3 Tdo 662/2009
Datum rozhodnutí: 24.06.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 662/2009

U s n e s e n í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněného M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 4 To 269/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 23/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 20 T 23/2007, byl obviněný M. Š. uznán vinným pod bodem 1 výroku rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., pod bodem 2 jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a konečně trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák.

Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že

1) v přesně nezjištěných dnech v období nejméně od května 2006 do 16. 6. 2006 v bytě na ul. H. čp., který užíval společně s P. L., s dnes již odsouzeným P. M., na touto osobou podomácku zhotoveném laboratorním zařízení postupně nejméně ve 3 případech pomocí léků Modafenu nebo Nurofenu a dalších chemikálií vyráběl psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je podle přílohy č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a jen dne 16. 6. 2006 vyrobil společně s P. M. v bytě na ul. H., který pro tyto účely zpřístupnil, nejméně 11,59 g metamfetaminu,

2) dne 10. 6. 2007 v 17:10 hod. v K., okres N. J., na M. n. ve směru od ulice H., kde byl kontrolován hlídkou M. p. K., řídil osobní motorové vozidlo zn. Audi 81, ve kterém v kabině převážel chemikálie, skleněné baňky, skleněné trubicové chladiče kapalin, injekční stříkačky a jehly a další předměty určené k výrobě metamfetaminu (pervitinu), který je uveden v příloze č. 5 - Psychotropní látky, zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách zákona č. 167/1998 Sb., přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 8. 2006, který nabyl právní moci dne 31. 8. 2006, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let, a tedy není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 zákona č. 361/2000 Sb.,

Za skutek pod bodem 1 byl obviněný M. Š. odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl nad obžalovaným stanoven dohled a výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obžalovanému uloženo, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení jednou za tři měsíce dostavoval na Probační a mediační službu a prokazoval, že vede řádný život, je v řádném pracovním poměru, případně řádně veden v evidenci na úřadu práce a prokazoval řádný zdroj své obživy. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 2 T 85/2006-79, ze dne 14. 8. 2006, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Za skutek pod bodem 2 byl obviněnému uložen podle § 188 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1 tr. zák., 45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věcí podrobně vypočtených ve výroku rozsudku (vesměs šlo o prostředky sloužící k výrobě omamných látek).

Tímto rozsudkem bylo současně rozhodnuto i ve věci dalších obviněných.

Proti tomuto rozsudku obviněný Š. odvolání nepodal.

Z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného M. Š. do výroku o trestu rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 4 To 269/2008, o zrušení celého výroku o trestu a nově obviněného odsoudil, za skutek ad 1 podle 187 odst. 2 tr. zák. za použití 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 2 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 8. 2006, č. j. 2 T 85/2006-79, doručeného dne 22. 8. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Za skutek ad 2 byl obviněnému podle § 188 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. l tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Konečně mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.

II.

Proti rozsudku krajského soudu, a to proti výroku o vině i trestu, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten byl podle dovolatele naplněn nesprávným právním posouzením skutku odvolacím soudem a také uložením nepřiměřeně přísného trestu. V další části dovolání obviněný uvádí, že podle jeho přesvědčení nebyla jeho vina jednoznačně prokázána, když ve vozidle vezl pouze laboratorní sklo, nikoliv varnu pervitinu , což vždy tvrdil, a soudy tuto skutečnost objektivně nevyvrátily. Podle názoru dovolatele došlo v jeho případě k nesprávnému hmotně právnímu posouzení trestně právní kategorie zavinění a tím i k nesprávnému právnímu posouzení skutku.

Dovolatel zdůrazňuje, že svou trestnou činnost, pokud jde o dílčí podíl na ilegální výrobě psychotropní látky pervitinu, doznal a podmíněný trest odnětí svobody proto pro sebe považuje za přiměřený. Zásadně však nesouhlasí s nepodmíněným trestem a také s rozdělením trestné činnosti na body 1 a 2 a tedy i s udělením dvou trestů namísto jediného.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle § 265h odst. 2 tr. ř.

Ve svém vyjádření zdůrazňuje, že obviněný v dovolání vedle výroku o trestu napadá i výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv proti němu nepodal řádný opravný prostředek a odvolání státního zástupce proti rozsudku okresního soudu směřovalo pouze do výroku o trestu. Upozorňuje v této souvislosti na rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb., podle kterého směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Z tohoto důvodu dospívá k závěru, že v této části je dovolání obviněného nepřípustné.

Co se týče výroku o trestu, který obviněný také napadá, má nejvyšší státní zástupkyně za to, že došlo ke správnému rozdělení na dva samostatné tresty. Za první ze skutků projednávaných v této věci a za dříve spáchanou trestnou činnost bylo nutné obviněnému uložit ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest. Jelikož se druhý popsaný skutek v tomto souběhu nenacházel, bylo nutné za něj uložit trest samostatný. K pochybení při aplikaci hmotně právního ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. tedy podle jejího přesvědčení nedošlo.



K námitkám obviněného vůči údajné nepřiměřenosti uložených trestů pak uvádí, že takové námitky prostřednictvím dovolání uplatňovat nelze a odkazuje v tomto směru ne respektovanou judikaturu (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Vyjádření uzavírá s tím, že dovolání obviněného Š. považuje v části napadající výrok o vině za nepřípustné, v části brojící proti nepřiměřenosti trestu jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. a v poslední části zpochybňující uložení dvou trestů jako zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.



V tomto ohledu shodně s názorem obsaženým ve vyjádření nejvyšší státní zástupkyně dospěl k závěru, že dovolání obviněného Š. je nepřípustné v té části, kterou brojil proti výroku o vině. Konstatoval totiž, že tato část rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně nebyla napadena odvoláním, když ve vztahu k obviněnému Š. jej napadl toliko okresní státní zástupce odvoláním v neprospěch obviněného, to však směřovalo výlučně proti výroku o trestu, který byl obviněnému uložen. V případě výroku o trestu za skutek ad 1 poukazoval na důležitou roli obviněného a skepticky hodnotil možnosti jeho nápravy. V případě skutku ad 2 vyzdvihoval, že u obviněného jde o speciální recidivu, když ani dvě předchozí odsouzení jej neodradila od dalšího páchání stejné trestné činnosti. Z toho dovozoval, že okresní soud pochybil, pokud obviněnému uložil v případě skutku ad 1 trest odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odložil, a v případě skutku ad 2 trest obecně prospěšných prací. Svým odvoláním se domáhal zrušení rozsudku okresního soudu toliko ve výroku o uložení těchto trestů s tím, že by mu měl být v obou případech uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Takto zaměřeným odvoláním byla v souladu s ust. § 254 odst. 1 tr. ř. vymezena přezkumná povinnost odvolacího soudu pouze na výrok o uložených trestech. Vady obou výroků o trestu spočívaly výhradně v nesprávném užití kritérií pro jejich uložení ve smyslu § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., v důsledku čehož byly uloženy jako příliš mírné, přičemž odvolací soud důvodně neshledal, že by tyto vady měly svůj původ v nesprávném závěru o vině, takže ten v souladu s ust. § 254 odst. 2 tr. ř. blíže nepřezkoumával.

Za této situace pak nemohl být výrok o vině ani předmětem přezkumu dovolacím soudem, neboť nebyla splněna podmínka uvedená v § 265a odst. 1 tr. ř., že by soud v této věci rozhodl ve druhém stupni, když krajský soud rozhodoval ve druhém stupni toliko o trestech uložených obviněnému, nikoli o vině. Dovolání obviněného proto bylo Nejvyšším soudem shledáno v této části nepřípustným (srovnej č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Námitkami obviněného brojícími proti uloženým trestům z důvodů jeho nepřiměřenosti obviněný deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Námitkami proti údajně nesprávné aplikaci kritérií obsažených v ust. § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. rozhodných pro uložení přiměřeného trestu však tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., naplnit nelze. Dovoláním lze výši nebo druh uloženého trestu napadat dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., to ovšem pouze v případě, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští anebo ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jimž byl obviněný uznán vinným (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takový případ však v této věci zjevně nešlo, neboť oba tresty byly uloženy v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem, a to v ust. § 187 odst. 2 tr. zák. pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů za skutek ad 1, resp. v ust. § 188 odst. 1 tr. zák. za skutek ad 2.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obviněný relevantně naplnil námitkou, že údajného pochybení soudů spočívajícího v rozdělení jeho trestné činnosti a v důsledku toho uložení dvou trestů souhrnného za skutek ad 1 a úhrnného za skutek ad 2. Taková námitka sice v souladu s respektovanou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 520/2002) spadá pod důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud ji však v tomto případě shledal zjevně neopodstatněnou.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu pak zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Okresní soud a následně krajský soud při aplikaci shora uvedených ustanovení na konkrétní situaci obviněného nepochybily. Správně dovodily, že skutku ad 1 se obviněný dopustil dříve (květen 2006 16. 6. 2006), než mu byl doručen trestní příkaz ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 85/2006 (dne 30. 7. 2006), když toto doručení mělo účinky jako vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Zde proto byly dány podmínky pro uložení trestu souhrnného dle § 35 odst. 2 tr. zák.

Ty naopak nebyly splněny v případě skutku ad 2, který byl spáchán 10. 6. 2007, tedy po doručení zmíněného trestního příkazu, takže za něj musel být ukládán další trest a to úhrnný dle § 35 odst. 1 tr. zák., neboť ač šlo o jediný skutek, obviněný jím v tzv. jednočinném souběhu spáchal tři trestné činy. Lze tedy shrnout, že soudy v posuzovaném případě postupovaly při ukládání trestů obviněnému Š. v plném souladu s ust. § 35 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák.

IV.

Nejvyšší soud proto z důvodů rozvedených výše posoudil dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr