3 Tdo 722/2005
Datum rozhodnutí: 15.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 722/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 o dovolání podaném pprap. D. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 765/2004 ze dne 31. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 56/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 56/2004 ze dne 22. 10. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a také k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

V předmětné věci podal pprap. D. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 765/2004 ze dne 31. 1. 2005 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. jej nově uznal vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., přičemž mu znovu uložil stejný trest odnětí svobody, který mu podmíněně odložil na stejnou zkušební dobu a uložil mu i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel znovu na dobu dvou let. Z podrobně popsaného skutkového děje v rámci výroku tohoto svého rozsudku potom plyne, že odvolací soud dospěl pouze k jinému závěru ohledně výše způsobené škody na vozidle poškozeného v rámci posouzení popsané dopravní nehody.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal pprap. D. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že za nesprávné považuje závěry soudů, které dospěly k závěru, že v kritické době nehody to byl právě on, který řídil označené vozidlo. V tomto směru poukázal na to, že soudy uvěřily svědkům, kteří vypovídali v jeho neprospěch, zatímco dalším svědkům, potvrzujícím jeho obhajobu, neuvěřili. Polemizuje i s případnou podjatostí znalce z oboru silniční dopravy, který nepříslušně v jím podaném znaleckém posudku uvedl, že vozidlo v kritické době řídil dovolatel. S poukazem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 224/04 namítl to, že nebyl naplněn požadavek, že v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy či jejich skupinami je soud povinen důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat, logicky a věcně přesvědčivě zdůvodnit a v případě, že si provedené důkazy odporují, jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti. Nelze-li tak učinit je nutno při zachování zásady in dubio pro reo zvolit variantu pro obžalovaného příznivější. Domnívá se, že v posuzované věci soudy uvedeným způsobem nepostupovaly, a proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelova argumentace spočívá v tom, že přisouzeného jednání se nedopustil, když v tomto směru zpochybňuje usvědčující výpovědi příslušných svědků a nabízí vlastní skutkové hodnocení předmětné věci. Takto ovšem nelze než uzavřít, že tímto způsobem odůvodněné dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému z dalších, zákonem stanovených dovolacích důvodů. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku napadeného rozsudku, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí soudem v konkurenci s výpověďmi jiných svědků a namítl i nepříslušný aktivismus znalce z oboru silniční dopravy při vypracování znaleckého posudku. Z těchto skutečností pak dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že spáchal předmětný skutek, který byl soudy posléze shledán jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. Oba soudy však zejména v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, proč a kterým z nich uvěřily, když rozhodující výpovědi byly učiněny svědky, kteří k osobě dovolatele nemají žádného vztahu a není důvod pochybovat o jejich objektivitě. Soudy tak přesvědčivě odůvodnily důkazní postup ve věci a stejně tak se vypořádaly s dovolatelem namítanými rozpory v rámci vedeného dokazování, určily tak jednoznačně, která z variant skutkového stavu odpovídá realitě. Z hlediska namítaného postoje znalce z oboru silniční dopravy potom nelze mít za to, že by soudy vycházely při rozhodnutí o vině z jeho názoru o tom, kdo v kritické době vozidlo řídil.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka