3 Tdo 724/2003
Datum rozhodnutí: 20.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 724/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2003 dovolání obviněného J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 389/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 426/2001, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. N. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n i :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 5 T 426/2001, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona a byl odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zákona a §§ 45 odst. 1, 45a odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně ohledně obviněných D. G. a J. N., podrobně rozvedené ve výroku citovaného rozsudku.

Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný J. N. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2002 Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 389/2002 rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o obviněného J. N., podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného J. N. uznal vinným pomocí k trestnému činu podílnictví podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který mu uložil podle § 45 odst. 1 tr. zákona za použití § 45a odst. 1 tr. zákona trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obviněný dne 23. 11. 2001 od neustanovené osoby v B., za částku 55.000,- Kč, odkoupil odcizené motorové vozidlo tovární značky Mazda Xedos 9 tmavě zelené metalízy, uživatele P. Z., při zakoupení vozidla ihned telefonicky kontaktoval pod smyšleným jménem L. poškozeného P. Z., od něhož požadoval za předání vozidla vyplatit částku 70.000,- Kč, případně že vozidlo odveze neznámo kam, při posledním telefonátu dne 24. 11. 2001 ve 12.30 hod. z veřejné telefonní stanice v B., byl obžalovaný zadržen pracovníky kriminální policie při Obvodním oddělení Policie ČR B.-s. a dalším šetřením bylo zjištěno, že spoluobžalovaný G. se s poškozeným Z. znal, proto měl obžalovaný J. N. na základě pokynu G. poté, co jej poškozený Z. bude kontaktovat v autoservisu B., kde pracuje, předat poškozenému Z. po obdržení finanční hotovosti obálku s klíčem od vozidla a zprávou o místě odstavení vozidla, přičemž obžalovaný N. o skutečnosti, že vozidlo pochází z trestné činnosti věděl a také měl přislíbenou od spoluobžalovaného G. za předání obálky blíže neurčenou finanční částku, když poškozený P. Z. dne 21. 11. 2001 oznámil na Policii ČR, Obvodním oddělení B.-s., že mu neznámý pachatel v době od 22.00 hod. dne 20. 11. 2001 do 11.00 hod. dne 21. 11. 2001 odcizil zaparkované osobní motorové vozidlo, tovární značky Mazda Xedos 9, tmavě zelené metalízy, zaparkované v B., ke škodě G. C. L., a.s. P.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, v němž sice není výslovně uvedeno, který výrok a v jakém rozsahu napadá, ale z jehož obsahu je zřejmé, že směřuje proti výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, přičemž se odkazuje jednak na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jednak na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání, které zcela zmatečně označuje za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2002 č. j. 5 T 426/2001-122 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002 sp. zn. 3 To 389/2002 , především upozorňuje, že nekoupil od neustanovené osoby žádné motorové vozidlo to nesporně měl učinit spoluobviněný D. G. Vznáší námitku proti tomu, že ačkoliv ve věci bylo konáno společné řízení, bylo odvolání spoluobviněného G. projednáno odděleně, a to přes jasnou spojitost, takže obviněnému J. N. bylo znemožněno účastnit se odvolacího řízení, které se jej bezprostředně týkalo a že i odvolání bylo podáno tak, že nic nebránilo společnému projednání věci. V této okolnosti dovolatel spatřuje existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.

Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel je přesvědčen, že ačkoli odvolací soud změnil právní kvalifikaci jeho jednání, je i tato nová právní kvalifikace chybná. Tvrdí, že jeho vědomost o zakoupení odcizeného vozidla i souvislosti této skutečnosti s předáním obálky nebyla prokázána a že sama skutečnost, že předal jednu obálku a převzal jinou není účastenstvím. Vyslovuje tedy názor, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je i vadně ve výrokové části popsán. Proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil oba předcházející rozsudky a aby věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta s ohledem na to, že své vyjádření koncipovala toliko na základě spisu státního zastupitelství, nepodává vyjádření k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť k takovému vyjádření z tohoto spisu nemá dostatek podkladů. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, považuje argumentaci dovolatele za zjevně neopodstatněnou a k tomu uvádí, že soud druhého stupně správně kvalifikoval jednání obviněného v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními, přičemž ve výroku odsuzujícího rozsudku je vědomost obviněného o okolnostech trestného činu konstatována. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání J. N. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů, opakuje svoji obhajobu ohledně údajné nevědomosti o okolnostech získání vozidla a trvá na svém názoru, že mu nebyla vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tak sice tvrdí, že vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ve skutečnosti však prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěl při zjišťování skutkového stavu soud odvolací. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkumu skutkových zjištění ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Na tom nic nemění skutečnost, že je nutno přisvědčit upozornění dovolatele na nepřesnou formulaci výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, kde je evidentně nesprávně uvedeno, že obviněný měl zakoupit předmětné motorové vozidlo, když je zcela zjevné, že tak učinil spoluobviněný G., nikoli obviněný N. Nejvyšší soud tuto chybu považuje za pochybení administrativy Krajského soudu v Brně, nicméně jde o chybu, která neměla a nemá žádný vliv na obsah výroku odsuzujícího rozsudku. Tento závěr se týká jak skutkových zjištění, tak i právní kvalifikace jednání obviněného (ze které je navíc zřejmé, že se v ní uvedená chyba nikterak nepromítá). Je tedy zcela zřejmé, že by odstranění této formální chyby na podkladě řízení o dovolání nemohlo nic změnit na postavení obviněného.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, pak takový dovolací důvod je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V posuzovaném případě je zcela zjevné, že dovolání J. N. není s tímto dovolacím důvodem v souladu. Podstatou dovolatelových námitek totiž není to, že nemohl být přítomen při hlavním líčení či veřejném zasedání v řízení o svém řádném opravném prostředku, ale vyjadřuje nespokojenost s tím, že nebylo vedeno společné jednání o jeho odvolání a o odvolání spoluobviněného G. Takovou námitku ovšem nelze považovat za námitku uplatnitelnou v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě obě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. N. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. srpna 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h