3 Tdo 68/2009
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 68/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání podaném JUDr. P. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 186/2008 ze dne 6. 5. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 23/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 23/2007 ze dne 11. 2. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.). Za uvedený (a sbíhající se trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.) trestný čin mu byl uložen za užití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen dle § 60a odst. 1, odst. 2 za použití § 58 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání čtyř roků, a současně byl nad ním vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Zároveň soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2007 sp. zn. 4 T 57/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku JUDr. P. D. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 186/2008 ze dne 6. 5. 2008, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení podal JUDr. P. D. dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil, neboť na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní sepsané mezi A. Ř., jako budoucím prodávajícím a M. V., jako budoucím kupujícím, jako advokát převzal do úschovy částku 112.000,- Kč a v souladu s ujednáním v této smlouvě ji vyplatil A. Ř., jako zálohu na koupi automobilu určeného pro poškozeného M. V. Bohužel, v současné době nemůže nalézt doklad, kterým by prokázal předání této částky A. Ř. a tento převzetí peněz popírá. Dopisem ze dne 9. 9. 2009 však sdělil právnímu zástupci poškozeného M. V., že částku A. Ř. vyplatil a poškozený se tedy jejího vrácení má domáhat po A. Ř. Svědkyně JUDr. J. B. (která s odsouzeným pracovala v advokátní kanceláři) naproti tomu uvedla, že se domnívá, že dovolatel všechny peníze vrátil a vyplatil a že nevěří tomu, že by si nějaké peníze ponechal. Dovolatel dále uvedl, že v řízení navrhoval výslech svědka R. B., který se na všech obchodních případech podílel a mohl by se tak vyjádřit k tomu, co se se zálohou stalo. Navrhoval také výslech svědkyně J. S., která byla dovolatelovou sekretářkou v době, kdy peníze A. Ř. vyplácel. Dovolatel soudu prvního stupně vytkl, že tyto důkazní návrhy neprovedl, soudu odvolacímu, že toto pochybení nenapravil. Je totiž přesvědčen, že tvrzení A. Ř., že částku 112.000,- Kč od dovolatele neobdržel, je účelové. Dovolatel proto sám na A. Ř. podal v minulosti trestní oznámení, které bylo projednáváno v trestním řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 4 T 109/2003. V tomto trestním řízení byl ale A. Ř. obžaloby zproštěn, přičemž se hájil tím, že peníze předal R. B., když přitom potvrdil, že ve všech případech od dovolatele peníze převzal. Má za to, že v popisu skutku chybí vyjádření, kdy a jakým způsobem si měl přisvojit svěřenou částku, když podle něho k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry nestačí skutečnost, že pachatel svěřenou částku vyplatil v rozporu se smlouvou o úschově nebo že nemůže žádným písemným dokladem výplatu svěřené částky doložit. S přihlédnutím k uvedenému jsou podle dovolatelova názoru právní závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně absence takových zjištění. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. Nejvyšší soud České republiky přitom k dnešnímu dni neobdržel podání, jímž by nejvyšší státní zástupkyně formou písemného vyjádření k dovolání obviněného využila svého práva vyplývajícího z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

V projednávané věci dovolatel spatřuje vadu napadených rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně v tom, že tyto posoudily jeho jednání jako trestné, ačkoliv provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se skutek stal. Takto soudům vytknul jak nesprávné hodnocení výpovědi svědka A. Ř. spočívající v tvrzení, že od dovolatele částku 112.000,- Kč nepřevzal, tak i to, že neprovedly důkazy, které ke své obhajobě navrhoval a na jejichž základě mohly dospět k závěru, že skutek se nestal.

Na tomto místě dovolací soud odkazuje na rozsáhlé odůvodnění rozhodnutí především soudu prvního stupně, v němž se tento vypořádal s námitkami obhajoby ohledně dokazování a dospěl i ke správným závěrům právním. Pokud jde o skutková zjištění, k těmto soud dospěl zejména na základě provedených výslechů svědků a důkazů listinných. Z nich vzal nepochybně za prokázaný skutkový děj popsaný ve skutkové větě svého rozsudku, který nevykazuje žádné vady dovolatelem namítané. Je z něj zcela patrné, jakým způsobem i kdy si svěřenou částku přisvojil, jakož i ostatní znaky příslušné skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. Z obsahu podaného dovolání je však zřejmé, že se dovolatel snaží předložit soudu jinou verzi skutkového děje spočívající v tom, že on (jako advokát mající finanční prostředky v úschově) svěřenou částku v souladu se smluvním ujednáním vyplatil svědku A. Ř. jako zálohu na koupi vozu pro poškozeného, a poškozený se proto měl domáhat jejího navrácení na něm. Jak v právě probíhajícím trestním řízení, tak i v trestním řízení vedeném dříve u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 109/2003 (na základě trestního oznámení podaného dovolatelem proti A. Ř. jako obviněnému ze zpronevěry dané částky) nebylo však prokázáno, že k tomuto úkonu došlo, neboť dovolatel nebyl schopen předložit soudu důkazy podporující toto jeho tvrzení. Soudy v této souvislosti správně poukázaly též na údajnou pohledávku ve výši 567.000,- Kč, kterou dovolatel vůči A. Ř. měl mít právě v době údajného předání těchto peněz. Poukázaly dále i na právnické vzdělání dovolatele, které logicky vylučuje, že by jiné osobě předal tak vysokou částku bez jakéhokoliv písemného dokladu, navíc v době, kdy by mu tato dlužila jinou vysokou sumu. Dovolatelova tvrzení proto soudy v projednávaném případě oprávněně vyhodnotily jako nevěrohodná.

Co se týče námitky ohledně neprovedení obhajobou navržených výslechů dalších svědků, i zde nutno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který tyto návrhy zamítl jako nadbytečné, a to i s ohledem na jejich povahu a vztah k projednávané věci.

Pokud jde však obecně o povahu námitek dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněných, nutno především poukázat na skutečnost, že tyto napadají výhradně opatřování, provádění a hodnocení důkazů soudy a z toho vzešlá skutková zjištění. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro zásadní úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že jejich závěry v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka