3 Tdo 669/2005
Datum rozhodnutí: 08.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 669/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. června 2005 o dovolání podaném J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 7/2005 ze dne 26. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp .zn. 1 T 51/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 1 T 51/2004 ze dne 14. 7. 2004 byl J. Š. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 trestního zákona (dále jen tr .zák.) a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., když příslušný skutek je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu deseti let a rozhodnuto o náhradě škody.

V předmětné věci podal J. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 7/2005 ze dne 26. 1. 2005 a to tak, že podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) podané odvolání zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a s ním spojeného rozsudku soudu prvního stupně podal J. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí. Za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek, kterým byl shledán soudy vinným měl být právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, případně odst. 2 tr. zák. a to proto, že se jej dopustil ve věku blízkém věku mladistvých, neměl řidičské oprávnění a tudíž ani žádné zkušenosti s řízením motorových vozidel. Proto také je zmenšena míra jeho zavinění, když mělo být přihlédnuto dostatečně i k tomu, že u něho jde o osobu emočně a sociálně nevyzrálou (jak plyne ze znaleckého posudku, kterým byl zkoumán jeho duševní stav). Nebylo přihlédnuto odpovídajícím způsobem ani k pohnutce jeho jednání, a to i s poukazem na postoj samotných poškozených (a jejich spoluzavinění), kteří jej přes uvedené skutečnosti (a vědomost o nich) nechali řídit v kritické době motorové vozidlo. Dovozuje i to, že se nemohl dopustit hrubého porušení pravidel silničního provozu, když tato s ohledem na uvedené ani neznal, když pravou příčinou dopravní nehody byla pouze jeho řidičská nezkušenost a špatná technika jízdy a nikoli nepřiměřená rychlost jízdy. Z hlediska uloženého trestu považuje tento dovolatel za přísný, když nebylo dostatečně vzato v úvahu, že se jej dopustil ve věku blízkém věku mladistvých a poukázal v této souvislosti i na zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Soudy se takto nevypořádaly při ukládání trestu s uvedenými (závažnými) faktory nejen z pohledu ustanovení § 33 písm. b) tr. zák., ale nedostatečně se zabývaly i materiální stránkou posuzované věci z hlediska stupně nebezpečnosti samotného činu pro společnost. Konečně namítl i to, že byl nesprávně soudy zavázán k plné úhradě způsobené škody, aniž by tyto vzaly v úvahu jistou míru spoluzavinění poškozených, kteří byli dospělí, znali postavení a možnosti dovolatele a přesto jej vmanipulovali do řízení motorového vozidla. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jakož i citovaný rozsudek Okresního soudu v Jihlavě popřípadě, aby po zrušení napadeného rozhodnutí sám hned rozhodl rozsudkem podle § 265m odst. 1 tr. ř. . Dále potom nabídl podnět k úvaze předseda senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř., jakož i podnět k úvaze předsedy senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. k odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání . To s poukazem na svůj minulý i současný slušně vedený život.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel v zásadě opakuje argumentaci, kterou uplatnil v řízení před odvolacím soudem, když ten se jí zabýval a v důvodech svého rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč ji neakceptoval. Státní zástupce poukázal i na to, že dovolatel nevysvětlil blíže proč by jím navrhovaná změna právní kvalifikace zjištěného skutku měla být ovlivněna charakterem jeho osoby, když z hlediska ustanovení § 88 tr. zák. soudy vyložily a odůvodnily, proč v dané věci shledaly dovolatele vinným předmětným trestným činem za užití jeho kvalifikované skutkové podstaty. K otázce případného spoluzavinění poškozených státní zástupce uvedl, že se žádný z nich nepodílel přímo na vzniku nehody a jejích následcích a podstoupili pouze neomluvitelné riziko, přičemž odpovědnost v tomto směru nese sám dovolatel, který věděl o tom, že je neschopen vozidlo ovládat, je pod silným vlivem alkoholu a ve vozidlu je nepovolený počet osob. Naopak, tyto skutečnosti zvyšovaly jeho jednání až k hranici hazardu. Za nepřípadný považuje i odkaz dovolatele na případné přihlédnutí k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který se týká jiné kategorie osob. K uloženému trestu potom státní zástupce poukázal na to, že v posuzované věci nebyl dovolateli uložen takový trest, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo sazbu stanovenou v zákoně na předmětný trestný čin, když ve vztahu k případným úvahám o podmíněném odložení uloženého trestu nejsou soudy povinny těmto úvahám vyhovět, ale musí o trestu rozhodovat z hlediska komplexního. Proto také dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není v posuzované věci dán. K návrhu na odložení výkonu uloženého trestu pak s ohledem na uvedené není důvodu. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, když ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přichází v úvahu odmítnout podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když v tomto směru bylo dovolání podáno z jiného než zákonem definovaného důvodu.

Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr .ř. je dán v případech, kdy soudy přijaté rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy v souvislosti s provedeným dokazováním byly správně právně posouzeny a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z tohoto hlediska námitka dovolatele spočívající v tom, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, případně odst. 2 tr. zák., je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. Své námitky v uvedeném směru totiž dovolatel opírá o charakter své osoby a s tím spojenou úvahu o míře nedbalosti jeho jednání, pohnutkou a v zásadě i spoluvinou poškozených. K tomu je zapotřebí uvést, že ustanovení § 224 tr. zák. v žádném směru nestanoví zvláštní nároky ve vztahu k osobě pachatele a současně je na místě uvést, že podle ve věci vyhotoveného znaleckého posudku týkajícího se duševního stavu dovolatele, je zjevné, že ten v době spáchání uvedeného trestného činu netrpěl duševní poruchou ani chorobou a jeho trestní odpovědnost tak zůstala plně zachována s tím, že v kritické době byl schopen se požívání alkoholu ubránit a měl dostatek informací, jaké důsledky řízení auta v opilosti mohou nastat. Nic na tom nemění ani konstatování znalce, že dovolatel je osobou emočně a sociálně nevyzrálou. K tomu lze pouze dodat, že s ohledem na věk dovolatele mu muselo být známo, že je zakázáno řídit motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a navíc bez řidičského oprávnění. Tyto skutečnosti také soudy ve svých rozhodnutích uvedly a v souvislosti s tím také správně právně kvalifikovaly nepochybně zjištěný skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. a to i s poukazem na naplnění materiální stránky takového trestného činu ve smyslu § 88 tr. zák. Z hlediska namítaného spoluzavinění poškozených lze pouze opakovat, že ti se nijak na vzniku dopravní nehody a s ní spojených následků nepodíleli, když v jejich pouhé účasti na takové jízdě nelze spatřovat nic jiného než jejich vlastní nedůvodné riskantní počínání.

K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zapotřebí připomenout, že jeho existence spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzované věci zjevně k naplnění citovaného dovolacího důvodu nedošlo a to ani z hlediska dovolatelem uplatněných námitek vycházejících především z jeho osobnostních charakteristik. V tomto směru lze pouze jako obiter dictum poukázat na to, že dovolateli byl s přihlédnutím ke všem okolnostem případu uložen trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonem stanovené sazby. Pokud by tedy dovolání bylo podáno pouze z tohoto důvodu, nezbylo by než ho odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Vzhledem k uvedenému je potom žádost o odložení výkonu trestu nedůvodná a ani dovolací soud jí tak nemohl vyhovět.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka