3 Tdo 708/2015
Datum rozhodnutí: 05.08.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., § 116 tr. zákoník, § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., § 12 odst. 2 tr. ř.



3 Tdo 708/2015-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. srpna 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 To 345/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 90/2014, takto :

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 To 345/2014, zrušuje .
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 2651 odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění: I.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 3 T 90/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) v době od 3. 9. 2012 do 31. 12. 2012 a ani v době následující v B., ani nikde jinde, jako jednatel společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o., IČ 25853414, se sídlem Bruntál, ul. Zahradní č. 36, poté, co byl usnesením Okresního soudu v Bruntále č. j. 31 E 610/2012-10 ze dne 24. 8. 2012, které nabylo právní moci dne 21. 9. 2012, jež bylo doručeno společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o. dne 3. 9. 2012, za účelem uspokojení přednostní pohledávky výživného oprávněné M. L. ve výši 19.200,- Kč nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného L. L. od zaměstnavatele, společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o., přičemž současně bylo společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o. jakožto plátci mzdy přikázáno, aby po tom, co jí bude nařízení výkonu rozhodnutí doručeno, prováděla srážky ze mzdy do výše vymáhané pohledávky, aby sražené částky nevyplácela povinnému L. L., aby tyto částky zadržela a vyplatila je oprávněné M. L. ihned poté, co obdrží od soudu vyrozumění, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, a poté, co na základě tohoto usnesení byly ze mzdy L. L. sraženy
za měsíc září 2012 částka 5.324,- Kč,
za měsíc říjen 2012 částka 4.770,- Kč,
za měsíc listopad 2012 částka 3.782,- Kč,
tedy celkem 13.876,- Kč, přesto, že již dne 9. 10. 2012 bylo společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o. doručeno vyrozumění o tom, že usnesení nabylo právní moci a plátce mzdy je povinen vyplatit oprávněné M. L. sražené a dosud zadržované částky, jakož i nově provedené srážky, a přesto, že společnost UNIFLEX Moravia s. r. o. měla vzhledem ke svým příjmům dostatek finančních prostředků k tomu, aby uhradila čisté mzdy všem zaměstnancům a byla tedy schopna odvést i částky sražené z čisté mzdy L. L., sražené částky M. L. nenechal vyplatit a neoprávněně je použil pro další činnost společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o., v důsledku čehož M. L. sražené částky ze mzdy nebyly společností UNIFLEX Moravia s. r. o. vyplaceny a její ohledávka ze mzdy L. L. byla strhávána opětovně .

Podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, neboť trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu v trvání 3 (tří) roků, uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 3. 2014, č. j. 66 T 291/2013-632, byl shledán dostatečným.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození L. L., a M. L., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 3 T 90/2014, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě odvolání v neprospěch obviněného M. S., které směřoval jak do výroku o vině, tak i výroku o trestu.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 To 345/2014, a to tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a trestní stíhání obviněného M. S., vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 90/2014 na podkladě návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále sp. zn. 1 ZK 172/2014 ze dne 24. 4. 2014, pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zastavil, neboť proti obviněnému dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu. Dle názoru krajského soudu bylo projednávané jednání obviněného ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. dílčím útokem skutku , pro který již byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 85/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013, kterého se měl dopustit ve vztahu k jinému zaměstnanci, P. W.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného (č. l. 234-237), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě nelze souhlasit, neboť skutek, pro který byl obviněný stíhán, byl tímto soudem nesprávně právně posouzen. Lze sice naprosto souhlasit s právní kvalifikací jednání obviněného jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, je však přesvědčen, že mnohem pečlivěji je třeba se zaměřit na procesní vymezení skutku vnitřně i navenek ve smyslu, zda se může jednat o pokračování v trestném činu, případně o trestný čin trvající, a to jak samostatně, tak i ve vztahu k jednání, pro něž byl již obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 85/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013. Krajský soud v Ostravě se s touto otázkou nedokázal vypořádat a odůvodnění jeho rozhodnutí v tomto směru vyznívá poněkud chaoticky. Uvedený soud totiž nejprve tvrdí, že jednání obviněného projednávané v tomto trestním řízení je ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. dílčím útokem skutku , pro který již byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 85/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013, když nyní projednávaná trestná činnost je součástí stejného jednání, pro které byl již obviněný odsouzen, neboť jde o totožný skutek, spáchaný ve stejném časovém období, stejným způsobem, ve stejné firmě a se stejným záměrem a liší se toliko v tom, kdo byl poškozen. Avšak hned v následující větě uvádí, že se v daném případě nejedná o pokračující trestný čin sestávající se z dílčích útoků ve smyslu § 116 tr. zákoníku, ale o jedno souvislé jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotně právní i procesní rovině představovalo jeden skutek. Nejvyšší státní zástupce je přesvědčen, že skutek obviněného M. S., popsaný v návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále sp. zn. 1 ZK 172/2014, nese všechny znaky pokračování v trestném činu dle § 116 tr. zákoníku. Jednotlivé dílčí útoky, z nichž se skládá, totiž zjevně naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny identickým způsobem provedení, a pokud jde o objektivní souvislost, shledává souvislost jak v předmětu útoku, když jeho jednáním dochází k maření jednoho konkrétně vymezeného rozhodnutí, tak i souvislost časovou, když mezi jednotlivými útoky je prodleva v trvání jednoho měsíce, která je však způsobena přímo charakterem trestné činnosti. Pokud jde o souvislost subjektivní, spočívající v postupném uskutečňování počátečního jednotného záměru, jeho existenci dovozuje ze stejnorodého a kontinuálního způsobu jednání obviněného, který již od počátku musel alespoň v hrubých rysech zamýšlet spáchání nejen prvního útoku, ale i útoků následujících (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 3/1972 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že právní situace ohledně souvislosti nyní projednávaného jednání se skutkem, pro který byl již obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 85/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013, je odlišná, přestože i zde je možné nalézt některé ze znaků charakterizujících pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Je logické, že pokud obviněný v měsíci listopadu 2011, kdy začal mařit usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2011, týkající se oddlužení dlužníka P. W., ještě nemohl ani v hrubých rysech zamýšlet maření usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 8. 2012, sp. zn. 31 E 610/2012, neboť toto ještě neexistovalo. Stejně tak má nejvyšší státní zástupce za to, že skutek obviněného nelze posoudit jako trestný čin trvající, neboť nejde ani o udržování, případně o vyvolání a následné udržování protiprávního stavu, tedy o jakýsi po alespoň omezenou dobu trvající delikt. V projednávané věci a ve věci pravomocně skončené rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013, tak jde o zcela samostatné skutky. Z toho vyplývá, že stíhání pro v této věci projednávaný skutek doposud neskončilo pravomocným rozsudkem soudu, ani nebylo rozhodnutím soudu či jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno a podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nebyly a doposud nejsou dány.

Nejvyšší státní zástupce taktéž podotýká, že pokud jde o vymezení počátku páchání žalovaného přečinu, zcela se ztotožňuje s nalézacím soudem, že tento je nutné počítat až od 3. 9. 2012, kdy bylo předmětné exekuční rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále doručeno společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o. Na tuto okolnost totiž nemůže mít vliv, že rozhodnutí bylo vydáno již v měsíci srpnu 2012, ani to, že mzda se vyplácí zpětně za předcházející měsíc, neboť obviněný o rozhodnutí do té doby vůbec nevěděl (absence požadované formy zavinění) a povinnost provádět srážky ze mzdy počala až okamžikem doručení rozhodnutí.

V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 To 345/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému M. S. , který jej obdržel dne 5. 2. 2015 (č. l. 240).

Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., toliko dne 9. 3. 2015 bylo soudu prvního stupně doručeno sdělení právního zástupce obviněného, že tento souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (č. l. 247). Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .

Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání , o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání (§ 265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.), aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší státní zástupce namítl, že jednání obviněného, které je předmětem projednávané věci, je třeba kvalifikovat jako pokračující trestný čin. Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku důvodnou, a plně se ztotožňuje s argumentací nejvyššího státního zástupce tak, jak byla uplatněna v rámci podaného dovolání.

Odvolací soud se nevypořádal přesvědčivě s otázkou, zda předmětné jednání, jehož se obviněný měl dopustit, bylo jednáním naplňujícím podmínky pokračování nebo zda se jednalo o trestný čin trvající, resp. přestože konstatoval, že jednání obviněného není pokračujícím trestným činem, odůvodnění rozhodnutí tomuto závěru neodpovídá.

Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku .

Jednání obviněného M. S., jehož se dopustil v časovém období od 3. 9. 2012 (den doručení usnesení) do 31. 12. 2012, a které spočívalo v tom, že jako jednatel společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o., nevyplatil oprávněné M. L. sražené částky ze mzdy povinného L. L., k čemuž byl povinen na podkladě usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 8. 2012, č.j. 31 E 610/2012-10, doručeném mu dne 3. 9. 2012, a tyto neoprávněně použil pro další činnost společnosti, splňuje znaky pokračování v trestném činu dle § 116 tr. zákoníku. Jednotlivé dílčí útoky jsou vedeny jednotným záměrem, kdy se obviněný obohatil o nevyplacené částky, naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu (přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a/ tr. zákoníku) a byly provedeny totožným způsobem (nevyplacení zadržených částek). Časové vymezení je zde ovlivněno charakterem páchané trestné činnosti, kdy se jednalo o to, že obviněný byl povinen každý měsíc provádět srážku ze mzdy povinného L. L., tuto zadržet a následně vyplatit oprávněné M. L., tedy se zde objevuje vždy prodleva jednoho kalendářního měsíce. Souvislost v předmětu útoku je tu pak dána tím, že obviněný svým jednáním mařil výkon rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 8. 2012, č.j. 31 E 610/2012-10. Nejvyšší soud se ztotožňuje i se závěrem, že obviněný již od počátku musel alespoň v hrubých rysech zamýšlet spáchání nejen prvního útoku, ale i útoků následujících.

Nejvyšší soud přisvědčil i další námitce nejvyššího státního zástupce.

Jak uvedeno výše, odvolací soud dospěl k závěru, že projednávané jednání obviněného bylo ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. dílčím útokem skutku , pro který již byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 1 T 85/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013, kterého se měl dopustit ve vztahu k jinému zaměstnanci, P. W.

Jednání obviněného ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 85/2013 spočívalo v tom, že obviněný v době od 1. 11. 2011 do 31. 1. 2013 v B., ani nikde jinde, jako jednatel společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o., IČ 25853414, se sídlem Bruntál, ul. Zahradní č. 36, poté, co bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2011 schváleno oddlužení dlužníka P. W. plněním splátkového kalendáře a současně bylo tímto usnesením uloženo plátci mzdy P. W., společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o., aby po doručení tohoto usnesení, počínaje měsícem listopadem 2011, prováděl po dobu trvání účinků schváleného oddlužení ze mzdy nebo jiného příjmu P. W. srážky ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a aby tyto sražené částky nevyplácel dlužníkovi, ale zasílal je insolvenčnímu správci Mgr. Magdaleně Gebaurové, a to bez zřetelu k právní moci tohoto usnesení, a poté, co toto usnesení bylo dne 12. 10. 2011 doručeno společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o. a o povinnosti odvádět srážky insolvenční správkyni byl informován výzvou insolvenční správkyně dne 12. 10. 2011, srazil ze mzdy P. W. za měsíc říjen 2011 až za měsíc prosinec 2012 celkem částku 41.786,- Kč, avšak z této částky zaslal insolvenční správkyni Mgr. Magdaleně Gebauerové pouze dne 15. 11. 2011 částku 2.148,- Kč a přestože společnost UNIFLEX Moravia s. r. o. měla vzhledem ke svým příjmům dostatek finančních prostředků k tomu, aby uhradila čisté mzdy všem zaměstnancům a byla tedy schopna odvést i částky sražené ze mzdy P. W. insolvenční správkyni i přes opakované urgence insolvenční správkyně použil zbývající sražené částky pro další činnost společnosti UNIFLEX Moravia s. r. o., ačkoliv si byl vědom toho, že se finanční situace společnosti zhoršuje a s ohledem na tuto tíživou finanční situaci nebude společnost schopna zadržené částky uhradit ani v budoucnu, čímž oprávněným věřitelům P. W. vznikla škoda ve výši 39.638,- Kč .

Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 To 345/2014, zastavil trestní stíhání obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. , které stanovuje, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno .

Podle § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak .

I přestože lze u jednání vymezeném ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 85/2013, dospět k závěru, že jsou zde naplněny podmínky pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, tyto podmínky nejsou naplněny ve vztahu ke skutku v nyní projednávané věci, tj. věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 90/2014.

V prvé řadě zde není dána souvislost v předmětu útoku, neboť v projednávané věci obviněný svým jednáním mařil výkon rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 8. 2012, č.j. 31 E 610/2012-10, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného L. L. od zaměstnavatele UNIFLEX Moravia, s. r. o., jejímž jednatelem obviněný byl, zatímco ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 85/2013 obviněný svým jednáním mařil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2011, č. j. KSOS 33 INS 13045/2011, jímž bylo schváleno oddlužení dlužníka P. W. a společnosti UNIFLEX Moravia, s. r. o., bylo jako plátci mzdy uloženo, aby prováděl srážky ze mzdy dle podmínek stanovených soudem.

Dále zde absentuje jednotný záměr. Přestože se obviněný obou jednání dopouštěl ve vzájemně se překrývajících období (od 1. 11. 2011 do 31. 1. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 85/2013, od 3. 9. 2012 do 31. 12. 2012 ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 90/2014), nelze přehlédnout skutečnost, že v měsíci listopadu 2011 , kdy začal mařit usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2011, č. j. KSOS 33 INS 13045/2011, jímž bylo schváleno oddlužení dlužníka P. W., usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 8. 2012 , č. j. 31 E 610/2012-10, stran povinného L. L., nebylo ještě ani vydáno. Obviněný tak nemohl v měsíci listopadu 2011 ani v hrubých rysech zamýšlet maření usnesení vydaného až dne 24. 8. 2012.

S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího soudu jednání obviněného nesprávným, neboť v projednávané věci a ve věci pravomocně skončené rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3 To 450/2013, jde o dva zcela samostatné skutky. Napadené rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného M. S. podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nebyly splněny a doposud nejsou dány, tedy stíhání obviněného pro v této věci projednávaný skutek doposud neskončilo pravomocným rozsudkem soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení § 265p odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 6 To 345/2014, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ostravě nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu