3 Tdo 666/2011
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zák., § 140 odst. 2 tr. zák., § 140 odst. 3 písm. j) tr. zák.




3 Tdo 666/2011 -27 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovolání podaném D. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 1/2011 ze dne 26. 1. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 10/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 10/2010 ze dne 15. 12. 2010 byl dovolatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému zvlášť závažnému zločinu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci, a to přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal D. Ch. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 1/2011 ze dne 26. 1. 2011 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. potom znovu rozhodl tak, že mu uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. Ch. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (případně podle § 265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) s tím, že podané dovolání směřuje do rozhodnutí o trestu. V této souvislosti potom uvedl, že soudy obou stupňů nezohlednily všechny zákonné aspekty a obecné zásady rozhodné pro uložení trestu a jemu vyměřený trest (byť na samé spodní hranici příslušné trestní sazby) je výrazně a nepřiměřeně přísný. To i proto, že soudy se nezabývaly možností uložit mu trest pod dolní hranici předmětné trestní sazby a tedy mimořádně snížit trest odnětí svobody, když podmínky pro takový postup z hlediska ustanovení § 58 tr. zákoníku v jeho případě jsou dány, a to s ohledem na okolnosti případu (blíže však neuvedené), jeho věk a poměry. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze a související rozsudek Městského soudu v Praze a posledně jmenovanému soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání obdržel Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přípis od příslušné státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolatelem eventuálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

V dané věci se dovolatel domáhá uložení mírnějšího trestu, když trest odnětí svobody uložený mu odvolacím soudem považuje za příliš přísný, když soudy se nezabývaly ani jeho návrhem uložit mu trest i pod spodní hranici příslušné trestní sazby z hlediska ustanovení § 58 tr. zákoníku. V tomto směru je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn právně relevantně, když jiným nesprávným hmotně právním posouzením je třeba rozumět i pochybení stran aplikace ustanovení o ukládání trestů, tedy např. i ustanovení § 58 tr. zákoníku. Současně je však namístě uvést, že v předmětné věci takto uplatněný dovolací důvod je zjevně neopodstatněným. To proto, že v předmětné věci nejsou dány podmínky stanovené v § 58 tr. zákoníku, a to zejména ani okolnosti případu či poměry pachatele. Ostatně odvolací soud úvahy o druhu a výši trestu, který dovolateli uložil, vyjádřil v důvodech svého (citovaného) rozhodnutí, když poukázal na to, že označený zvlášť závažný zločin zůstal pouze ve stadiu pokusu a dále, že existuje jistá možnost resocializace dovolatele právě s ohledem na jeho mládí a skutečnost, že žije v rodině i přiznání polehčujících okolností v podobě jeho bezúhonnosti, doznání a projevené lítosti. Na druhé straně ovšem poukázal na to, že popsaný skutek je nepochybně pokusem ke zvlášť závažnému zločinu vraždy a vykazoval rysy brutality, když dovolacímu soudu nezbývá než dodat, že bylo pouze věcí náhody to, že poškozená popsaný útok přežila, a to i bez závažných (zdravotních) následků do budoucna. Odvolací soud tak vysvětlil, proč uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonem v tomto případě stanovené s tím, že (aniž by to blíže zdůvodnil) nedospěl ani k závěru o použití ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K takovému závěru nedospěl ani dovolací soud s tím, že zejména takový postup nelze zvolit právě vzhledem k okolnostem případu, které již byly popsány shora a jsou vyjádřeny v důvodech (citovaných) rozhodnutí obou soudů, zejména i s ohledem na to, že šlo o případ výrazně společensky škodlivý, kdy uložený trest je takovým, který je přiměřený povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Lze pouze dodat, že eventuálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (bez bližší argumentace) nebyl zjevně dán, neboť v posuzované věci byl dovolateli uložen druh trestu, který zákon připouští a zároveň mu byl uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené na trestný čin (pokus k němu), jímž byl uznán vinným.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka