3 Tdo 721/2009
Datum rozhodnutí: 01.07.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 721/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2009 o dovolání podaném R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 613/2008 ze dne 12. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 154/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 154/2007 ze dne 4. 9. 2008 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1. trestným činem týrání svěřené osoby dle § 215 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), pod bodem 2. trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3. trestným činem vydírání dle § 235 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy pod bodem 1. a 2. a sbíhající se trestnou činnost mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 2 T 55/2007, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Za trestný čin uvedený pod bodem 3. mu byl uložen trest odnětí v svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.



O odvolání R. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 50 To 613/2008 ze dne 12. 1. 2009 tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o souhrnném trestu za jednání pod body 1. a 2. a ve výroku o trestu za jednání pod bodem 3. a podle § 259 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr. ř.) znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným pod bodem 1. trestným činem týrání svěřené osoby dle § 215 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy pod bodem 1. a 2. a sbíhající se trestnou činnost mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 2 T 55/2007, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Za trestný čin uvedený pod bodem 3. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal R. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 256b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona nebylo přípustné, neboť on zcela popírá, že by se označených trestných činů, jimiž byl shledán vinným, dopustil. Dokazování bylo v jeho případě zmanipulované, s jediným cílem, a to odsoudit ho. Zpochybnil výpověď poškozené a v tom, že ji soudy považovaly za věrohodnou spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Dále zpochybnil způsob, kterým soudy hodnotily znalecké posudky v souvislosti s výpovědí poškozené, čímž dle něj došlo k porušení zásady trestního řízení v pochybnost ve prospěch žalovaného . Porušení svého práva se u soudu relevantně hájit spatřuje dovolatel v tom, že mu nebyla povolena konfrontace s poškozenou S. Z výše uvedených důvodů se dovolatel domnívá, že došlo k naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolatel byl poučen (svou obhájkyní), že dovolání nelze podat do soudy učiněných skutkových zjištění, avšak je přesvědčen, že prokázání viny postavené na lžích jediného svědka je právě tím důvodem, kdy bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoli je nepřípustné. Dále poukázal na to, že rozhodnutí soudu prvého stupně i soudu odvolacího spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, tedy je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že ve skutku uvedeném pod bodem 1. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2009 byl spatřován trestný čin podle § 215 odst. 1 tr. zák., tedy trestný čin týrání svěřené osoby, ačkoli nezletilý nebyl svěřen do jeho péče, ani jej v péči nikdy neměl. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 50 To 613/2008 ze dne 12. 1. 2009 ve spojením s rozsudkem Okresního soudu v Sokolově čj. 19 T 154/2007 ze dne 4. 9. 2008 byly zrušeny a soudu prvého stupně byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí ve věci. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud nařídil, aby věc soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu.

K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že ač je dovolání podáno s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., ve skutečnosti převážná část uplatněných námitek směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Dokonce i dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. staví pouze na tvrzení, že je usvědčován pouze jedinou svědkyní, což podle něho není postačující a způsobuje nepřípustnost trestního stíhání. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajná nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř. být nemohou. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá toliko námitka, vztahující se ke skutku pod bodem 1. obsaženého ve výroku citovaného rozsudku odvolacího soudu, v rámci které uvedl, že poškozený nezletilý nikdy nebyl svěřen do péče dovolatele, takže se trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. nemohl dopustit. Takovou námitku však státní zástupce označil za zjevně neopodstatněnou. To proto, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu není zapotřebí žádného úředního svěření a postačí, pokud je týraná osoba pachateli svěřena fakticky, třeba i konkludentní formou. Pachatelem tohoto trestného činu týrání svěřené osoby tedy může být i druh matky týraného dítěte, který s nimi žije ve společné domácnosti. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání R. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolatelovy námitky týkající se hodnocení důkazů soudy a věrohodnosti svědeckých výpovědí pod deklarovaný dovolací důvod nespadají. Soudy obou stupňů přitom ve svých rozhodnutích pečlivě a srozumitelně vysvětlily, ze kterých důkazů vycházely a proč považovaly jednotlivé důkazy za přesvědčivé či nikoli, včetně adekvátních úvah o věrohodnosti označených svědků (poškozené). Námitka uplatněná v rámci tohoto dovolacího důvodu stran skutku, ve kterém soudy shledaly naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. a spočívající v tvrzení, že nezletilý nebyl svěřen do jeho péče a nikdy jej tak v péči ani neměl, je uplatněna sice právně relevantně, avšak současně je zjevně neopodstatněná. K tomu Nejvyšší soud odkazuje na svoje dřívější rozhodnutí, která se touto otázkou zabývala, když v nich uvedl, že pro naplnění znaků trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. není nutné, aby existoval zvláštní akt, jímž by osoba byla výslovně svěřena do péče nebo výchovy pachatele. Vztah mezi pachatelem a týranou osobou je citovaným ustanovením vymezen jako péče nebo výchova. Takovýto vztah může vzniknout i jen fakticky, neformálně, na konkludentním základě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 7 Tdo 870/2006). Pachatelem tohoto trestného činu tedy může být i druh matky nezletilého dítěte, který s nimi žije ve společné domácnosti.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání upravuje § 11 tr. ř., kde jsou taxativně vymezeny okolnosti vylučující trestní stíhání. Ani jednu ze zde uvedených možností však dovolatel nenamítl, trestní stíhání bylo podle něj nepřípustné pouze proto, že byl usvědčován výpovědí jediné svědkyně a trestní řízení bylo zmanipulované a smyšlené a ve skutečnosti tak vznesl výhrady proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Takovéto námitky však pod deklarovaný dovolací důvod nespadají a nespadají ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř.

Námitky dovolatele tak v této části podaného dovolání spočívají toliko ve zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Nejvyšší soud však v této souvislosti neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a jejich právním hodnocením na straně druhé.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka