3 Tdo 681/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 681/2005

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 dovolání obviněného B. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 5 To 87/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 110/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání B. S. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 4 T 110/2004, byl obviněný B. S. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený P. N. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 8. 3. 2004 v době kolem 21.15 hodin v O. L. u stanoviště taxi spolu s další osobou fyzicky bezdůvodně napadl P. N. tak, že jej udeřil pěstí, kdy tento upadl na zem, následně do něj několikrát kopl, kdy útoky směřovaly proti hlavě a hrudníku, čímž mu způsobil zranění, a to zhmoždění hlavy s exkoriací a hematomy na tváři, zhmoždění levého boltce a zhmoždění pravé poloviny hrudníku, s následnou dobou léčení do 21. 3. 2004 včetně.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2005 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 87/2005 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí obou soudů v celém rozsahu, přičemž z obsahu dovolání vyplývá, že pokud jde o výrok o vině, dovolání směřuje proti výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví. Dovolatel se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

V odůvodnění dovolání obviněný především poukazuje na rozpor mezi vyjádřením MUDr. V. a odborným vyjádřením MUDr. H. Vyslovuje názor, že soudy měly v souladu se zásadou in dubio pro reo stanovit dobu léčení poškozeného kratší než 7 dnů. Protože je přesvědčen, že nebylo možno jednoznačně a objektivně stanovit dobu léčení poškozeného, nebylo možno ani správně určit intenzitu stupně společenské nebezpečnosti z hlediska následku, rozhodného pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu či pouze jako přestupku. Rovněž poukazuje na to, že v rozsudku soudu prvního stupně byla doba léčení určena jen datem ukončení léčení, resp. pracovní neschopnosti, přičemž z hlediska právní kvalifikace nebyly řádně popsány konkrétní následky spočívající v omezení obvyklého způsobu života poškozeného, jakož i skutečná povaha a závažnost obtíží poškozeného. Současně obsáhle upozorňuje na stávající výklad trestního zákona, dle kterého k určení naplnění znaků trestného činu ublížení na zdraví nepostačuje stanovit dobu léčení, resp. pracovní neschopnosti, jako kriterií pomocných, ale musí být v každém jednotlivém případě konkrétně posouzen charakter zdravotních následků z hlediska omezení běžného způsobu života poškozeného.

S ohledem na tyto námitky dovolatel dovozuje, že v jeho případě skutková věta rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s jeho odůvodněním neodpovídá právnímu závěru o povaze újmy na zdraví poškozeného z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona. V tom spatřuje naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak dovolatel spatřuje v tom, že dle jeho názoru nebyl řádně zjištěn skutkový stav, čímž podle jeho názoru nebyl dodržen postup podle § 2 odst. 5 tr. řádu a tedy nebyly splněny procesní podmínky k tomu, aby bylo zamítnuto jeho odvolání soudem druhého stupně.



Dovolatel ještě z opatrnosti uvádí, že naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje rovněž v tom, že nebyly splněny podmínky pro hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného, že jako obžalovaný nebyl seznámen s výsledky vyšetřování a nebyl poučen o možnosti navrhnout doplnění vyšetřování. Soud prvního stupně sice konstatoval, že byly splněny podmínky pro jednání v nepřítomnosti obžalovaného, v odůvodnění rozsudku však již neuvedl, které konkrétní podmínky byly splněny, kdy došlo k jejich splnění a z čeho toto konstatování vyplývá.



V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Považuje za zcela logické, že soud vzal za základ svých skutkových zjištění ohledně doby léčení vyjádření MUDr. H., která poškozeného léčila, a nikoli pouze orientačně stanovenou dobu léčení určenou MUDr. V., který provedl pouze prvotní ošetření. Státní zástupce tak konstatuje, že soud učinil správná a vnitřně logická skutková zjištění. Kromě toho vyslovuje názor, že v této části dovolání směřuje obviněný svými námitkami výhradně do oblasti skutkových zjištění a z pohledu uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze přiznat námitkám dovolatele povahu námitek relevantních pro řízení o dovolání.



Pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, státní zástupce upozorňuje, že tento dovolací důvod lze uplatnit tehdy, jestliže nebyly splněny procesní podmínky rozhodnutí o zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu, přičemž ovšem podané dovolání nesplnění těchto procesních podmínek nenamítá. Pokud jde o námitku obviněného, že soudem nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, pak státní zástupce upozorňuje na to, že taková námitka uvedenému dovolacímu neodpovídá a že dovolatel, pokud zamýšlel vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu v tomto směru, měl k tomu zvolit adekvátní dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jímž je předmětná problematika řešena, což ovšem obviněný neučinil.



S ohledem na svoje výše uvedené stanovisko považuje státní zástupce podané dovolání za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Přípisem ze dne 30. 5. 2005 obviněný prostřednictvím svého obhájce doplnil odůvodnění svého dovolání, přičemž s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznesl námitky i proti výroku o vině trestným činem výtržnictví.



Podstatou tohoto doplňku je názor obviněného, že má-li být nějaké jednání pokládáno za výtržnost, musí se určitým výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje zájmy jednotlivců, že formy výtržnického jednání musí hrubě narušovat občanské soužití, takže méně závažné projevy narušení tohoto soužití nemohou postačovat. Obviněný konstatuje, že skutečnost, že dle vyjádření poškozeného se tento s obžalovaným v době útoku znal, nasvědčuje tomu, že útok směřoval výlučně proti lidskému zdraví, které je objektem trestného činu podle § 221 tr. zákona (přičemž jak výše uvedeno i naplnění znaků tohoto trestného činu obviněný ve svém dovolání zpochybňuje) a nikoliv vůči základním zásadám občanského soužití jako objektu trestného činu výtržnictví. Dle názoru dovolatele se soudy obou stupňů s právním posouzením zjištěného skutku nevypořádaly a rozhodnutí jsou z tohoto důvodu nepřezkoumatelná. Dovolatel navíc uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů chybí úvahy ohledně společenské nebezpečnosti, přičemž z hlediska materiální stránky trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. zákona je nutné uvážit zejména intenzitu, rysy, průběh útoku, posoudit okolnosti, za nichž byl čin spáchán, dále zjišťovat pohnutku činu, zhodnotit následky a zhodnotit osobu pachatele. Dovolatel je přesvědčen, že se tak nestalo a že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. V doplnění svého dovolání nikterak nemění petit svého mimořádného opravného prostředku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení provedených důkazů a tvrdí, že skutková zjištění neumožňovala beze všech pochybností učinit závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví a že v odůvodnění výroku o vině trestným činem výtržnictví nebyly dostatečně uvedeny všechny okolnosti opravňující závěr o naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Kromě toho vyslovuje názor, že jeho jednání směřovalo výlučně vůči zdraví jednotlivce a jako takové tedy nemělo takový charakter, aby se výraznějším způsobem dotýkalo veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje individuální zájmy jednotlivců.

Lze sice v obecné rovině souhlasit s názorem obviněného, že k posouzení doby léčení (závažnosti újmy na zdraví poškozeného) nepostačuje pouze orientační kriterium délky pracovní neschopnosti, nýbrž že je nutno délku léčení a tedy závažnost újmy na zdraví posuzovat individuálně v závislosti na způsobu a době omezení běžného způsobu života poškozeného, nicméně jestliže dovolatel soudu vytýká absenci takového posouzení, pak jde o námitku primárně proti skutkovým zjištěním soudu v tomto směru. V posuzovaném případě je evidentní, že patřičná skutková zjištění v tomto směru učiněna byla, soud při jejich hodnocení vycházel z odborného lékařského vyjádření, na které v odůvodnění svého výroku odkázal a z něhož jsou omezení běžného způsobu života poškozeného zjevná. Skutečnost, že obviněný sám spatřuje rozpor mezi dvěma vyjádřeními, popřípadě v tom, že soud se v odůvodnění svého výroku omezil na odkaz na provedené listinné důkazy, nelze považovat za relevantní z hlediska použitého dovolacího důvodu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Pokud jde o námitky dovolatele vůči výroku soudu o vině trestným činem výtržnictví, Nejvyšší soud se neztotožnil s poněkud svérázným výkladem obviněného, podle kterého by byl de facto vyloučen souběh trestného činu ublížení na zdraví (jako útok výlučně proti jednotlivci a tedy zájmu individuálnímu) s trestným činem výtržnictví jako útoku na ryze zájem veřejný, resp. na zásady občanského soužití. Ačkoli Nejvyšší soud akceptuje, že obviněný si může zvolit způsob obhajoby jakýkoli dle vlastní úvahy, takový výklad zákona však akceptovat nemůže. Ze skutečnosti, že ne každé ublížení na zdraví nutně musí též znamenat výtržnictví, rozhodně nelze vyvozovat, že by oba tyto trestné činy byly ve vzájemně se vylučujícím poměru a že jde buď o útok na zájem individuální, tedy o ublížení na zdraví, nebo o útok proti občanskému soužití, tedy výtržnictví. Taková vazba neodpovídá ani textu trestního zákona, ani koneckonců skutkovým zjištěním soudu, která dostatečně odůvodňují právní závěr o naplnění znaků skutkové podstaty obou trestných činů. Ani námitka dovolatele týkající se popisu materiální stránky trestného činu výtržnictví v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nemůže být uznána jako opodstatněná. Naopak ze zjištění soudů obou stupňů je zjevné, že při hodnocení důkazů se i materiální stránkou jednání obviněného zabývaly v míře dostatečné a vyvodily z takového hodnocení správné závěry, bez ohledu na to, že obviněný je zřejmě poněkud odlišného názoru na to, v jaké míře podrobnosti je nutno rozepisovat úvahy soudu v samotném vyhotovení jeho rozhodnutí.

Pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, je z obsahu dovolání zřejmé, že jeho naplnění dovolatel odvozuje od toho, že soud prvního stupně neučinil náležitá skutková zjištění a jestliže za této situace bylo soudem druhého stupně jeho odvolání zamítnuto, pak v tom spatřuje nesplnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí.

Z takto uplatněné argumentace obviněného je zjevné, že jeho námitky uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu jsou zjevně neopodstatněné. Uvedený dovolací důvod se vztahuje na případy, kdy buď nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí /přičemž o nesplnění těchto podmínek se jedná tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů dle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu, popřípadě jestliže bylo odvolání odmítnuto pro nesplnění obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu/, nebo kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoli důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V posuzované věci je zcela zjevné, že k nesplnění výše uvedených procesních podmínek pro zamítnutí odvolání nedošlo (dovolatel ostatně ani toto nenamítá) a jak vyplývá z výše uvedeného v předchozím řízení nebyl dán dovolací důvod dle některého z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze považovat za relevantně uplatněný, neboť v jeho rámci obviněný napadá skutková zjištění soudu a nikoli primárně vadu v právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Pokud jde o z opatrnosti uplatněnou námitku obviněného týkající se jeho účasti při hlavním líčení, této námitce v obecné poloze odpovídá zákonný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, který ovšem dovolatel explicitně neuplatnil, resp. neuvedl (ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu) odkaz na příslušné ustanovení zákona týkající se tohoto dovolacího důvodu a dovolání v tomto ohledu nesplňuje předepsané náležitosti. Bez ohledu na tuto formální stránku věci ani zde navíc nemohl Nejvyšší soud přiznat námitce obviněného opodstatněnost, neboť tento dovolací důvod (pokud by byl řádně uplatněn) by byl naplněn tehdy, jestliže by v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku jen opakuje tvrzení, se kterými se vypořádal dostatečně již soud odvolací a navíc jeho argumentace směřuje k obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, než ke skutečnostem, které ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu sleduje.

Je tedy zcela zjevné, že v předcházejícím řízení nebyl dán důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu a ani z tohoto důvodu tedy nelze učinit závěr o opodstatněnosti tvrzení, že je naplněn dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že v té části, kde je dovolání přezkoumatelné a odpovídá použitým dovolacím důvodům, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného B. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. června 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h