3 Tdo 645/2011
Datum rozhodnutí: 24.05.2011
Dotčené předpisy: § 221 odst. 1 tr. zák., § 8 odst. 2 tr. zák.




3 Tdo 645/2011 -16 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
24. května 2011 o dovolání podaném K. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 492/2010 ze dne 14. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 110/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 110/2009 ze dne 9. 6. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 221 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy resp. pokusu k jednomu z nich, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal K. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 492/2010 ze dne 14. 10. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal K. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednotlivých skutků nedopustil, když v případě I. T. tak nemohl učinit, když kritického dne byl sám zdravotně indisponován a poškozeného ani neviděl. Dodal, že ten si mohl zranění přivodit sám, neboť je o něm známo, že je často podnapilý a v té době padá na zem apod. K případu poškozeného nezletilého uvedl, že ani tohoto nenapadl, ale pravděpodobně tak učinil otec nezletilého. Dovolatel má neshody s matkou nezletilého, proto také ona podala trestní oznámení. Dodal, že jeho obhájce obdržel dopis od nezletilého, ve kterém tento uvádí, že mu dovolatel nikdy neubližoval a že nezletilý v uvedeném případě obelhal matku proto, aby se jeho otec znovu nedostal do vězení. Dodal, že v uvedeném směru ani odvolací soud nehodnotil provedené důkazy správně a nebyla respektována ani zásada in dubio pro reo, která měla být v jeho případě aplikována. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil jak citované usnesení Krajského soudu v Brně, tak i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Hodoníně.

Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva plynoucí z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení
§ 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě jednotlivých skutků v kritické době ani nebyl, když z trestné činnosti byl usvědčen pouze poškozenými a jejich příbuznými s nimiž nemá dobré vztahy. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V tomto směru nelze mít za nevěrohodné výpovědi poškozených, a to zejména i v případě nezletilého, kdy nelze přehlédnout jeho výpověď z přípravného řízení, kdy této výpovědi byla přítomna i sociální pracovnice R. K., která jako svědek slyšený soudem uvedla, že nezletilý mluvil bezprostředně sám, nebál se, výslech bral vážně, mluvil dobrovolně po přiměřeném poučení policistou, který jej vyslýchal, výpověď neměl naučenou a tato byla věrně zachycena. V této souvislosti je na místě uvést, že přípis nezletilého (předložený až v rámci dovolacího řízení po více než pěti měsících od veřejného zasedání odvolacího soudu, kterým byla věc pravomocně skončena), ve kterém popírá napadení dovolatelem, se tak jeví s ohledem na uvedené, i s ohledem na jeho obsah, jako nevěrohodný a nevycházející z jeho vlastní vůle. Konečně nelze ani přehlédnout výpověď matky nezletilého a lékařské zprávy, ze kterých plyne, že zranění poškozených odpovídají jejich tvrzením. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. května 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka