3 Tdo 665/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 665/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 o dovolání podaném Ing. L. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 197/2004 ze dne 23. 9. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 4/2003,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 T 4/2003 ze dne 29. 3. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil skutkem, který je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen (v rámci souhrnného trestu) k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců a současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal Ing. L. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 4 To 197/2004 ze dne 23. 9. 2004 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu podaného dovolání zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině uložil Ing. V. souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců, když jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal Ing. L. V. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku namítl, že předmětné vozidlo (Seat Toledo) bylo v jeho vlastnictví a to i ve chvíli, kdy ho prodával V. Ch. Má za to, že nebylo prokázáno zakoupení uvedeného vozidla společností I. L., a. s. (později G. C. L., a.s.), když nedošlo ani k fyzickému předání tohoto vozidla a není ani zřejmé kdo měl vozidlo na základě předávacího protokolu převzít, když za dovolatele podepsal kupní smlouvu neexistující subjekt (Autobazar E.). Z uvedeného dovozuje, že I. L. a. s. se nikdy nestala vlastníkem předmětného vozu, tím byl dovolatel a V. Ch. prodal vozidlo, které vlastnil. Poukázal konečně na to, že v celé transakci vystupují neexistující subjekty (Autobazar E., G. C. I. L. a. s.), což jsou další právní vady dokumentů, ze kterých lze jednoznačně dovodit neexistenci vlastnického práva firmy I. L., a. s. k předmětnému vozidlu. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Novém Jičíně zrušil a poté, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se dovolatel obžaloby ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. zprošťuje.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že argumenty uplatněné v dovolání jsou stejné s obhajobou dovolatele uplatněnou v průběhu celého řízení vedeného proti jeho osobě. Poukázal na to, že soudy se uvedenou argumentací a námitkami dovolatele pečlivě zabývaly a to zejména i otázkami náležitostí převodu auta na leasingovou společnost (tzv. zpětný leasing). Dovolatel svou argumentací takto vytrhováním izolovaných skutkových okolností a pomíjením jiných jeví snahu o vytvoření jiného skutkového stavu, odlišného od toho, ke kterému dospěly soudy. Státní zástupce poukázal konečně na to, že soudy po náležitém vyhodnocení provedených důkazů správně dospěly k závěru, že dovolatel si byl dobře vědom od koho a jakým způsobem získal kupní cenu (peníze) ze svůj automobil, ty dále vracel pravidelnými splátkami leasingové společnosti a byl si zejména i vědom toho, že na předmětné vozidlo se vztahují podmínky leasingové smlouvy, kterou v souvislosti s tímto vozidlem také uzavřel. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstaněné.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z pohledu argumentace vedené dovolatelem lze mít za to, že jeho námitky jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Dovolatel totiž v podstatě namítá, že nebyl zasažen ani objekt trestného činu zpronevěry, když toho se vůbec nemohl dopustit, protože byl vlastníkem předmětného vozu, a proto s ním mohl disponovat i tak, že jej mohl prodat další osobě. To z důvodů uvedených již shora v rámci jím podaného dovolání. Jím takto uplatněné námitky však nekorespondují se skutečnostmi, na základě kterých soudy dovodily samotný skutek, ve kterém nakonec shledaly označený trestný čin. Neobstojí tedy tvrzení dovolatele o tom, že v důsledku formálních nedostatků v rámci transakce s předmětným vozidlem, nepřestal být jeho vlastníkem. Nepochybně zjištěnou skutečností zůstává, že smluvní strana (uvedená leasingová společnost o jejíž identitě není pochyb) vyplatila dovolateli za koupi předmětného auta konkrétní finanční hotovost s tím, že dovolatel se zavázal k úhradě jednotlivých, přesně určených splátek. Stran namítaného fyzického nepředání vozidla v daných souvislostech je námitkou nepřípadnou, když bylo zřejmé, že předmětné vozidlo bylo stále v dispozici dovolatele. Naproti tomu (i z výpovědí dovolatele) je zřejmé, že ten dobře věděl, že uzavírá leasingovou smlouvu za podmínek v ní přesně uvedených a také věděl, že v době kdy vozidlo prodal třetí osobě, nebyl jeho vlastníkem. Uvedené skutečnosti byly v řízení vedeném před soudy jednoznačně prokázány a soudy také přiléhavým způsobem poukázaly na rozsah i obsah provedeného dokazování, které jim také umožnilo dospět k adekvátním právním závěrům. Nelze tedy než uzavřít, že soudy zjištěný skutek byl správně právně posouzen právě v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikován v souladu s příslušným ustanovením hmotného práva.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka