3 Tdo 686/2009
Datum rozhodnutí: 01.07.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 686/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2009 o dovolání podaném T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 51/2009 ze dne 10. 2. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 97/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 97/2008 ze dne 26. 11. 2008 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců.

O odvolání městského státního zástupce v Brně proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 4 To 51/2009 ze dne 10. 2. 2009 tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil k odvolání státního zástupce v celém rozsahu. Sám potom podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že uznal dovolatelku vinnou trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala T. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že z učiněných skutkových zjištění vyplynulo, že řídila motorové vozidlo zn. Škoda Octavia od místa dopravní nehody do místa zadržení hlídkou Policie České republiky, ačkoli není držitelkou řidičského oprávnění. Nebylo však bezpochyby prokázáno, že by řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, resp. ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel, který by si sama přivodila požitím alkoholu. Byla provedena pouze dechová zkouška, při níž byla naměřena hladina alkoholu v dechu 0,90 g/kg, neboť krev dovolatelce nebyla vůbec odebrána a již z této skutečnosti je dle dovolatelky zřejmé, že výrok odvolacího soudu je v přímém rozporu se skutkovým stavem i výsledky vedeného dokazování. Dále odkázala na znalecké posudky MUDr. S. a MUDr. M., které její podnapilost v kritické době neprokazují. Stav vylučující způsobilost či požití alkoholu před jízdou nebylo prokázáno ani z výpovědí ve věci slyšených svědků. Nebylo tak žádným objektivním způsobem prokázáno, že v kritické době byla ovlivněna alkoholem, natož takové ovlivnění alkoholem, které by dosahovalo stavu vylučujícího způsobilost k řízení motorových vozidel ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zák. Dovolatelka dále zpochybnila skutečnost, zda to byla skutečně ona, kdo způsobil dopravní nehodu, a to s odkazem na výpověď svědků Z., K. a F. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného pravomocného rozhodnutí v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že T. P. uzná vinnou toliko trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d tr. zák., a za toto její jednání jí uloží coby osobě doposud soudně netrestané, přiměřený trest, popř. aby napadené rozhodnutí zrušil a přikázal přísl. soudu, aby věc v potřebném rozsahu a s ohledem na výše zmíněné okolnosti znovu projednal.

K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolatelka především namítla, že u ní po činu byla provedena pouze orientační dechová zkouška dechovým analyzátorem Dräger s výsledkem 0,90 g/kg alkoholu v krvi, ovšem objektivní hladina alkoholu v krvi zjištěna nebyla, neboť dovolatelka si nenechala odebrat krev. Poukázal dále na to, že namítla nepřijatelnost zpětného propočtu hladiny alkoholu pouze z jediného výsledku analýzy dechu a poukázala i na to, že stav ovlivnění alkoholem u ní nebyl v době řízení vozidla jinak prokázán. Zpochybnila i závěr soudu o tom, že to byla právě ona, kdo v době nehody řídil vozidlo, neboť ve skutečnosti na sebe vzala vinu za svého spolujezdce M., a to proto, že ten byl již v minulosti vícekrát postihován za přestupky podobné povahy. Takto podanému dovolání však nelze přisvědčit. To proto, že krajský soud vycházel z celé řady důkazů, jež ve svém souhrnu svědčí pro to, že dovolatelka skutečně v době, kdy řídila motorové vozidlo a havarovala nebyla vzhledem k požitému alkoholu objektivně schopna ovládat motorové vozidlo. S úvahami krajského soudu, jak je vyjádřil na str. 4 svého rozsudku, se lze dle státního zástupce bez výhrad shodnout. Poukaz dovolatelky na vyjádření znalkyně MUDr. M. k validitě zkoušky na alkohol dechovým analyzátorem, že totiž tato zkouška nemá průkazní hodnotu a pro forenzní účely je naprosto nepřijatelná, jednak odporuje současné soudní praxi a jednak je irelevantní v tom směru, že znalkyně hodnotí důkazy, což jí nepřísluší. Argumentace dovolatelky tak spočívá pouze v odlišném výkladu důkazní situace, než k jakému dospěl soud druhého stupně. Ovšem námitky proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů nejsou způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod, který předpokládá vadu v hmotně právním posouzení skutku. Pokud jde o výhradu dovolatelky spočívající v tom, že se žalovaného skutku vůbec nedopustila, je toto tvrzení jednak v diametrálním rozporu se zbývající argumentací, kterou uvedla v dovolání, a jednak podání dovolání opřeného o takovouto námitku je v daném případě nepřípustné. Dovolatelka totiž touto námitkou brojí nejen proti rozhodnutí odvolacího soudu, ale i proti závěrům soudu prvního stupně, který ji uznal vinnou trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., když proti tomuto rozhodnutí odvolání nepodala. Protože proti tomuto výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně nepodal odvolání ani městský státní zástupce, Krajský soud v Brně o vině tímto trestným činem ve skutečnosti nerozhodoval ve druhém stupni nově a odlišně od soudu prvního stupně, přičemž výrok soudu nalézacího o vině tímto trestným činem zrušil pouze proto, že bylo nezbytné upřesnit popis skutkového stavu, tedy pouze z důvodů procesních. Kromě toho námitky dovolatelky zahrnuté do této části dovolání jsou rovněž ryze skutkové povahy nemohou naplnit deklarovaný, ale ani žádný další dovolací důvod. S ohledem na výše uvedené proto navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než které je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Námitky dovolatelky ve svém celku spočívají pouze na zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu. Stran námitek vznesených dovolatelkou je namístě odkázat na ustálenou judikaturu, podle které trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák. není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve, což dovolatelka odmítla) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jeho jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 tr. zák., též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen proto, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek měření odpovídá ostatním důkazům (srov. usnesení Nejvyššího soudu 5 Tz 202/99). Přitom z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že dovolatelce byla (dvě hodiny po dopravní nehodě) naměřena orientační dechovou zkouškou hladina alkoholu v dechu 0,90 g/kg, následnou krevní zkoušku odmítla, sama připustila, že alkohol požila (i když v průběhu trestního řízení množství vypitého alkoholu měnila), dva ze tří (ve věci namístě zasahujících policistů slyšených jako svědci u hlavního líčení) uvedli, že z dovolatelky byl cítit alkohol, třetí policista (rovněž slyšený u hlavního líčení) uvedl, že mu dovolatelka sama řekla, že požila alkohol, a konečně svědek D. P. uvedl, že podle způsobu jízdy byl řidič opilý, dovolatelka vrávorala a byla nestabilní. Protože i odvolací soud vycházel z takto nepochybně učiněných skutkových zjištění, nelze mu vytknout, že v jednání dovolatelky spatřoval i naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. i trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Co se týká námitek dovolatelky ohledně znaleckých posudků a toho, zda předmětné motorové vozidlo řídila ona nebo někdo jiný, odkazuje Nejvyšší soud (pro stručnost) na vyjádření státního zástupce uvedené výše. Pokud by byl obsah dovolání omezen pouze na tyto námitky, Nejvyššímu soudu by nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden § 265b tr. ř.

Naopak lze přisvědčit námitce dovolatelky ohledně jisté nepřesnosti ve výrokové části citovaného rozsudku odvolacího soudu, kde se v tzv. skutkové větě tohoto rozsudku uvádí, že dovolatelce následnou orientační zkouškou byla zjištěna hladina alkoholu v krvi ve výši 0,90 g/kg. Přes uvedenou nesprávnost (nekorespondující s učiněnými skutkovými zjištěními, když dovolatelce hladina alkoholu v krvi zjištěna nebyla, proto, že krevní zkoušku dovolatelka odmítla), je však zjevné, že odvolací soud nepochybně při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu i výsledků dokazování tak, jak byly v průběhu trestního řízení zjištěny, když i v důvodech svého (citovaného) rozhodnutí uvedl, že se jednalo pouze o zkoušku dechovou, přičemž odkázal i na další ve věci učiněná (rozhodující a pro posouzení věci podstatná) skutková zjištění. Uvedená vada ve výroku jeho rozhodnutí je tedy pouze vadou a při poukazu na ni je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné (dovolatelky), a současně otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce (s ohledem na v uvedeném směru konstantní judikaturu) zásadního významu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnout, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka