podaném obviněnou JUDr. M. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 80/2013 ze dne 20. ledna 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 8/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 8/2012 ze dne 17. září 2013 byla dovolatelka uznána vinnou v bodech ad 1) a 2) citovaného rozsudku pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněné JUDr. M. S. (a příslušné státní zástupkyně) rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 80/2013 ze dne 20. ledna 2014 tak, že podaná odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl jako nedůvodná.

Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná JUDr. M. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu hodnocení způsobu nakládání s deponovanými prostředky. V dílčím útoku stran poškozených F., M. a S. nastala situace, kdy jako doklad podmiňující výplatu depozita byl označen list vlastnictví konkrétního čísla, který však nemohl být katastrálním úřadem vystaven, protože kupujícím byly kupované nemovitosti připsány na již existující jejich list vlastnictví a nemohl být tedy předložen list vlastnictví, jehož číslo bylo stanoveno v úschovní smlouvě. Uvedla, že soudy i nesprávně posoudily, který účet byl určen pro úschovu, když ona pouze přesunula peníze z účtu určeného pro přijetí peněz na lépe úročený účet úschov, o kterém se účtovalo, soudy byl však nesprávně označen jako soukromý účet. Též soudy podle jejího přesvědčení dostatečně neprokázaly subjektivní stránku jí přisuzovaného trestného činu. Co se týká dílčího útoku stran poškozené Š., v tomto případě došlo k zablokování dovolatelčiných účtů před datem splatnosti, takže ve vyplacení deponované částky jí bylo zabráněno zásahem státního orgánu. Soudy dále nevzaly v potaz její úraz, kdy byla vyřazena z pracovního procesu a který byl startovním momentem celé věci. Jako další vadu nalézacího řízení označila hostilní vztah předsedkyně senátu k její osobě, když její chování nasvědčovalo tomu, že je již předem rozhodnutá o dovolatelčině vině a dovolatelka na ni podala žalobu na ochranu osobnosti. Současně uvedla, že neměla možnost se před podáním obžaloby seznámit se soudním spisem, a to ze závažných zdravotních důvodů, přičemž za ni činil úkony advokát ex offo, aniž by ji viděl. Z výše uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal, postupoval podle § 265k tr. ř. a v plném rozsahu jej zrušil a přikázal, aby ve věci bylo znovu jednáno a rozhodnuto jiným senátem a s respektováním ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatelka ve svém dovolání opakuje důvody, které uvedla již ve svém odvolání ze dne 14. 10. 2013 proti rozsudku nalézacího soudu. Tedy, že účty, na něž předmětné úschovy převedla, nebyly její soukromé účty, že nebyl prokázán její úmysl předmětný trestný čin spáchat, že předsedkyně senátu byla vyloučena pro podjatost a že nebyl proveden ani jeden důkaz navrhovaný obhajobou a proces proto nebyl spravedlivý. Poukázal na skutečnost, že k těmto námitkám se již obsáhle a výstižně vyjádřil odvolací soud na str. 4 až 6 napadeného rozhodnutí, přičemž se zde uvedenými úvahami odvolacího soudu se státní zástupce ztotožňuje. Ohledně namítané podjatosti souhlasil s názorem odvolacího soudu, že samotné podání občanskoprávní žaloby obviněným na soudce nemůže být důvodem jeho vyloučení. Ve věci nerozhodl vyloučený orgán podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a v této části je proto dovolání dle vyjádření státního zástupce zjevně neopodstatněné. Ohledně námitek o neprokázaném úmyslu konstatoval, že se jedná o námitky skutkové a nikoliv hmotně právní. Hmotněprávní charakter nemají dle státního zástupce ani námitky, že soudy nesprávně považovaly předmětný účet dovolatelky za účet soukromý. Je to zřejmé již z toho, že dovolatelka svou argumentaci, že se o soukromý účet nejednalo, neopírá o žádné konkrétní ustanovení nějakého předpisu z oblasti trestního práva hmotného ani z oblasti nějakého jiného hmotného práva. Platný právní řád totiž vůbec neobsahuje slovní spojení soukromý účet . Nejedná se o pojem právem definovaný. Pokud je nějaký bankovní účet označen jako soukromý, nepopisuje se tím právní povaha tohoto účtu, nýbrž pouze způsob využití tohoto účtu. Rozhodující jsou tedy faktické dispozice na tomto účtu prováděné. Pokud jsou z účtu převáděny nějaké částky pro soukromou potřebu oprávněné osoby, pak se jedná o soukromý účet . Označení účtu za soukromý je tedy skutkovým zjištěním a nikoliv hmotně právním posouzením takového účtu podle konkrétního ustanovení nějakého právního předpisu z oblasti trestního, občanského nebo jiného práva. Uvedené námitky tak dle státního zástupce zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného písmene citovaného odstavce. V této části je proto dovolání podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Porušení zásad spravedlivého procesu dovolatelka pouze zmínila, přičemž oproti svému předchozímu odvolání ani neoznačila konkrétní důkazy, které podle jejího tvrzení nebyly provedeny. Vyjádřil přesvědčení, že již tato okolnost je překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí, jak je patrno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, podle něhož musí dovolatel přesně uvést, v čem konkrétně vady dokazování spatřuje. Státní zástupce pak ve svém vyjádření nemůže měnit ani rozšiřovat rozsah dovolání obviněného - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 251/2003. Shrnul, že co se týče námitek podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jsou důvody uvedené dovolatelkou zjevně neopodstatněné. Důvody uvedené v dalších částech dovolání pak neodpovídají důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatelka nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolatelka sice obecně namítla porušení zásad spravedlivého procesu, avšak v tomto směru neuvedla příslušně formulovanou konkrétní námitku. Ze shora uvedených důvodů navrhl , aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z předmětného spisu se podává, že dovolatelka skutečně podala na předsedkyni senátu JUDr. Hrnčířovou žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Praze (č. l. 777 a násl.), jejíž opis byl Městskému soudu v Praze doručen dne 12. 2. 2013. Dále dne 18. 2 2013 obdržela JUDr. Hrnčířová návrh na vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. (č. l. 789), o kterém následujícího dne 19. 2. 2013 rozhodla podle § 31 odst. 1 tr. ř. usnesením č. j. 57 T 8/2012-808 tak, že není z důvodů uvedených § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů v předmětné trestní věci. V odůvodnění tohoto usnesení jasně uvedla, že ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. stojí na zásadě, že tam uvedené důvody mohou být jen výsledkem osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám na trestním řízení zúčastněným nebo k věci samé. Takovéto okolnosti však v posuzovaném případě nejsou dány. O stížnosti dovolatelky proti tomu usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 4 T 15/2013 ze dne 26. března 2013 tak, že podanou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl (č. l. 874), s tím, že zákonný předpoklad zakládající vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Hrnčířové není dán, neboť nejsou dány závažné důvody způsobilé zpochybnit její nestrannost. Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl v daném případě naplněn, když samotný způsob kladení otázek při hlavním líčení a skutečnost, že na jeho základě podala dovolatelka žalobu na ochranu osobnosti, nejsou dostatečným podkladem pro závěr, že v předmětné věci rozhodl vyloučený orgán ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku je tak zřejmé, že námitky uplatněné dovolatelkou nespadají pod hmotně právní charakter deklarovaného dovolacího důvodu. To proto, že dovolatelka de facto opakuje pouze svoji obhajobu vedenou v rámci celého trestního řízení a v rámci podaných námitek se pouze domáhá jiných skutkových závěrů, než ke kterým dospěly po řádně vedeném dokazování soudy dosud činné ve věci. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, proč neuvěřily obhajobě dovolatelky a uznaly ji ve výroku rozsudku soudu prvního stupně označeným trestným činem. Zdůvodnily tak, proč a na základě jakých důkazů považovaly za vyvrácenou její obhajobu týkající se nemožnosti vyplatit úschovu z důvodu jiného čísla listu vlastnictví z katastrálního úřadu, podrobně popsaly finanční toky na účtech dovolatelky, z nichž je zřejmé, že dovolatelka použila složené finanční prostředky na své soukromé účely, stejně tak zohlednily z hlediska předmětného skutkového děje z časového hlediska dovolatelkou namítaný nepříznivý stav s ohledem na její úraz. Soudy tak vycházely zejména z výpovědi svědků S., M., F., T., B. a celé řady listinných důkazů jako Smlouvy o úschově (č. l. 54-57), Kupní smlouvy (č. l. 59-68), výpisů z bankovních účtů dovolatelky. Je tak zřejmé, že soudy (především soud nalézací) měly dostatečné podklady k tomu, aby dospěly k popisu skutku tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, když tam popsaný skutkový děj je v souladu s ve věci provedenými důkazy.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího a pokud by dovolatelka uplatnila toliko tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pod deklarovaný dovolací důvod (ale ani pod žádný další ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání) nelze podřadit ani námitku týkající se neprovedení důkazů navrhovaných dovolatelkou, tak jak ji ve svém podání uplatnila dovolatelka. To proto, že jednak lze souhlasit se státním zástupcem, že dovolatelka konkrétně neuvedla, které její důkazy nebyly provedeny, a takto není vymezena přezkumná povinnost dovolacího soudu, navíc lze souhlasit s odvolacím soudem, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy v souladu s trestním řádem.

Předmětem dovolacího přezkumu nemůže být s ohledem na uplatněné dovolací důvody ani námitka procesního charakteru, že dovolatelka neměla možnost seznámit se před podáním obžaloby s trestním spisem. Jako obiter dictum však Nejvyšší soud uvádí, že z předmětného spisu nevyplývá žádná okolnost, ze které by vyplývalo takové porušení práva na obhajobu dovolatelky, které by mohlo být podkladem pro zrušení ve věci vydaných rozhodnutí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka