3 Tdo 734/2008
Datum rozhodnutí: 02.12.2008
Dotčené předpisy:




3 Tdo 734/2008-I

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. prosince 2008 o dovolání podaném obviněným M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 3 To 777/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 295/2005, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2007, č. j. 1 T 295/2005-415 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního zákona (pod body 1 - 3/, 6/, dále jen tr. zák.), trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 7 a/ - d/), trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (body 8 a/ - e/) a trestným činem poškozování cizích práv dle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 8 a/, b/, d/, e/). Za tyto trestné činy byl dovolatel odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců a pro účely výkonu trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2005, č. j. 1 T 222/2005-338 (pokud jde o jednání pod body 7 a/ - d/ a body 8 a/ - e/), jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod bodem 7 a/ - d/ bylo dle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2004, č. j. 70 T 23/2004-154, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2004 a za jednání pod bodem 8 a/ - e/ bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2005, č. j. 2 T 60/2005-128, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2006.

O odvolání M. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem dne 19. 11. 2007, sp. zn. 3 To 777/2007, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil ve výrocích o vině i výrocích o trestu, a to pokud jde o skutky pod body 7 a/ - d/, 8 a/ - e/, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že:

I. podle § 37a tr. zák. zrušil v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 70 T 23/2004, dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a nově jej uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 1 a/ - g/), trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 1 a/ - c/, f/) a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 tr. zák. (bod 1 d/, e/, g/). Nově jej odsoudil podle § 209 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle § 228 a § 229 tr. ř. rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody.

II. podle § 37a tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 2 T 60/2005, zrušil dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a nově jej uznal vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 2 a/ - f/), trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 2 a/, b/, e/, f/) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 2 c/). Za to jej odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon se dle § 39a odst. 2 písm. c)tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Napadený rozsudek zůstal ve zbytku ve vztahu k obviněnému M. S. nezměněn.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. S. dovolání, a to prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy nepostupovaly při svém rozhodování v souladu s § 37a tr. zák., když jeho jednání nekvalifikovaly podle § 89 odst. 3 tr. zák. a dle § 12 odst. 11, 12 tr. ř., tedy jako pokračující trestný čin, když šlo o takové jeho jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu, byly spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou i předmětem útoku. Má za to, že v řízení nebyla dodržena ani základní zásada trestního stíhání uvedená v § 2 odst. 4 tr. ř. Podle jeho názoru byl dvakrát souzen za skutky žalované jednou obžalobou a byl mu uložen souhrnný trest, který pak znamenal v důsledku aplikace § 35 odst. 2 tr. ř. uložení přísnějšího trestu. Za jeho protiprávní jednání mu tak byly uloženy tresty v celkovém trvání 44 měsíců, přičemž za skutky, které spáchal, a při výši způsobené škody je podle trestního zákona možno uložit trest v trvání nejvýše tří let. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 3 To 777/2007, dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil .

K dovolání se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, který v něm uvedl, že dovolání je podáno opožděně a navrhl Nejvyššímu soudu ČR, aby dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu je již na tomto místě nutno uvést, že podle dokladů (doručenek) založených v příslušném spisu bylo dovolání podáno včas.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Dovolací soud poznamenává, že dovolatelovy námitky směřují i do výroku o uloženém trestu. Nesprávnosti ohledně druhu trestu lze jinak namítat v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle něhož je důvodem dovolání skutečnost, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel by tedy vzhledem k povaze svých námitek mohl své dovolání opírat o tento citovaný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť namítl, že mu byl uložen nesprávně trest odnětí svobody ve výměře 44 měsíců. Dovolatelovy námitky je nicméně možné označit za právně relevantní i dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi napadá nesprávný postup soudů při ukládání trestu z hlediska ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák., jakož i nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako pokračujícího trestného činu.



Co se týká v dovolání namítaných důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud odvolací, namítané pochybení spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení stran pokračování v trestném činu i stran rozhodování o uložení trestu z hlediska aplikace § 35 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák. zjistil a ve svém rozhodnutí tato pochybení napravil. Závěry obsažené ve výroku svého rozsudku také následně náležitě a přiléhavě vysvětlil v jeho odůvodnění.

Pokud jde o námitku dovolatele ohledně údajně nesprávného postupu kvalifikování nezákonného jednání, kdy jednání jak nalézací, tak i odvolací soud nekvalifikoval jako pokračující trestný čin, této námitce nelze přisvědčit. Odvolací soud se ostatně s touto již v odvolání vznesenou námitkou vypořádal ve svém rozsudku (str. 12 a 13) a právní kvalifikaci předmětných skutků přiléhavě odůvodnil. Přitom uvedl, které skutky, resp, které jednotlivé dílčí útoky jsou kvalifikovány jako pokračování v trestném činu a od kdy bylo nutno posuzovat skutek jako nový (další) trestný čin (str. 12 i. f. rozsudku odvolacího soudu).

Další dovolací námitkou je nedodržení základní zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 4 tr. ř. Dovolatel však jen odkázal na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by dále rozvedl, v čem spatřuje porušení svého (a jakého) práva, když ostatně takovou námitku nelze ani pod zvolený dovolací důvod podřadit.

Konečně dovolatel namítl, že byl souzen dvakrát za skutky označené v jedné (té samé) obžalobě, za což mu byl uložen souhrnný trest (aplikace § 35 odst. 2 tr. zák.) a tedy uložení pro něj přísnějšího trestu. Dodal, že mu byly takto za jeho (soudy označené trestné činy) uloženy tresty v celkovém trvání 44 měsíců. Těmto námitkám nelze přisvědčit. Dovolatel byl ve skutečnosti odsouzen k trestu odnětí svobody v celkové výši třiceti čtyř měsíců (2 roky + 10 měsíců), a to za skutky uvedené pod body I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 777/2007, které spáchal a které mu byly prokázány v rámci učiněných skutkových zjištění, včetně způsobené výše škody. Na označené trestné činy (maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c/ tr. zák., poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a/ tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.) dopadá zákonem stanovená trestní sazba trestu odnětí svobody v trvání nejvýše tří let. Pod bodem II. výroku citovaného rozsudku odvolacího soudu byl dovolatel odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 209 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. byl pak odsouzen pod bodem I. citovaného rozsudku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, když pro oba takto uložené tresty byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 209 odst. 1 tr. zák. lze přitom za tento trestný čin uložit trest odnětí svobody až na dvě léta. Ani v jednom případě tedy trestní sazba stanovená zákonem překročena nebyla, když při ukládání trestu bylo postupováno podle dikce ustanovení § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. a dovolateli byl ukládán společný souhrnný trest. Rozhodnutím odvolacího soudu došlo tedy dle § 37a tr. zák. ke zrušení dřívějších výroků o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celého výroku o trestu i dalších výroků, které měly ve zrušeném výroku svůj podklad a dle § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. mu v obou případech byl uložen společný souhrnný trest odnětí svobody, který, jak již řečeno, byl soudem uložen v celkové výměře (trvání) třiceti čtyř měsíců. Takto nebylo tedy rozhodnuto v neprospěch dovolatele, který se ostatně ve svém odvolání domáhal uložení trestu odnětí svobody v maximální výměře tří roků.

Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání M. S. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka