3 Tdo 668/2013
Datum rozhodnutí: 28.08.2013
Dotčené předpisy: § 131 odst. 1 tr. ř.



3 Tdo 668/2013 -16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 28. srpna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Z. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2012, č. j. 8 To 474/2012-361, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 108/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
V rámci rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 9 T 108/2012-325, byl obviněný Z. Z. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /), jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, jehož se spolu s obviněnou M. P. dopustil jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině. Za to byl podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu soud zároveň uložil trest propadnutí věci, a to plynové pistole zn. Ekol Firat Compact 9 mm.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2012, č. j. 8 To 474/2012-361, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 12. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. Z. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně uvedl, že setrvává na svém stanovisku ke skutkovému ději, kdy zejména poukazoval na závadné chování poškozené vůči němu a jeho rodině. Dále namítl, že v předmětné trestní věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. V záhlaví rozsudku soudu prvního stupně bylo původně uvedeno, že soud rozhodoval v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Vrbíka a soudců V. Š. a J. Š. Tito přísedící soudci se však hlavních líčení ve věci neúčastnili, jak je patrno z příslušných protokolů, podle nichž ve věci spolu s předsedou senátu jednali K. H. a J. D. Dovolatel zdůraznil, že neměl přístup k protokolu o hlasování, osoby soudců mu nikdy nebyly představeny a osobně neměl možnost si ověřit, kdo ve věci skutečně rozhodoval. Závažnou otázku složení senátu pak dle jeho přesvědčení nebylo možno řešit cestou usnesení o opravě písařské chyby podle § 131 odst. 1 tr. ř., jak následně učinil soud prvního stupně.

Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 8 To 474/2012, tak i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 9 T 108/2012, a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který rozvedl podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v jeho druhé alternativě s tím, že chybné pojmenování soudců v písemném vyhotovení rozsudku jeho existenci nezakládá. Jde o obvyklý případ písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti napravitelné právě způsobem, jaký zvolil Městský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 9 T 108/2012, kterým podle § 131 odst. 1 tr. ř. dovolatelem namítanou vadu odstranil. V žádném případě se nejednalo o natolik zásadní pochybení, jaké představuje obsazení soudu v rozporu se zákonnou úpravou.

Protože námitku obviněného podle státního zástupce nelze označit za důvodnou, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.

Obviněný Z. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodl senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Soud nebyl náležitě obsazen , jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude v případech, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo byl senát soudu složen z předsedy a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, a dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení nebo se na rozhodování podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř. (srov. Šámal P. a kol.: Trestní řád komentář, II. díl, 5. vydání., C. H. Beck, Praha 2005, str. 2015).

Předmětná věc je specifická tím, že obviněný učinil námitku nesprávného složení senátu soudu prvního stupně jak předmětem řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 9 T 108/2012-325, tak i následně podané stížnosti proti jeho usnesení ze dne 4. 1. 2013, č. j. 9 T 108/2012-135, jímž bylo rozhodnuto podle § 131 odst. 1 tr. ř. o opravě písařské chyby v citovaném rozsudku, spočívající v tom, že v jeho záhlaví byla nesprávně uvedena jména soudců V. Š. a J. Š., ačkoli ve věci ve skutečnosti rozhodovali spolu s předsedou senátu Mgr. Martinem Vrbíkem K. H. a J. D.

Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu je nutno vytknout, že s výše uvedenou námitkou, kterou obviněný uplatnil právně relevantně i v nyní projednávaném mimořádném opravném prostředku, se v rámci řízení o odvolání a s ním souvisejícího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) nijak nezabýval a nevypořádal. Učinil tak až v samostatném usnesení ze dne 27. 2. 2013, ve věci vedené pod sp. zn. 5 To 84/2013, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti shora citovanému opravnému usnesení soudu prvního stupně.

Při posuzování opodstatněnosti dovolací argumentace obviněného vycházel Nejvyšší soud ze zjištění, že v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 9 T 108/2012-325, je nadepsán senát skládající se z předsedy Mgr. Martina Vrbíka a soudců V. Š. a J. Š. Z protokolu o hlavním líčení z téhož dne však vyplývá, že ve skutečnosti rozhodoval senát v jiném složení, a to z předsedy Mgr. Vrbíka a přísedících K. H. a J. D. (č. l. 316 spisu). V témže složení senátu pak byla provedena i předchozí hlavní líčení ve dnech 25. 7. 2012 a 28. 8. 2012 (č. l. 267 a 284 spisu). Postupem podle § 265o odst. 2 věty první tr. ř. Nejvyšší soud z protokolu o hlasování ze dne 25. 9. 2012 (č. l. 324 spisu) dále ověřil, že o vině a trestu obviněného rozhodl soud prvního stupně ve stejném obsazení (Mgr. Martin Vrbík, K. H., J. D.), v němž provedl všechna hlavní líčení.

S ohledem na tyto skutečnosti lze učinit závěr, že uvedení jmen přísedících V. Š. a J. Š. namísto K. H. a J. D. v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku bylo toliko zřejmou nesprávností ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., která neměla vliv na výrokovou část rozsudku a kterou tudíž bylo možno opravit zvláštním usnesením předsedy senátu, jak se také stalo. Obviněným tvrzenou vadou předvídanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) tudíž rozhodnutí soudu prvního stupně ani postup mu předcházející netrpí.

K obecnému konstatování dovolatele, že nadále setrvává na popisu skutkového děje, jak jej uváděl v rámci své obhajoby v trestním řízení, kdy poukazoval na závadné chování poškozené vůči němu a jeho rodině, Nejvyšší soud poznamenává, že tuto část dovolání nelze považovat za námitku podřaditelnou nejen pod jím uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů sice v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09) lze učinit předmětem přezkumu i v dovolacím řízení, avšak pouze v případě existence tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Takový flagrantní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Právě v tomto směru však dovolatel žádnou konkrétní argumentaci neuplatnil.

Protože dovolání obviněného Z. Z. bylo opřeno jednak o námitku, která nenaplňuje žádný z důvodů dovolání § 265b tr. ř., a v jeho - z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. - relevantně uplatněné části mu nelze přiznat opodstatnění, Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler