3 Tdo 64/2012
Datum rozhodnutí: 25.01.2012
Dotčené předpisy: § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoník




3 Tdo 64/2012 -14 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2012 o dovolání podaném I. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 391/2011 ze dne 12. října 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 139/2011, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 139/2011 ze dne 2. srpna 2011 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děje je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

O odvolání I. H. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 391/2011 ze dne 12. října 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložil dovolatelce trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala I. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. e), písm. g) písm. l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že proti ní bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné (§ 11 odst. 1 písm. f/ tr. ř.), když její dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu, a to rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. 1 T 196/2010-63 ze dne 2. 11. 2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 621/2010 ze dne 20. 12. 2010. Poukázala na skutečnost, že citovaným rozsudkem byla uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž nikdo nemůže být stíhán, odsouzen a potrestán za tutéž věc, tudíž vyjádřila přesvědčení, že nemůže být stíhána, odsouzena a potrestána pro skutek kvalifikovaný jako maření výkonu úředního rozhodnutí pro nenastoupení trestu uloženého za skutek kvalifikovaný jako maření výkonu úředního rozhodnutí, tj. za tentýž skutek. Nesprávné právní posouzení skutku je dovolatelkou spatřováno ve skutečnosti, že skutek uvedený ve výroku rozsudku (soudu prvního stupně) nelze právně kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, protože jeho popis musí vyjadřovat všechny skutečnosti významné pro jeho právní kvalifikaci a daný popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní i subjektivní stránky tohoto přečinu, jakož i na potřebný stupeň jeho společenské škodlivosti. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu se rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 391/2011 ze dne 12. 10. 2011 a rozsudek Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 139/2011 ze dne 2. 8. 2011 zrušují. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání uplatnit, pokud proti obviněné bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dle ustálené judikatury je zmiňovaný dovolací důvod dle státní zástupkyně naplněn tehdy, jestliže ve věci existuje některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li zahájeno, musí být zastaveno. V daném případě je zřejmé, že se nejedná o totožný skutek, ale pouze o stejnou právní kvalifikaci různých skutků, jež se liší jednáním a následkem. To proto, že v tomto případě obviněná byla uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 2 T 139/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 3 To 391/2011, kdy byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou pro skutek, jehož se dopustila tím, že ačkoliv jí byla dne 10.1.2011v H. Š., okr. P. do vlastních rukou doručena výzva Okresního soudu v Prostějově ve věci 1 T 196/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 621/2010 k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody do Vazební věznice nejpozději do 20. 1. 2011, přesto tak neučinila, ačkoliv jí v tom nic nebránilo a dne 18. 2. 2011 byla zadržena policií a dodána do výkonu označeného trestu. V předchozím případě pak byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 11. 2011 sp. zn. 1 T 196/2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 5 To 621/2010, kdy byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a jehož se dopustila tím, že ačkoliv jí byla dne 11. 5. 2010 v H. Š., okr. P., do vlastních rukou doručena výzva Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 243/2009, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2010 k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody do Věznice nejpozději do 25. 5. 2010, přesto tak neučinila, aniž by jí v tom cokoliv bránilo a dne 10. 6. 2010 musela být zadržena a dodána do výkonu trestu. Námitku dovolatelky tedy považuje státní zástupkyně za zjevně neopodstatněnou. Dále poukázala na skutečnost, že dovolatelkou uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Připomenula, že dovolání podané s odkazem na tento dovolací důvod je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska procesních předpisů. V jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu nemá. Myslí se tím skutek, jak byl zjištěn soudem, z čehož vyplývá, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. V naznačených souvislostech pak konstatovala, že dovolatelka sice formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jí uplatněné jsou zjevně neopodstatněné, když je zřejmé, že dovolatelka, ač namítá absenci zákonných znaků přečinu, jímž byla pravomocně uznána vinnou, primárně s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. polemizuje s učiněnými skutkovými zjištěními. Uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., by mohl být dle státní zástupkyně relevantním důvodem dovolání toliko v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) k) tr. ř. Námitky dovolatelky jsou však ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné a tento závěr lze tedy vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu. Uzavřela tedy, že napadené rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Za tohoto stavu navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání obsažený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže by bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku), a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolatelka tento dovolací důvod uplatnila s tím, že proti ní bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo ze zákona nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., podle kterého trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Takto koncipovaná námitka je uplatněna právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem, současně se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. To proto, že dovolatelka skutečně byla uznána opakovaně vinou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, když ovšem nelze přehlédnout, že nyní popsaný skutek je definován jiným místem a časem spáchání a jedná se o maření výkonu jiného rozhodnutí, než kterým byla uznána vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 196/2010 ze dne 2. 11. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 621/2010 ze dne 20. 12. 2010. Rozsudek Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 196/2010 ze dne 2. 11. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 621/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců je samostatné vykonatelné rozhodnutí za spáchaný trestný čin (přečin) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a pokud dovolatelka tento trest ve stanovené době nenastoupila, ačkoli by jí v tom cokoli bránilo, dopustila se opětovně (recidiva) nového přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku ve vztahu k posledně citovanému rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že (výše uvedenou) námitku dovolatelky lze s jistou mírou tolerance podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, s tím, že je však zřejmé, že se nesprávného právního posouzení domáhá spíše na základě jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy. To proto, že z tzv. skutkové věty zcela jasně vyplývá, že ačkoli jí byla do vlastních rukou doručena výzva k nástupu trestu odnětí svobody nejpozději do 20. 1. 2011, přesto tak neučinila, ačkoli by jí v tom cokoli bránilo. Jak vyplynulo dále z provedeného dokazování, dovolatelka si v daném čase běžně počínala v obvyklém životě a také příslušné věznici neohlásila žádné subjektivní či objektivní překážky, pro které by nemohla výkon trestu odnětí svobody nastoupit. Ani dovolací soud tak nemá jakýchkoli pochyb o tom, že dovolatelka spáchala výše označený přečin.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatelka ve svém podání také uplatnila, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatelka tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě s tím, že byl dán v předcházejícím řízení důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že však námitky vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) písm. g) tr. ř. (současně i k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e/ tr. ř.), byly dovolacím soudem shledány jako zjevně neopodstatněné, nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. l ) tr. ř.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. ledna 2012

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka