3 Tdo 646/2003
Datum rozhodnutí: 14.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 646/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2003 o dovolání, které podal obviněný ing. Z. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 5 To 362/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 135/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 1 T 135/2001, byl obviněný ing. Z. J. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák, který podle rozsudku spáchal tím, že jako předseda představenstva investičního fondu E. a.s. se sídlem P., uzavřel dne 15.4.1996 smlouvu o převodu cenných papírů se společností IS I.-P. a P. a.s. se sídlem P., kdy této společnosti prodal akcie z portfolia investičního fondu za částku 171.620,- Kč, která byla zaslána na jeho účet vedený u I. a p. b. a.s. na jméno Z. J. H., neboť tento účet uvedl ve smlouvě o převodu cenných papírů jako účet IF E. a.s., peníze použil pro svou potřebu, IF E. a.s. tak způsobil škodu ve výši 171.620,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 5 To 362/2002, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 9. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).



Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný ing. Z. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), d), l) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především opakoval podstatu své obhajoby (vyjádřil přitom výhrady k hodnocení jeho prvotní výpovědi), přičemž zdůraznil, že mu není známo, kdo mohl při jednání o uzavření smlouvy uvést do této smlouvy chybné číslo bankovního účtu. Soudní řízení neprokázalo jeho úmysl přisvojit si finanční prostředky prodejem akcií získané. Vyslovil rovněž názor, že trestný čin zpronevěry nespáchal, neboť podle jeho přesvědčení nenastala situace předvídaná pojmovým vymezením trestného činu zpronevěry, a to ani v případě neprokázané úmyslné záměny účtů. Pokud by soud trval na tom, že není pochyb o tom, že (dovolatel) uvedl číslo svého účtu úmyslně, což prokázáno nebylo, pak je stejně třeba vzít při posuzování jeho konání v úvahu jeho postavení ve společnosti E. a. s., kdy byl v rozhodné době druhým největším akcionářem, předsedou představenstva s právem samostatně jednat za společnost a uzavírat obchody, a byl i velkým věřitelem této firmy (tuto skutečnost blíže odůvodnil). Soud nevzal na vědomí možnost, že vzájemným zápočtem pohledávek mohl dovolatel jako věřitel přijmout tržbu za akcie jako úhradu svých pohledávek vůči společnosti. Společnosti E. a. s. tak nevznikla škoda. Tímto jednáním by nedošlo ani k jakémukoliv zvýhodňování věřitele jmenované společnosti. Dovolatel pak zdůraznil, že při prodeji akcií jednal v souladu s tehdy platnou právní úpravou a soudem nebyla jednoznačně prokázána úmyslná záměna bankovních účtů k přijetí platby za prodané akcie. Soud tak měl rozhodnout v jeho prospěch a nikoliv v jeho neprospěch, jak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá. Došlo tak podle přesvědčení dovolatele ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k nesprávnému právnímu posouzení skutku, který byl posuzován jako trestný čin, ač ve skutečnosti jím není. Další uplatněné dovolací důvody /podle § 265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř./ dovolatel spatřoval v procesním pochybení při jednání odvolacího soudu. Uvedl k tomu, že při veřejném zasedání odvolacího soudu, jemuž nebyla přítomna jeho obhájkyně, mu nebyla dána možnost závěrečné řeči, v níž by též mohl přiměřeně reagovat na závěrečnou řeč státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Odkázal přitom na ust. § 216 tr. ř. a dovodil, že soud, pokud mu neumožnil pronést závěrečnou řeč, výrazně procesně pochybil a odepřel mu užít veškerých procesních prostředků, které mu zákon umožňuje. Dále dovolatel vyjádřil výhrady k postupu vyšetřovatele v této trestní věci, v souvislosti s tím připomněl, že soudy obou stupňů upozornil na možnou podjatost orgánů činných v trestním řízení obvodu P., a vyslovil názor o možné podjatosti státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. N. B., která se zúčastnila odvolacího řízení, přičemž vyložil, na základě jakých skutečností tak činí. Podle jeho přesvědčení účast jmenované státní zástupkyně byla u předmětného řízení protiprávní. Dodal, že námitku podjatosti neuplatnil při zahájení odvolacího řízení, protože při něm státní zástupkyni nepoznal. Další procesní pochybení dovolatel spatřoval v tom, že v řízení bylo přiznáno postavení zástupce poškozené společnosti bývalému správci konkurzní podstaty (i. f. E. a. s.). Namítl pak také nepřiměřenost výše uloženého trestu. K podepření svých tvrzení přiložil rozbor svého trestního případu zpracovaný S. n. p. n. j. Š., jehož obsah označil za součást svého dovolání.

V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 z. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu) usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 5 To 362/2002 ze dne 25. 9. 2002 zrušil a ve smyslu § 265l odst. 1 přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poznamenal, že většina dovolatelových námitek se nekryje s formálně uplatněnými dovolacími důvody. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit tehdy, byla-li porušena ust. o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání a v rámci tohoto dovolacího důvodu tudíž nelze napadat nepřítomnost obhájkyně u veřejného zasedání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit v případě, kdy řádný opravný prostředek byl nesprávně zamítnut nebo odmítnut bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí. V předmětné trestní věci nepřicházelo podle státního zástupce uplatnění takovéto námitky v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. poté, kdy je meritorně přezkoumal v rozsahu § 254 odst. 1 tr. ř. Argumentace týkající se porušení § 216 tr. ř. je z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř. bezpředmětná. Námitky proti přiměřenosti trestu z hlediska jeho druhu a výše lze uplatňovat toliko v rozsahu uvedeném v ust. § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o které obviněný svoje dovolání vůbec neopřel. Za irelevantní z hlediska dovolacích důvodů označil státní zástupce námitky směřující proti osobám státní zástupkyně a vyšetřovatele, jakož i námitky směřující proti zastupování poškozeného v trestním řízení. K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky týkající se okolností uvedení dovolatelova účtu ve smlouvě o převodu cenných papírů stejně jako námitky týkající se hodnocení jeho prvotní výpovědi jsou primárně skutkové a s předmětným dovolacím důvodem se nekryjí. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, podle které skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. nemohla být naplněna s ohledem na existenci pohledávek dovolatele vůči společnosti E. a. s. Státní zástupce ovšem tuto námitku týkající se beztrestnosti obviněného z důvodu existence jeho pohledávek vůči poškozenému považoval za zjevně nedůvodnou. Existence domnělého nebo i skutečného majetkového nároku pachatele vůči poškozenému totiž podle státního zástupce nevylučuje pachatelovu trestní odpovědnost za majetkový trestný čin vůči poškozenému. Okolnost, že pachatel jednáním vykazujícím formální znak trestného činu uspokojoval svoji reálně existující pohledávku vůči poškozenému, by mohla mít vliv na posuzování stupně nebezpečnosti pro společnost. Podle zjištění odvolacího soudu však obviněný spravoval jmenovaný investiční fond takovým způsobem, že způsobil jeho vysokou zadluženost. Nemůže proto mít existence pohledávek obviněného vůči poškozenému výrazný vliv na posuzování stupně společenské nebezpečnosti činu z hlediska ust. § 3 odst. 2 tr. zák., popřípadě § 88 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný ing. Z. J. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.



Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání také splňuje náležitosti předpokládané ust. § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předpokládá se tedy, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení (veřejné zasedání) v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl zkrácen ve svém právu, aby jeho věc byla projednávána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem provedeným důkazům (srov. čl. 38 Listiny základních práv a svobod).

Obviněný tento dovolací důvod spatřuje v tvrzeném procesním pochybení odvolacího soudu, jímž mu bylo podle jeho názoru odňato právo závěrečné řeči při veřejném zasedání konaném o odvolání.

Na průběh veřejného zasedání u odvolacího soudu se vztahují ust. § 263 (zvl. odst. 5, 6) tr. ř. a § 235 tr. ř. V posuzovaném případě nebyly prováděny při veřejném zasedání důkazy, nepřicházely tak v úvahu konečné návrhy (při veřejném zasedání se nejedná o závěrečné řeči podle § 216 tr. ř.), jak má na mysli ust. § 235 odst. 3 tr. ř. a tím ani příp. právo repliky. Podle § 263 odst. 5 tr. ř. (obdobně § 235 odst. 1 tr.ř.) bylo povinností odvolacího soudu umožnit odvolateli přednést odvolání a odůvodnit jej a v návaznosti na to dát možnost státnímu zástupci se k odvolání vyjádřit. Stranám mělo být umožněno učinit též návrhy na doplnění dokazování.

Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že obviněný měl možnost se veřejného zasedání zúčastnit, měl možnost přednést a odůvodnit odvolání a vyjádřit tak svůj názor na projednávaný případ (a tím i na provedené důkazy), čehož také využil. Nebyl tudíž zkrácen ve svých právech.

Je tedy zřejmé, že argumenty, o které dovolatel výše citovaný dovolací důvod opírá, obsahu ust. § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ve skutečnosti neodpovídají.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou skutková zjištění obsažená v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují v prvé řadě do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž ve skutečnosti poukazuje na to, že nebyly náležitě vyhodnoceny provedené důkazy (zvláště jeho výpověď). Sám přitom s důrazem na vlastní tvrzení činí odlišný skutkový závěr nežli soud prvého i druhého stupně (vyjádřený v konečném názoru, že soudní řízení neprokázalo jeho úmysl přisvojit si finanční prostředky prodejem akcií získané). Současně prosazuje, aby byly zohledněny další skutkové okolnosti (zejména existence jeho pohledávek za poškozeným i. f. E. a. s.), a teprve v návaznosti na to vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Fakticky tak, ač formálně deklaruje jinou argumentaci, spatřuje vady v prvé řadě v procesním postupu soudů, které podle jeho přesvědčení nezjistily a nevyhodnotily řádně a úplně skutkový stav věci. Na tomto vadném skutkovém základě pak mělo dojít k navazujícímu nesprávnému právnímu posouzení skutku, byl-li (dovolatel) uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.

Nutno proto shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem de facto spatřován v porušení zásad vymezených v ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).



Důvodem dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.) Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Konkrétní námitky, jež dovolatel v souvislosti s tímto dovolacím důvodem vznesl, pak neodpovídají, jak již výše vyloženo, ani jeho druhé alternativě.

Pokud v posuzovaném případě dovolatel namítl, že mu byl uložen nepřiměřený trest, pak tuto námitku nelze podřadit pod žádný důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr.ř., a to ani v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá. Dovolatel sám přitom ani neuvedl, jaký dovolací důvod by měl být tímto tvrzeným pochybením naplněn.

Pod žádný z dovolacích důvodů pak nelze subsumovat ani námitku dovolatele o protiprávnosti účasti státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. N. B. u odvolacího řízení z důvodu její možné podjatosti. Nehledě na skutečnost, že dovolatel v souvislosti s touto námitkou neuvedl, pod jaký dovolací důvod by měla spadat, nutno konstatovat, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod ovšem nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. V posuzovaném případě naplnění uvedené podmínky (že rozhodoval vyloučený orgán) nelze dovodit z toho, že jmenovaná státní zástupkyně byla přítomna u veřejného zasedání odvolacího soudu. Vykonávala zde totiž pouze oprávnění procesní strany bez rozhodovací pravomoci. Podstatné ovšem je, že citované zákonné ustanovení dopadá na případy, v nichž dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř.

Tentýž závěr že nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů - platí v zásadě z týchž důvodů i ve vztahu k námitkám dovolatele, spočívajícím ve výhradách k postupu vyšetřovatele v této trestní věci a upozornění na možnou podjatost orgánů činných v trestním řízení obvodu P.

Rovněž výhrady dovolatele proti tomu, že postavení zástupce poškozené společnosti bylo přiznáno bývalému správci konkurzní podstaty (investičního fondu E. a. s.) nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Stejně jako v případě předcházejících námitek nadto dovolatel neuvedl, jaký dovolací důvod byl tímto tvrzeným pochybením založen.

Odkázal-li ve svém dovolání obviněný na obsah rozboru svého trestního případu zpracovaného S. n. p. n. j. Š., pak je třeba uvést, že k tomuto podání nemohl Nejvyšší soud přihlížet. Nelze je totiž se zřetelem k ust. § 265d odst. 2 tr. ř. považovat za dovolání či jeho součást.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g), d), l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. srpna 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý