3 Tdo 699/2014
Datum rozhodnutí: 09.07.2014
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoník



3 Tdo 699/2014 -31

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2014 o dovolání podaném obviněnou T. V. , roz. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 556/2013 ze dne 30. ledna 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 118/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 7 T 118/2013 ze dne 30. října 2013 byla dovolatelka uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený zločin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, přičemž jeho výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř a půl roku. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a členství ve statutárním orgánu společností a družstev, jejichž předmětem podnikání je zprostředkování obchodu a služeb a činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců v trvání čtyř let. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem byla dovolatelka zproštěna podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek, přesně ve výroku popsaný, v němž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání jednoho z útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu popsaný skutek není trestným činem.

O odvolání obviněné V. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 556/2013 ze dne 30. ledna 2014 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněné zrušil ve výroku o náhradě škody týkající se poškozené společnosti ZPS-Slévárna, a. s., a sám o tomto nároku na náhradu škody znovu rozhodl. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání poškozené společnosti BRAVO Loštice, spol. s r. o.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že se odkazuje na obsah spisu z nalézacího řízení a na obsah svého odvolání s následující úpravou a doplněním. Rozsudek obsahuje stále výrok o tom, že se dopustila podvodu kromě jiného tím, že uzavřela smlouvy o postoupení pohledávek, přestože byla již (v tomto bodě) výrokem prvoinstančního soudu zproštěna. Dále uvedla, že skutek, který je jí kladen za vinu, není trestným činem, neboť není protiprávní zavazovat se k plnění s přihlédnutím k celkové hospodářské bilanci společnosti. Rovněž tak není podle ní pravdou, že neoprávněně požadovala úhradu z titulu smluvních pokut od poškozených společností, když v tomto směru odmítly soudy provést důkazy na podporu její obhajoby. Také je podle jejího přesvědčení naprosto legitimní, že požadovala náhradu škody. Vyjádřila přesvědčení, že ani její odvolání z funkce jednatelky společnosti nebylo účelové a také její tvrzení o tom, že reklamace byly oprávněné, nebylo vyvráceno. Soudy též nevzaly v potaz pracovní úlohu svědka D. O svém vstupu do společnosti BALSTER, s. r. o., uvedla, že se nejednalo o protiprávní jednání. Nesouhlas vyjádřila též s výrokem o náhradě škody, který je pro ni v naprosto zdrcujícím rozsahu. Proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud a) zrušil rozsudek, vrátil jej Městskému soudu v Brně k novému projednání a zavázal jej, aby se vyrovnal s důsledky nesprávného posouzení skutku jako zločinu a na ně postaveného rozhodnutí o vině, b) sám rozhodl a zprostil ji viny. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozsudku do rozhodnutí o předmětném dovolání.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). V této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že z uplatněných dovolacích námitek vyplývá, že dovolatelka nevznáší prakticky žádné námitky, kterými by vytýkala nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Uvedl, že část její skutkové polemiky se navíc ani netýká okolností, které by byly rozhodné z hlediska existence zákonných znaků souzeného trestného činu, když podstata trestné činnosti dovolatelky spočívala v tom, že jménem společnosti EVOLUTA, s. r. o., objednávala
a odebírala zboží a služby, přičemž si byla vědoma, že společnost vzhledem ke své tíživé ekonomické situaci nebude schopna za zboží a služby zaplatit. Důvody,
pro které se dovolatelka stala společnicí společnosti BALSTER, jsou z hlediska existence zákonných znaků stíhaného trestného činu dle vyjádření státního zástupce naprosto irelevantní a konstatoval tak, že tato okolnost byla v tzv. skutkové větě zmíněna poněkud nadbytečně. Připomněl, že ani neoprávněné požadování smluvních pokut nebylo soudy posouzeno jako trestný čin podvodu, resp. jeho pokus, když dovolatelce bylo přičítáno pouze spáchání dokonaného trestného činu podvodu se škodou odpovídající hodnotě odebraného zboží a služeb. Uzavřel tak, že neoprávněné uplatňování reklamací a požadování smluvních pokut lze považovat pouze za okolnost dokreslující podvodný charakter jednání dovolatelky, nikoli však za skutkovou okolnost, která by sama naplňovala některý znak skutkové podstaty trestného činu. Připustil, že za hmotně právní námitku lze považovat tvrzení, že odpovědnost dovolatelky byla konstruována jako odpovědnost objektivní, to však současně s tím, že ani na podporu této námitky dovolatelka neuvádí žádnou konkrétní právní argumentaci, ale provádí toliko vlastní hodnocení důkazní situace a brojí proti hodnověrnosti výpovědi svědka D. Dovolatelka tak odmítá, resp. ignoruje skutková zjištění, podle kterých si byla dobře vědoma tíživé ekonomické situace společnosti EVOLUTA, s. r. o., a toho, že za ujednané smluvní vztahy nebude schopna zaplatit a podle kterých byla informována o jednotlivých objednávkách a některé z nich sama činila (str. 16 rozhodnutí nalézacího soudu). Uvedl dále, že dovolatelce lze přisvědčit, v tom směru, že v úvodní části tzv. skutkových vět bylo nepřesně uvedeno, že se podvodného jednání dopouštěla též v souvislosti s postoupením pohledávek, protože pro dílčí útok týkající se uzavření smlouvy o postoupení pohledávek byla podle § 226 písm. b) tr. ř. pravomocně zproštěna obžaloby. Z další části obsáhlého výroku o vině však bez jakýchkoli pochybností vyplývá, jakého zboží a služeb se trestná činnost obviněné týkala. Dílčí nepřesnost skutkové věty tedy dle státního zástupce v žádném případě nezpochybňuje správnost právní kvalifikace skutku a nezakládá vadu soudního rozhodnutí ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám týkajícím se výroku o náhradě škody uvedl, že ty směřují proti výrokům o náhradě škody a spočívají pouze ve skutkové polemice s výší uplatněných nároků, když navíc část této polemiky působí poněkud zmatečně a týká se spíše rozhodování v nějaké blíže nespecifikované občanskoprávní věci, nikoli rozhodování o nárocích uplatněných poškozenými vůči obviněné jako proti fyzické osobě. Uzavřel proto, že dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu ani zčásti obsahově neodpovídají.

Pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., opřela dovolatelka dovolání o tu jeho část, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V předmětné trestní věci však dle státního zástupce nepřicházelo uplatnění této části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. vůbec v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. proto nelze při rozhodování o dovolání přihlížet.

Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Předně je nutno uvést, že nelze akceptovat postup dovolatelky, když odkázala na obsah (ve věci podaného) odvolání. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Proto se soud dovolací zabýval toliko námitkami, které byly výslovně uvedeny v podaném dovolání.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že v jeho rámci nemohou být právně relevantně uplatněny námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka toliko brojí proti (ve věci učiněným) skutkovým zjištěním, předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro ni příznivější) verzi skutkového děje a vyjadřuje nesouhlas s šíří provedeného dokazování, případně hodnotí provedené důkazy svým vlastním způsobem. Takovéto námitky nemohou být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, dovolacích důvodů.

Především je nutno zdůraznit, že dovolatelce je kladeno za vinu to, že odebírala zboží a služby od poškozených firem, ačkoli věděla, že za tyto nebude vzhledem k tíživé ekonomické situaci firmy schopna zaplatit. Jí přičítaný trestný čin je tak po všech stránkách naplněn (dokonán) již tímto jednáním. Pokud soud prvního stupně součástí skutkové věty učinil i skutečnosti, kterými se snažila dovolatelka vyhnout platbám za poskytnutá plnění, jedná se o popis nad rámec nutný pro závěr o vině dovolatelce přisuzovaným trestným činem, který však rozhodně není dostatečným podkladem pro závěr o nutnosti takovéto rozhodnutí rušit. Totéž lze vztáhnout na poněkud nešťastnou formulaci (kterou soud prvního stupně z popisu skutku nevypustil) týkající se smluv o postoupení pohledávek, když pro dílčí skutek, ve kterém k popisovanému jednání došlo, byla zproštěna obžaloby ve smyslu § 226 tr. ř. Ponechání této formulace ve skutkové větě je sice pochybením soudu prvního stupně, avšak na závěr o vině dovolatelky trestným činem podvodu nemůže mít žádný vliv. Jakýkoli právní význam pak postrádají námitky dovolatelky týkající se smluvních pokut a případných oprávněností reklamací, či důvodů, proč se odvolala z funkce jednatelky společnosti EVOLUTA, neboť (jak již bylo uvedeno výše) trestný čin byl spáchán tím, že odebírala plnění, o kterém věděla, že nebude schopna jej uhradit.

Soudy pečlivě a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak (jednotlivé) ve věci provedené důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatelku vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Vycházely tak především z výpovědí svědků Z., D., Ing. Ř., Š., J. a celé řady listinných důkazů. Soudy velmi podrobně popsaly, v čem spatřují subjektivní i objektivní stránku dovolatelce přisuzovaného trestného činu a s tímto jejich hodnocením takto nelze nesouhlasit.

Co se týká dovolatelčiny argumentace týkající se výroku o náhradě škody, k tomu dovolatelka de facto pouze uvedla, že je pro ni likvidační a argumentovala blíže nespecifikovaným rozhodnutím civilního soudu. Takovéto námitky však nejsou schopny založit dovolací přezkum, když nezbývá než pro úplnost uvést, že o náhradě škody bylo rozhodováno v souladu s trestním řádem.

Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatelka ve svém podání uplatnila, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatelka tento dovolací důvod uplatnila v jeho první alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Je však zřejmé, že ve věci bylo rozhodováno meritorně a odvolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal a poté odvolání jako nedůvodné zamítl ve smyslu § 256 tr. ř. Nemohlo dojít tedy ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky. S ohledem na takto přijaté usnesení potom dovolací soud o návrhu na odklad výkonu označeného rozsudku již nerozhodoval.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka