3 Tdo 676/2003
Datum rozhodnutí: 01.07.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 676/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2003 dovolání podané obviněným I. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 9. 2002, sp. zn. 2 To 647/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 11/2002, a rozhodl

t a k t o :

Dovolání I. F. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 4 T 11/2002, byl obviněný I. F. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zákona a trestným činem úvěrového podvodu podle § 250 odst. 2, 3 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl k výkonu uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Další výroky rozsudku se týkají spoluobviněného J. F.



Podkladem výroku o vině obou obviněných se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně uvedené ve výroku odsuzujícího rozsudku.

Tento rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obviněný i spoluobžalovaný odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 9. 9. 2002 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 2 To 647/2002 z podnětu obviněného I. F. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Šumperku ve vztahu k tomuto obžalovanému toliko ve výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu, pokud se týká poškozené České republiky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozenou Českou republiku, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, P., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o obviněného I. F., nezměněn.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a následně i výrok o trestu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a označil je za správné jak z hlediska provedených důkazů, závěrů o skutkových zjištěních, použité právní kvalifikaci i hodnocení stupně společenské nebezpečnosti, tak i úvah o skutečnostech rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu. Dále ve zdůvodnění svého dovolání vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu, poukazuje na to, že nebyly řádně vyhodnoceny námitky obhajoby, přičemž vyslovuje názor, že jeho jednání bylo v souladu se zákoníkem práce a že neporušil ani žádný obecný či vnitřní právní předpis. Výpovědi některých svědků považuje za domněnky, které nemají oporu v ustanovení konkrétního předpisu ani v předcházející praxi. Jediné své pochybení spatřuje v nedodržení metodiky MŠMT ČR, má však za to, že ani tímto pochybením zásadním způsobem neporušil žádnou svou povinnost. Je tedy toho názoru, že jak výrok o vině z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty, tak v návaznosti na to i výrok o trestu jsou nesprávné a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval ve smyslu ustanovení § 265k, 265l, případně dle § 265m tr. řádu.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především poukazuje na to, že výtky dovolatele ve vztahu k jednání popsanému pod body 1/b) a 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku použitému dovolacímu důvodu neodpovídají, když dovolatel cestou vlastního rozboru důkazní situace polemizuje výhradně se závěry, spadajícími do oblasti skutkových zjištění. Proto k nim se vztahující zpochybnění právní kvalifikace má pouze formální charakter a nelze k němu v dovolacím řízení jakkoliv přihlížet. Pokud jde o námitku spočívající v tom, že jednáním obviněného kvalifikovaným pod bodem 4) výroku o vině nedošlo k zásadnímu porušení žádné jeho povinnosti, nepovažuje tuto námitku za opodstatněnou. Stejně tak považuje za nepochybná zjištění soudu týkající se subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b odst. 2, 3 tr. zákona i posouzení jednání obviněného jako přisvojení si cizí věci ve smyslu ustanovení § 248 tr. zákona.

S ohledem na toliko formální uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a s ohledem na skutečný obsah dovolání státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Z obsahu posuzovaného dovolání je však zřejmé, že obviněný se domáhá přezkoumání skutkových zjištění soudu prvního i druhého stupně, odlišného hodnocení důkazů a jiného posouzení subjektivní stránky trestného činu. V rámci řízení o dovolání před Nejvyšším soudem se tedy domáhá komplexního přezkumu věci v jakési třetí instanci . Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu § 265b odst. 1 tr. řádu takový postup dovolacího soudu nepřipouští. Odkaz obviněného na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považuje Nejvyšší soud za ryze formální a proto s ohledem na obsah podaného dovolání dospěl k závěru, že dovolání obviněného I. F. bylo podáno z jiného důvodu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. července 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h