3 Tdo 657/2008
Datum rozhodnutí: 28.05.2008
Dotčené předpisy:




3 Tdo 657/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 o dovolání R. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 288/2007 ze dne 11. července 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 76/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 76/2006 ze dne 1. března 2007 byl dovolatel uznán vinným, jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona a jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 odst. 3 trestního zákona, v obou případech ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Jednání se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku rozsudku pod bodem 2/, společně s dalšími dvěma pachateli, tj. t. č. odsouzenými Z. L. a J.B. Podle § 238 odst. 3 trestního zákona a za použití ustanovení § 35 odst. 1 trestního zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) trestního zákona byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání R. L. a státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu l rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem pod sp. zn. 6 To 288/2007 dne 11. července 2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) odst. 2 trestního řádu zrušil u obviněného R. L. výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 odst. 3 trestního zákona (bod 2 výroku rozsudku) a při nezměněném výroku o trestu jej podle § 39a odst. 3 trestního zákona pro výkon trestu odnětí svobody, zařadil do věznice s dozorem.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal R. L. dovolání, přičemž dovolacím důvodem byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l), k) trestního řádu.

Jak vyplývá z obsahu důvodů mimořádného opravného prostředku, vyjádřil dovolatel přesvědčení o tom, že ze strany soudů obou stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť také dokazování v jeho věci bylo neúplné, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Zdůraznil, že soudy nepostupovaly správně, pokud závěry o jeho vině odvíjely toliko z výpovědi jediné svědkyně, tj. I. B., a to i přes jeho obhajobu, že na místě činu nebyl, potvrzovanou výpovědí obviněného J. B. Soudy tedy pochybily, pokud nevyslechly osobně poškozenou A. S. a nedoplnily dokazování dotazem na úřad práce v N., kde měl v inkriminovanou domu být. Poté blíže odkázal na své osobní poměry, zejména na péči o 3 nezletilé děti, mající všechny zdravotní problémy, kterým se plně věnuje, tak jako i nejstaršímu synovi, který je bez práce. Má tedy zato, že nebyly předloženy žádné objektivní důkazy o jeho trestné činnosti, čímž byly porušeny základní zásady trestního řízení podle § 2 odst. 1, 3, 4, 5 a další trestního řádu a také čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. zásada stíhání toliko ze zákonných důvodů a presumpce neviny. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ve věci III. ÚS 271/96 a z něho vyplývající závěr, že jedním z principů spravedlivého procesu vylučujícím libovůli v rozhodování obecných soudů je povinnost rozhodnutí řádně odůvodnit. Má zato, že pokud by soudy postupovaly v souladu se zákonem, muselo by být rozhodnuto výrokem podle § 226 trestního řádu. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2007 sp. zn. 6 To 288/2007 podle § 265k, l, odst. 1 trestního řádu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 trestního řádu vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu se lze domáhat nápravy právních vad rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel však napadenému rozhodnutí relevantním způsobem žádné hmotně právní pochybení nevytkl. Domáhal se toliko změny skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly, takže tento ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 trestního řádu relevantně naplněn nebyl. Dále uvedla, že se obviněný domáhá svým dovoláním zprošťujícího výroku. To, že napadený rozsudek tento výrok postrádá ještě neznamená, že některý z výroku o vině, trestu a náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu chybí, nebo je neúplný, jak má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu. Pokud jde o namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, tak dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným soudem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva k přístupu k druhé instanci. V posuzovaném případě o takovou skutečnost nejde, neboť odvolací soud konal odvolací řízení a ve věci rozhodl. Protože námitkami obviněného nebyly naplněny dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k), g) trestního řádu, které by mohl uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu v jeho druhé alternativě, nebyl ani v této podobě důvod dovolání, jehož předpokladem je zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), uplatněných námitek, relevantně uplatněn. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného R. L. podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu rozhodl tak, že dovolání odmítá a současně navrhla, aby takto bylo postupováno podle § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný R. L. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle § 265c trestního řádu dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b trestního řádu, bylo zapotřebí zkoumat a posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l), k) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z tohoto hlediska, zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při posuzování věci vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto bude jednak popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po přezkoumání věci. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla ani dovolatelem namítána. Současně se ani nejedná o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí, musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu, což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud bude reagovat v následující části svého rozhodnutí.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu je dán v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jako dovolací důvod podle tohoto ustanovení spočívá ve dvou alternativách. Nebyl učiněn výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí tak jeho část neúplnou. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout. Neúplným výrokem je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je uvedena právní kvalifikace skutku toliko zákonným pojmenováním trestného činu bez uvedení příslušného zákonného ustanovení. Pod dovolací důvod podle tohoto ustanovení nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí nebo není neúplný.

V této souvislosti je třeba znovu upozornit, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který je zákonem určen k nápravě právních vad v rozhodnutích vymezených v ustanovení § 265a trestního řádu, není třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Proto je třeba znovu zmínit, že právem a povinností nalézacího soudu je hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, přičemž tento postup přezkoumává odvolací soud podle § 254 trestního řádu a zásah Nejvyššího soudu, jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu, jen jestliže by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, I.ÚS 4/04).

V projednávané věci takový extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jak bude uvedeno níže, zjištěn nebyl. Dovolatel nakonec takový rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci (v podobě formulované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně) a na něj aplikovanou právní kvalifikací skutku ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností nenamítal. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu opřel výlučně o nesouhlas se způsobem, jakým byly hodnoceny jednotlivé důkazy a také, že některé navrhované důkazy k jeho obhajobě provedeny nebyly. S poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci pak dovolatel spojoval názor, že byl v důsledku porušení zásad spravedlivého procesu neprávem uznán vinným, ačkoliv provedené důkazy podle jeho názoru nečinily spolehlivý závěr o jeho vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 odst. 3 trestního zákona. Z uvedeného je zřejmé, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. V tomto smyslu poté jeho námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nebyly uplatněny právně relevantním způsobem.

Soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru jednotlivých, ve věci provedených důkazů a dovolatel se domáhal především přehodnocení jejich obsahu. Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (strana 9), stejně jako z rozsudku soudu prvního stupně (strana 8 až 11) je zjevné, z jakých učiněných skutkových zjištění soudy vycházely a na kterých následně založily právní posouzení předmětného skutku. Své skutkové a právní závěry soudy přitom ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 trestního řádu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo možno zjistit, že tento své závěry opřel zejména o výpovědi svědkyně B., proti jejíž věrohodnosti nezjistil žádné skutečnosti. Tato svědkyně opakovaně a shodně popsala situaci na místě činu, setkání s obviněným, kterého jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení bez důvodných pochybností označila jako muže, se kterým se na místě činu setkala i hovořila, přesto, že tento tvrdil, že na místě činu vůbec nebyl a na jednání dalších odsouzených osob se nepodílel. Soud prvního stupně také vysvětlil, proč nevyslechl jako svědkyni poškozenou S. (ročník 1932), přičemž tento postup dokladoval vyjádřením ošetřující lékařky poškozené.

Nejvyšší soud tedy dovolateli nepřisvědčil, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a ani to, že by některý z výroků v napadeném rozsudku chyběl či byl neúplný (na odůvodnění rozhodnutí, jak bylo uvedeno shora, se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu nevztahuje). Nelze s ním proto ani souhlasit, že by odvolací soud svým rozhodnutím založil vadu předpokládanou v důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, tj. že by rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) trestního řádu. Dovolatelovy námitky proto nebyly shledány jakkoliv opodstatněnými.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona pak dovolání obviněného R. L. bylo odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu)

V Brně dne 28. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vypracovala:

JUDr. Eva Dvořáková