3 Tdo 661/2007
Datum rozhodnutí: 12.07.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 661/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2007 o dovolání podaném Ing. M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 39/2007 ze dne 1. 3. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 68/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 68/2006 ze dne 11. 1. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále soud rozhodl o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal Ing. M. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 10 To 39/2007 ze dne 1. 3. 2007 a to tak, že z podnětu takto podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že odvolatele uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. při podrobném popsání skutkového děje ve výroku svého rozhodnutí a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal Ing. M. B., jako osoba oprávněná, dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že uvedený trestný čin nespáchal, protože jednal popsaným způsobem na ústní rozkaz svého nadřízeného Ing. Mgr. H., přičemž poukázal na to, že jako voják je povinen důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených. Za těchto okolností tak nemohl naplnit jeden z podstatných znaků trestného činu, kterým je naplnění jeho subjektivní stránky. V posuzované věci tak absentuje jeho úmysl ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Dále poukázal i na svou nízkou zkušenost na novém pracovišti, přičemž ve své kompetenci ani neměl činnost, která je mu kladena za vinu. Pro také navrhl, aby dovolací soud citovaný rozsudek soudu druhého stupně zrušil s tím, že ho nahradí vlastním rozhodnutím, kterým obžalovaného viny zprostí nebo věc přikáže k novému projednání soudu I. stupně .

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který v něm uvedl, že stran ve věci uplatněného dovolacího důvodu (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) musí být tento důvod v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou spatřovány v právním posouzení skutku vymezeném v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na to lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Nelze tedy postupovat opačně a tedy zpochybňovat správnost učiněných skutkových zjištění soudu nalézacího a v návaznosti na to i soudu odvolacího, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, případně jinak hodnotit důkazy již provedené. Takto uplatněný dovolací důvod může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, nikoli proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, jejich šíři apod. Pokud tedy dovolatel vytýká nesprávně dovozený úmysl k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., resp. nesprávné hodnocení materiální stránky jeho jednání (rozkaz nadřízeného, který mu však dle učiněných skutkových zjištění vydán nebyl), potom v uvedeném směru se snaží důkazy hodnotit jinak než soudy a na základě vlastního hodnocení důkazů se snaží vytvořit jiný (vlastní) skutkový děj. Poukázal i na to, že námitky vznesené v podaném dovolání jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnil v odvolání a se kterými se odvolací soud vypořádal. Státní zástupce zmínil i usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 78/05 ze dne 2. 6. 2005, podle kterého označení konkrétního dovolacího důvodu nemůže být pouze formální, a proto je vždy zapotřebí nejdříve posoudit, zda uplatněný dovolací důvod (z hlediska vytýkaných vad) lze podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu (nikoli jeho pouhé označení) je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí. Argumentace dovolatele by v daných souvislostech mohla mít význam pouze v případě, kdy by šlo o extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy, a pokud by dovolatel takovýto nesoulad důvodně namítl. V dané věci se tak nestalo a také státní zástupce k takovému závěru v posuzované věci nedospěl, když soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky, v jednotlivostech i ve vzájemných souvislostech. Dodal, že pokud dovolatel argumentoval tím, že jednal s vědomím či dokonce za součinnosti velitele útvaru, nemůže tato skutečnost vyloučit protiprávnost jednání dovolatele, nezpochybňuje tato skutečnost ani závěr soudů o existenci jeho zavinění ve formě přímého úmyslu a není to ani okolnost, která by snižovala stupeň nebezpečnosti takového jednání pro společnost, která by nedosáhla v tomto směru ani nejlehčích, běžně se vyskytujících případů trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Je namístě zdůraznit, že dovolatel vadu rozhodnutí i soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci namítl dovolatel v rámci uplatněného dovolacího důvodu, že byl nesprávně shledán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. pro absenci subjektivní stránky (zavinění), když pro spáchání uvedeného trestného činu je vyžadována existence úmyslného jednání. V této souvislosti nabídl jiný průběh skutkového děje, zejména i co se týče přímého úmyslu spatřovaného soudy při shledání předmětného skutku. Argumentoval zejména tím, že jednal na základě rozkazu svého nadřízeného, který (jako voják) musel respektovat. Z učiněných skutkových zjištění však toto nevyplývá. Přitom lze souhlasit i s argumentací vedenou v důvodech, které jsou obsahem příslušných rozhodnutí soudů obou stupňů. Z nich plyne, že dovolatel se podílel svým jednáním na předmětném skutku, když bez jeho aktivní účasti by k popsanému skutku nemohlo dojít, přičemž z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že jednal v úmyslu přímém z hlediska ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. Nelze také nevidět, že sice jednal popsaným způsobem ve spolupráci s dalšími osobami, avšak přitom nepochybně s vědomím o protiprávnosti takového jednání (úhrada masáží na základě fiktivní faktury) i s vědomím, že pokud by (jak tvrdí) jednal takto na přímý rozkaz nadřízeného, bylo jeho povinností proti němu adekvátním způsobem protestovat. Poukaz na jeho nízké zkušenosti při výkonu jeho funkce neobstojí, když zjevně musel vědět o protiprávnosti takového postupu s tím, že jeho jednání naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., tedy včetně namítané subjektivní stránky označeného trestného činu. Z učiněných skutkových zjištění tak, jak jsou také podrobně popsána v důvodech obsažených v citovaných rozhodnutích soudů obou stupňů, lze nepochybně dovodit, že jejich obsah a rozsah umožnil soudům také přistoupit k právní kvalifikaci zjištěného skutku. Ani v tomto směru nemá dovolací soud zásadních výhrad, když je namístě takto poukázat zejména na závěry, ke kterým dospěl ve svém (citovaném) rozhodnutí odvolací soud.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka