3 Tdo 742/2005
Datum rozhodnutí: 13.07.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 742/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 o dovolání podaném D. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 43/2005 ze dne 8. 3. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 139/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 2 T 139/2004 ze dne 6. 12. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.

V předmětné věci podal D. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 9 To 43/2005 ze dne 8. 3. 2005 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části svého rozsudku jej uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. H. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy provedené dokazování jim neumožnilo dospět k tak jednoznačným závěrům, jaké vyjádřily v přijatých rozhodnutích. V této souvislosti poukázal na nevěrohodné výpovědi poškozeného, které obsahují rozpory s tím, že takové výpovědi soudy uvěřily, aniž by současně pečlivě a řádně přihlédly též k výpovědím dovolatele jako obviněného či svědka E., když tyto výpovědi byly v souladu. Uzavřel s tím, že rozsudky soudů obou stupňů tak byly vydány v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., když soudy byly povinny zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností. To se v dané věci nestalo a to pro vadu v hmotně právním posouzení hodnocení důkazů a skutkového stavu . S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni, případně i citovaný rozsudek Okresního soudu v Domažlicích a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně České republiky dosud nevyjádřila.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku přijatého odvolacím soudem, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, které soudy vedly k rozhodnutí v jeho neprospěch. V této souvislosti pak má za to, že zjištěný skutkový stav (a takto popsaný soudy) právě jim neumožnil učinit závěr o jeho vině, a to ani trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti je však potřebné poukázat zejména i na důvody uvedené soudy v přijatých rozhodnutích, ze kterých jednoznačně plyne, ze kterých důkazů soudy vycházely, kdy se zabývaly i všemi ve věci učiněnými výpověďmi, když i samotný dovolatel v jedné ze svých výpovědí uvedl, že se díval, zda poškozený již kolem něj projel. Zjištěný skutkový děj tak i odvolacímu soudu nepochybně umožnil právně kvalifikovat jednání dovolatele, což také učinil způsobem, který je adekvátní ve věci provedeným důkazům a takto zjištěnému skutku. Tyto úvahy dovolací soud však zmiňuje jako obiter dictum, neboť z hlediska užitého dovolacího důvodu ve věci v zásadě nelze podat dovolání ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, pokud z něj lze nepochybně (tak i v daném případě) dovodit adekvátní právní závěry.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka