3 Tdo 69/2004
Datum rozhodnutí: 04.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 69/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2004 o dovolání podaném obviněným S. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 7 To 52/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 193/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný S. D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 7 T 193/2001, pod bodem I./ výroku uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., který spočíval v tom, že společně se spoluobviněným M. S. B. dne 5. 7. 2001 kolem 01,45 v P. 1, na křižovatce ulic M. Š. a J., obž. B. seděl na místě řidiče v zaparkovaném vozidle t. zn. Renault Clio, zatím co obž. D. stál vedle vozidla na straně řidiče a držel v ruce igelitový sáček s obsahem zelené, sušené hmoty, který při spatření hlídky PČR vhodil oknem pod nohy řidiče, obž. B., který na to vystoupil, vozidlo uzamkl a oba začali od vozidla odcházet, na výzvu hlídky PČR obž. B. vozidlo znovu odemkl a zde na podlaze pod sedačkou řidiče ležel sáček, ve kterém bylo zajištěno 59 ks tzv. psaníček obsahujících sušenou hmotu o celkové váze 49,818g, ve které byla chemickým rozborem zjištěna přítomnost psychotropní látky a to delta-9-tetrahydrocannabinol, která je uvedena v příloze č. 4 zák. č. 167/98 Sb. a její celkové množství bylo 5, 679 g. Za tento trestný čin byl podle § 187a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnáct měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr. zák. mu byl uložený trest podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let za současného uložení soudního dohledu.

O odvoláních obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 7 To 52/2003, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 2. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 7 To 52/2003, podal obviněný S. D. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující současně proti výroku o vině a výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že už v průběhu přípravného řízení a poté i v hlavním líčení vždy tvrdil, že se skutku popsaného v obžalobě nedopustil. V uvedené souvislosti se dále zabýval skutkovými okolnostmi vyplývajícími z provedených důkazů a zdůraznil, že v předmětném vozidle, jehož není vlastníkem ani uživatelem, ani na inkriminovaném sáčku nebyla nalezena žádná daktyloskopická stopa, kterou by bylo možné ztotožnit s otisky dovolatelových prstů. Poukázal na skutečnost, že po provedení osobní prohlídky u něho nebyla nalezena žádná droga a k domovní prohlídce ani k zajištění pachových stop nedošlo. Namítl, že nebyl usvědčen ani výpovědí spoluobviněného, který ačkoliv v průběhu řízení výpověď měnil, nikdy dovolatele za pachatele či spolupachatele trestného činu neoznačil. Dovolatel rovněž upozornil na rozpory ve svědeckých výpovědích policistů B., L. a B., zejména v řízení před soudem, které nedokázali vysvětlit s odkazem na to,že mezi zadržením dovolatele a jednáním soudu uplynula poměrně dlouhá doba. O kvalitě těchto svědeckých výpovědí, které podle dovolatele nelze v žádném případě hodnotit jako spontánní, lze proto důvodně pochybovat.

Vzhledem k shora namítaným skutečnostem obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 52/2003, ze dne 15. 5. 2003 se zrušuje a věc se přikazuje k novému projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že na základě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze napadat chybnou právní kvalifikaci soudem zjištěného a popsaného skutku. Dovoláním z tohoto zákonného důvodu však není možné napadat skutková zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnost dokazování, postup při dokazování apod. V rámci zvažovaného dovolacího důvodu lze uplatňovat námitky právní, nikoli skutkové. Podle státní zástupkyně dovolatel v posuzovaném případě uplatnil výhradně takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Podle jejího názoru obviněný dovoláním sledoval především změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i změnu právního posouzení. Státní zástupkyně zdůraznila, že takto pojaté námitky ovšem nekorespondují s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na výše konstatované důvody proto navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný S. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však dovolatel S. D. opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s obsahem provedených důkazů a s rozpory mezi nimi, což ve svém důsledku mělo vést k jejich nesprávnému závěru, že se dopustil skutku uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv měly správně dospět k tomu, že je dovolatel nevinen. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z jiných skutkových zjištění (jež jsou v jejich rozhodnutích náležitě rozvedena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek.

Podle Nejvyššího soudu se tak dovolatel v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. de facto domáhal revize soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv na hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02, II.ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného S. D. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. února 2004

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler

: