3 Tdo 690/2013
Datum rozhodnutí: 21.08.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř.



3 Tdo 690/2013-47

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2013 o dovolání, která podali obvinění J. M. , nar., a M. O. , rozený K., nar., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 189/2011, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, zrušuje v části týkající se obviněných J. M. a M. O.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. M. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.

IV. Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný M. O. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T 189/2011 , byli obvinění J. M. a M. O. uznáni vinnými na tom skutkovém podkladě, že:

obviněný J. M.

v přesně nezjištěné době od srpna 2010 do 2. 8. 2011 na různých místech v okrese Ch. dal osobám M. J., nar., v jednom případě celkem 0,2 gramu pervitinu, F. D., nar., ve 20 případech celkem 4 gramy pervitinu, J. G., nar., 0,3 gramu pervitinu, F. K., nar., nejméně v deseti případech celkem 1 gram pervitinu, K. Z., nar., nejméně v pěti případech celkem 1 gram pervitinu, dále dal a prodal J. J., nar., nejméně celkem 9,6 gramu pervitinu, P. P., nar., nejméně 0,6 gramu pervitinu a dále prodal osobám M. D. M., nar., nejméně celkem 10 gramů pervitinu za částku 10.000,- Kč, P. K., nar., nejméně celkem 0,9 gramu pervitinu za částku 900,- Kč, G. B., nar., nejméně ve čtyřech případech celkem 0,4 gramu pervitinu za 400,- Kč, P. Z., nar., nejméně 9 gramů pervitinu za částku 9.000,- Kč, M. A., nar., nejméně 0,7 gramu pervitinu za částku 700,- Kč, M. E., nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, M. Z., nar., nejméně 10 gramů pervitinu za částku 10.000,- Kč, R. B., nar., nejméně 2,5 gramu pervitinu za částku 2.500,- Kč, T. D., nar., nejméně 10 gramů pervitinu za částku 10.000,- Kč, M. H., nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, M. M., nar., nejméně 3,2 gramy pervitinu za částku 3.200,- Kč, M. K., nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, D. R., nar., nejméně 0,4 gramu pervitinu za částku 400,- Kč, K. H., nar., nejméně 3 gramy pervitinu za částku 3.000,- Kč, D. K., nar., nejméně 0,6 gramu pervitinu za částku 600,- Kč, L. H., nar., nejméně 2 gramy pervitinu za částku 2.000,- Kč, Z. M., nar., nejméně 1 gram pervitinu za částku 1.000,- Kč, M. U., nar., nejméně 30 gramů pervitinu za částku 24.000,- Kč,

a dalším dosud neustanoveným osobám, když metamfetamin zvaný pervitin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. V zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zařazená v seznamu č. II. vyhl. č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách,

obviněný M. O.

v přesně nezjištěné době od dubna 2011 do 2. 8. 2011 v obci D., okr. Ch., v domě čp. v ul. R. A. vyrobil psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, jež je uvedena v příloze V zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů a zařazená v seznamu č. II. vyhl. č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách, o hmotnosti nejméně 58,9 g a dále se pokusil vyrobit psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, a to z připraveného pseudoefedrinu a tabletoviny obsahující pseudoefedrin, což je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v Nařízení Rady (ES) č. 11/2005 o celkové hmotnosti 116 g, z něhož by bylo možné dalším postupem získat psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, a to v celkovém množství nejméně 91,1 g, přičemž obžalovaná L. O. mu prostřednictvím obž. M. H. opatřovala a zajišťovala léky Sudafet a Rinoproint obsahující pseudoefedrin, což je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v Nařízení Rady (ES) č. 11/2005, které obž. O. k výrobě pervitinu užíval.

Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
obviněný J. M.
zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /),

obviněný M. O.
dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Za tyto trestné činy byli odsouzeni:

obviněný J. M.
za tento zvlášť závažný zločin a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 8. 2011, č. j. 20 T 149/2011-37, obviněnému doručený dne 29. 8. 2011, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 8. 2011, č. j. 20 T 149/2011-37, obviněnému doručený dne 29. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 0,936 gramu pervitinu zajištěného při domovní prohlídce dne 2. 8. 2011 (pořadové číslo 5, 4 plastové sáčky). Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 21.500,- Kč zajištěné při domovní prohlídce dne 2. 8. 2011 (pořadové číslo 1).

Obviněný M. O.
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to trojhrdlé baňky (stopa č. 10), plastové nálevky červené barvy (stopa č. 11), mísy z varného skla (stopa č. 12), víka z varného skla (stopa č. 13), žluté plastové nálevky (stopa č. 17), a dále podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to léků Sudafet (168 ks), Cirrus (376 ks), Disophrol Retard (104 ks) a NeoAfrin (231 ks).

Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto i o vině a trestech obviněných M. U., M. H. a L. O.?

O odvolání obviněných J. M. a M. O. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012 , jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 9. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění J. M. a M. O. dovoláním.

Obviněný J. M. uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř., neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), ačkoliv předcházející odsuzující rozsudek spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný především vytkl, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když jeho doznání je nezbavilo povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Soudy vůbec neposuzovaly otázku jeho duševního zdraví, přestože jim bylo známo, že je osobou dlouhodobě drogově závislou. Nedostatečně se vypořádaly také s jeho obhajobou, když řadu námitek v rozhodnutí vůbec neuvedly. Obviněný namítl, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku množství a ceny prodané drogy, přičemž polemizoval s výpočtem celkového množství prodané drogy.

Obviněný dále uvedl, že soudy skutek nesprávně kvalifikovaly jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž v odůvodnění rozsudku chybí jakékoli úvahy, které by vysvětlovaly, proč byl uznán vinným z prodeje drog ve značném rozsahu.

Soudy podle obviněného rovněž chybně uložily souhrnný trest. Obviněnému měl být správně uložen společný trest k rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, eventuálně měl být trest z tohoto rozsudku zahrnut do uloženého souhrnného trestu. Za této situace má obviněný fakticky vykonat trest v trvání deseti let, ačkoli nikdy nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a prodal podle výpočtu soudu 106,4 g pervitinu. Uložený trest označil za nepřiměřený, k čemuž v dovolání připojil poměrně rozsáhlou argumentaci.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, a přikázal věc Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný M. O. uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), ačkoliv předcházející odsuzující rozsudek spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že svým jednáním nenaplnil znak skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť v jeho jednání absentuje znak ve značném rozsahu . Dále argumentoval některými dřívějšími rozhodnutími Nejvyššího soudu k této otázce, přičemž dospěl k závěru, že v případě drogy pervitin je za značný rozsah třeba považovat množství převyšující 800 gramů drogy (obsahující alespoň 240 gramů účinné látky). Sám však vyrobil nebo se pokusil vyrobit celkem 150 gramů drogy pervitin, přičemž se jedná o takřka 6x menší rozsah, než je k naplnění tohoto znaku vyžadováno. Jiné okolnosti (způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atp.) nabývají podle obviněného na významu především tehdy, jestliže množství drogy je blízko hranice rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku, což v jeho případě nebylo.

S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, zrušil, popřípadě, aby zrušil též rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T 189/2011, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chomutově.

Opisy dovolání obviněných byly předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci , jemuž byly doručeny dne 13. 5. 2013. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) ve svém vyjádření k dovolání obviněného J. M. konstatoval, že obviněný důvody svého dovolání i své argumenty uvedl hromadně , aniž by je vzájemně přiřazoval. Lze tak jen odhadovat, jakým argumentem má který důvod na mysli. Proto se vyjádřil pouze k těm argumentům, které se vztahují k tvrzenému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně právního posouzení skutku nesouhlasil obviněný s tím, že soudy shledaly v jeho jednání kvalifikační znak ve značném rozsahu . Podle státního zástupce se judikatura k uvedenému znaku vyvíjela a nebyla zcela jednotná, k čemuž odkázal na tři rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012). Z těchto rozhodnutí podle státního zástupce vyplývá, že v případě existence konkrétních okolností zvyšujících závažnost jednání obviněného postačí k naplnění znaku značný rozsah i menší množství drogy, přičemž toto množství by se mělo dostatečně přiblížit hmotnosti 200 gramů pervitinu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, akceptoval jako množství dostatečné k naplnění znaku značného rozsahu pervitin o hmotnosti 59,8 gramu. V případě obviněného J. M. byl zjištěn prodej nejméně 106 gramů pervitinu. Rovněž jsou zde ve větší intenzitě přítomny některé závažné okolnosti obviněný měl z prodeje pervitinu příjem, prodával je po delší dobu jednoho roku, okruh osob, kterým drogu dal či prodal, byl více než dvacet osob a jednání se dopouštěl ve zkušební době podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 25 T 5/2011, pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. S vědomím, že se jedná o hraniční případ, považuje státní zástupce tyto závažné okolnosti za postačující k tomu, aby mohl být čin obviněného považován za spáchaný ve značném rozsahu . Námitky obviněného proti právní kvalifikaci proto považuje za zjevně neopodstatněné.

Jiná situace je podle státního zástupce v případě námitky obviněného J. M. proti chybnému uložení souhrnného trestu. Obviněnému je třeba dát za pravdu, že souhrnný trest měl zahrnout nejen trestní příkaz Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 20 T 149/2011, doručený obviněnému dne 29. 8. 2011, ale zejména i rozsudek téhož soudu ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, který nalézací soud zmínil na str. 18 odůvodnění svého rozsudku. V této části považuje státní zástupce dovolání za důvodné.

Další argumenty obviněného se týkají především jeho nesouhlasu se způsobem provádění a hodnocení důkazů, a proto nemohou být podle státního zástupce důvodem dovolání.

K dovolání obviněného M. O. , který rovněž namítl, že nenaplnil znak kvalifikované skutkové podstaty ve značném rozsahu , státní zástupce sdělil, že v tomto případě se právní kvalifikace jeví jako méně sporná. Jednání obviněného totiž spočívalo v tom, že 58,9 gramů pervitinu vyrobil a o výrobu 91,1 gramů se pokusil. To činí celkem 150 gramů pervitinu, tedy množství, které se již více blíží judikaturou dovozené hranici 200 gramů. Rovněž zde soudy dovodily existenci dalších podstatných okolností, které umožňují užití přísnější právní kvalifikace. Obviněný do své trestné činnosti zapojil manželku, v zajištěných vzorcích byl zjištěn vysoký obsah pervitinu, obviněný zajišťoval pervitin pro široký okruh lidí, přičemž počítal i s další distribucí drogy, v trestné činnosti pokračoval po dobu čtyř měsíců a výsledky domovní prohlídky nasvědčují tomu, že jednotlivé vary byly prováděny ve větším měřítku. Proto považuje státní zástupce dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.

Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012 v části, v níž tento soud podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného J. M., aby současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil veškerá rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. O. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, jsou přípustná z hlediska § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými J. M. a M. O. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k), l ) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který shodně uplatnili oba obvinění, je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

V rámci tohoto dovolacího důvodu oba obvinění především namítli, že jejich jednání nelze kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť čin nespáchali ve značném rozsahu.

Nejvyšší soud konstatuje, že v otázce, zda se v konkrétním případě jedná o spáchání činu ve značném rozsahu , tedy zda došlo k naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je třeba vycházet z kritérií, jak byla vymezena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Tímto rozhodnutím velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu sjednotil jistou dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání "ve větším rozsahu", "ve značném rozsahu" a "ve velkém rozsahu".

Rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu je množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat i z dalších okolností (například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností). Byť tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit naplnění určitého rozsahu tohoto trestného činu i v případě, že hlavní kritérium spočívající v množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jinak předpokládaným způsobem nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další okolnosti považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví pouze v případě, že množství drogy jakožto hlavní kritérium pro naplnění určitého rozsahu se v konkrétním případě skutečně dostatečně přibližuje oné stanovené množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný, velký) spáchání tohoto trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého množství drogy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu, a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti při odlišování jednotlivých rozsahů tohoto trestného činu.

Znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které lze označit jako množství větší než malé . Za větší rozsah se považuje desetinásobek množství většího než malého. O značný rozsah se jedná tehdy, jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a velkým rozsahem je desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu.

Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.

Podle sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, tak představuje u pervitinu (metamfetaminu) značný rozsah množství nejméně 200 g, což odpovídá desetinásobku většího rozsahu (nejméně 20 g pervitinu), neboť množství větší než malé u této drogy činí více než 2 g. Z tohoto množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet i nadále, přestože v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbývá dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Je tomu tak nejen proto, že se intertemporální účinky nálezu odvíjí ex nunc nosné důvody lze proto uplatnit pouze pro futuro, nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy, ale rovněž z toho důvodu, že takto stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organismus, způsob zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušené nařízení vlády se při stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opíralo o výsledky činnosti široké meziresortní expertní skupiny.

Obviněný J. M. podle skutkových zjištění zachycených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku za dobu 12 měsíců daroval či prodal nejméně 106,4 g pervitinu, který distribuoval nejméně 25 osobám, za což inkasoval částku přibližně 83.700,- Kč. Prvostupňový soud při posuzování otázky naplnění znaku ve značném rozsahu (tedy při posuzování otázky viny ) nezohlednil žádné jiné než ve skutkové větě uvedené okolnosti srov. příslušnou pasáž odůvodnění na straně 19 dole a pokračující na str. 20 odsuzujícího rozsudku. Při úvahách o trestu vzal nalézací soud mimo jiné v úvahu především rozsah spáchané trestné činnosti, dobu, po kterou byla obviněným páchána (str. 23 odsuzujícího rozsudku), a předchozí odsouzení obviněného (str. 24 odsuzujícího rozsudku). Odvolací soud ve vztahu k otázce viny zdůraznil, že obviněný se činu dopustil způsobem, který se vymyká typovým příkladům, kdy v různých množstvích od 0,1 0,5 gramů rozprodal jednotlivým zájemcům celkem 106,4 gramů pervitinu, což nasvědčuje i značné intenzitě páchání trestné činnosti (str. 20 rozsudku odvolacího soudu). Zohlednil tedy stejný okruh okolností jako soud prvostupňový. Tytéž okolnosti posléze odvolací soud považoval rovněž za okolnosti přitěžující při úvahách o trestu (str. 19 rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na nemožnost obecně přihlížet k okolnostem, které naplňují zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ještě navíc jako k okolnostem přitěžujícím, považovaly soudy uvedené okolnosti za natolik intenzivní a přesahující naplnění znaku ve značném rozsahu , že je bylo třeba zohlednit u viny i trestu.

Nejvyšší soud k tomu uvádí, že množství drogy jakožto rozhodující hledisko při posuzování rozsahu páchání trestné činnosti činilo u obviněného J. M. 106,4 g pervitinu, tedy se ještě spíše blížilo naplnění pojmu větší rozsah (20 g), než pojmu značný rozsah (200 g), k jehož dosažení by musel obviněný vyrobit téměř dvojnásobné množství drogy. Již z tohoto důvodu je naplnění znaku ve značném rozsahu prakticky vyloučeno. Současně Nejvyšší soud nepovažuje ony další výše uvedené okolnosti za přítomné v takové intenzitě, aby to mimořádně odůvodnilo naplnění kvalifikačního znaku značného rozsahu spáchání činu (natož aby k nim bylo možné přihlížet ještě nad rámec zkonzumovaný k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty i jako k okolnostem přitěžujícím z hlediska trestu). Přítomnost všech uvedených okolností (jistá doba páchání trestné činnosti, distribuce jiným osobám i přijímání peněžních prostředků z prodeje) totiž v určité intenzitě předpokládá již základní skutková podstata tohoto trestného činu, přičemž je nutno dále odlišovat spáchání činu ve větším, značném a velkém rozsahu, jak uvedeno výše. V dané věci sice všechny tyto okolnosti výrazně převyšují svou intenzitou jak rozsah předpokládaný v základní skutkové podstatě, tak i větší rozsah uvedený v kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. d), resp. podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (zde při absenci jiných konkrétně obligatorních znaků), avšak ani při zohlednění základního kritéria množství nenaplňují svoji intenzitou znak ve značném rozsahu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Proto k nim lze v této věci přihlížet pouze jako k přitěžujícím okolnostem spáchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný M. O. podle skutkových zjištění soudů obou stupňů za dobu 4 měsíců vyrobil nejméně 58,9 g pervitinu a dalších 91,1 g pervitinu se vyrobit pokusil, celkem tedy 150 g pervitinu, který předal spoluobviněným k další distribuci. Rovněž u tohoto obviněného se z odůvodnění odsuzujícího rozsudku podává (str. 21 a 22), že soud při posuzování otázek viny nezohlednil žádné jiné okolnosti. I u tohoto obviněného vzal nalézací soud při úvahách o trestu v úvahu především rozsah spáchané trestné činnosti, dobu, po kterou byla obviněným páchána (str. 23 odsuzujícího rozsudku) a předchozí odsouzení obviněného (str. 24 odsuzujícího rozsudku). Odvolací soud k naplnění znaku ve značném rozsahu (otázka viny ) navíc uvedl, že v páchání této trestné činnosti pokračoval po dobu nejméně čtyř měsíců v dosti značné intenzitě (opět viz záznamy odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) (str. 16 rozsudku odvolacího soudu) a že z výsledků domovní prohlídky lze učinit závěr že jednotlivé vary byly prováděny ve větším měřítku. Tomu nasvědčují i značná množství látek potřebných k výrobě pervitinu, kdy jak patrno z protokolu o provedení domovní prohlídky a fotodokumentace, se jednalo o nádoby s obsahem několika litrů (str. 17). Při úvahách o trestu zmínil odvolací soud především vůdčí roli obviněného při výrobě pervitinu a jeho trestní minulost (str. 18 rozsudku odvolacího soudu).

Ani v případě obviněného M. O. nelze hovořit o tom, že se množství vyrobené drogy blíží hranici značného rozsahu, když 150 g pervitinu představuje přibližně dvě třetiny rozdílu mezi větším (20 g) a značným (200 g) rozsahem. Rovněž u tohoto obviněného neshledává Nejvyšší soud přítomnost dalších okolností popsaných ve výroku či odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v takové intenzitě, aby to odůvodňovalo naplnění znaku ve značném rozsahu v kvalifikované skutkové podstatě předmětného trestného činu, a to obdobně z důvodů uvedených výše u případu obviněného J. M.. U obviněného M. O. jsou totiž některé okolnosti dány v podstatně nižším rozsahu. Současně nelze zohlednit ani jiné okolnosti, na něž odkazuje odvolací soud (páchání trestné činnosti ve značném rozsahu , provádění jednotlivých varů ve větším měřítku ), neboť z nich není patrné, zda se jedná o stejné okolnosti, které jsou součástí popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku (byť jinak formulované), nebo jde o okolnosti jiné, nalézacím soudem nezohledněné. Z uvedených důvodů je nutné také v případě tohoto obviněného přihlížet k uvedeným pomocným okolnostem pouze jako k přitěžujícím okolnostem spáchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Ani u jednoho z obviněných tak zdaleka nešlo o případ hraniční, kdy by bylo namístě i přes nenaplnění hlavního kritéria, jímž je množství drogy, dovozovat spáchání činu ve značném rozsahu s ohledem na existenci okolností spadajících pod výše uvedená podpůrná kritéria. Takové další okolnosti totiž samy o sobě nemohou naplnit uvedený znak kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu, pokud není množství drogy zjištěno v potřebném rozsahu nebo se stanovené hranici alespoň dostatečně (při zohlednění intenzity pomocných okolností) nepřibližuje.

V daném případě soudy proto nesprávně posoudily otázku naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty ve značném rozsahu , když skutky popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku je namístě správně posoudit jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný J. M. v dovolání rovněž namítl, že v jeho případě soudy chybně uložily souhrnný trest, když do něj nezahrnuly trest z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, nadto mu měl být správně uložen trest společný. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že skutkovou okolností zakládající jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je i otázka, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, stejně jako otázka případného uložení společného trestu za dílčí útoky pokračujícího trestného činu, za jehož ostatní útoky byl obviněný odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci.

K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že při rozhodování neměl k dispozici všechny podklady potřebné pro posouzení této otázky, především jednotlivé trestní spisy (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1993, sp. zn. 7 To 125/93, uveřejněné pod č. 12/1994 v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil v důsledku důvodnosti předešlých námitek obviněného příslušnou část napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, a bude tak třeba znovu rozhodovat o uložení trestu za spáchaný trestný čin, ponechal tyto otázky na úvaze soudu rozhodujícího o trestu. Bude třeba, aby se soud jimi náležitě zabýval a své úvahy rovněž promítl do odůvodnění svého rozhodnutí.

Nad rámec uvedeného lze připomenout, že vícečinný souběh několika trestných činů bude dán z časového hlediska tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele (bez ohledu na to, zda se odsuzující rozsudek týkal některého z těchto sbíhajících se trestných činů nebo jiného trestného činu spáchaného ještě dříve, který je mimo okruh zkoumaných trestných činů), a to takového rozsudku, který byl jako první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin vyhlášen a pak nabyl právní moci, přičemž k němu lze dosud přihlížet. Pokud některé dílčí útoky u pokračování v trestném činu byly spáchány před vyhlášením odsuzujícího rozsudku o jiném trestném činu téhož pachatele a další útoky až po okamžiku vyhlášení onoho rozsudku, je trestný čin, v němž pachatel pokračoval, dokonán (dokončen) až po uvedeném rozhodném okamžiku, a proto mezi těmito dvěma trestnými činy nepůjde o souběh (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 582 a násl.).

Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T 189/2011, se podává, že obviněný byl odsouzen pro skutek, kterého se dopustil v přesně nezjištěné době od srpna 2010 do 2. 8. 2011. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 4 T 16/2010, vyplývá, že se obviněný dopustil tam uvedeného trestného činu v přesně nezjištěných dnech v době od června roku 2009 do září 2009, resp. v přesně nezjištěných dnech v době od června 2009 do 11. 8. 2009 (č. l. 1029). Tímto, na druhém místě uvedeným rozsudkem byl obviněnému uložen souhrnný trest také za sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 5 T 139/2010, doručeným obviněnému dne 3. 11. 2010, a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 25 T 5/2011, doručeným obviněnému dne 25. 5. 2011 (č. l. 1029 verte). Z uvedeného je patrné, že pokud obviněný spáchal nyní posuzovaný skutek v době od srpna 2010 do 2. 8. 2011 (rozsudek sp. zn. 25 T 189/2011) a současně v mezidobí před dokončením této trestné činnosti byly obviněnému doručeny dva trestní příkazy (trestní příkaz sp. zn. 5 T 139/2010 doručený dne 3. 11. 2010 a trestní příkaz sp. zn. 25 T 5/2011 doručený dne 25. 5. 2011), nemůže být jakýkoli trestný čin obviněného spáchaný přede dnem 25. 5. 2011 spáchán v souběhu s nyní posuzovaným skutkem (sp. zn. 25 T 189/2011), tedy nemůže jím být ani skutek, o němž bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 4 T 16/2010.

Pokud obviněný J. M. ve svém dovolání dále namítl, že soudy nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když vůbec neposuzovaly otázku jeho duševního zdraví, nedostatečně se vypořádaly s jeho obhajobou a nesprávně vyhodnotily otázku množství a ceny prodané drogy, jedná se o námitky, které neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu uvedenému § 265b odst. 1 tr. ř. Neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tím je možné namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Obviněný tak těmito námitkami pouze zpochybňoval výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů. Tyto jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry.

Obviněný J. M. v dovolání odkázal také na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), k) a l ) tr. ř. V případě dovolacích důvodů podle písm. h) a k) však své námitky nepodpořil žádnou související argumentací, z níž by bylo možné dovodit, v čem konkrétně naplnění těchto dovolacích důvodů spatřuje. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že tvrzená nepřiměřenost trestu, jíž obviněný věnuje značnou část svého dovolání, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002).

Naopak uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. shledal Nejvyšší soud důvodným, přičemž v podrobnostech odkazuje na závěry uvedené shora k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve světle uvedeného shledal Nejvyšší soud dovolání obviněných J. M. i M. O. jako důvodná.

Z jejich podnětu pak podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, v části týkající se obviněných J. M. a M. O. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stádia, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem bude muset znovu projednat řádné opravné prostředky (odvolání) obviněných J. M. a M. O. a rozhodnout o nich. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g tr. ř.) se v tomto případě neužijí. O vazbě je třeba rozhodnout, i když Nejvyšší soud nezrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uložen nyní vykonávaný trest odnětí svobody, ale zrušil jen usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí podaného odvolání a na jehož podkladě uvedený výrok o trestu nabyl právní moci, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu.

Bylo zjištěno, že obvinění (dovolatelé) J. M. i M. O. k dnešnímu dni vykonávají tresty uložené jim v napadené věci rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 25 T 189/2011. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, na jehož podkladě nabyl právní moci odsuzující rozsudek i ve výrocích o trestech, odpadl pro další výkon těchto trestů zákonný podklad.

Při svém rozhodnutí o vazbě obviněného J. M. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že obviněný měl podle odsuzujícího rozsudku (byť po rozhodnutí Nejvyššího soudu nepravomocného) pervitin prodávat a distribuovat v období přibližně jednoho roku, přičemž s ohledem na skutečnost, že byl bez zaměstnání a sám na těchto látkách závislý, lze toto jednání považovat za zdroj jeho obživy. Obviněný je osobou vícekrát soudně trestanou, a to i za trestnou činnost stejného charakteru jako v nyní projednávané věci. Je tak na místě obava, že pokud by byl propuštěn na svobodu, bude trestnou činnost, pro kterou byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným, opakovat. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. ř.

Při rozhodnutí o vazbě obviněného M. O. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že obviněný měl podle dosud nepravomocného odsuzujícího rozsudku vyrobit pervitin v množství nejméně 58,9 g a pokusit se vyrobit pervitin v množství nejméně 91,1 g. Vše nasvědčuje tomu, že tato činnost byla pro obviněného významným zdrojem jeho obživy, neboť jeho legální příjem přesahoval jen mírně hranici životního minima. Z uvedených důvodů panuje reálná obava, že v případě propuštění na svobodu, by obviněný trestnou činnost, pro niž je stíhán, opakoval. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v § 68 odst. 1 tr. ř. a § 68 odst. 2 tr. ř.

Proto bylo pod body III. a IV. usnesení Nejvyššího soudu rozhodnuto o vazbě obviněných, a to tak, že podle § 265 l odst. 4 tr. ř. se berou oba obvinění do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. srpna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký