3 Tdo 633/2009
Datum rozhodnutí: 17.06.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 633/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2009 o dovoláních podaných M. D., a M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 750/2008 ze dne 2. 2. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 252/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání M. D. odmítá.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání M. P. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 1 T 252/2007 ze dne 26. 5. 2008 byl M. D. uznán vinným dílem jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) trestným činem krádeže dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle § 247 odst. 1 písm. e) odst. 3 písm. b) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. e) odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zák., M. P. byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl M. D. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let a současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 6 T 170/2006 ve výroku o uloženém úhrnném trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, dále byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 23 T 166/2006 ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu za trestné činy podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a dále byla zrušena všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla platnosti. M. P. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody a podmíněném odkladu jeho výkonu a současně byly zrušeny i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl M. P. zproštěn obžaloby ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušné skutkové děje byly podrobně popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl M. P. zproštěn obžaloby ze spáchání trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu J. Š.. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.



O odvolání M. D. a M. P. (i J. Š. a příslušné státní zástupkyně) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. 3 To 750/2008 ze dne 2. 2. 2009 tak, že odvolání M. D. zamítl dle § 256 tr. ř. K odvolání M. P. napadený rozsudek zrušil v celé odsuzující částí týkající se tohoto obviněného a sám znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) odst. 2) tr. zák., když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tento trestný čin mu byl za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali M. D. a M. P. dovolání, a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil M. D. ten, který je uveden v § 256b odst. 1 písm. l) tr. ř. a M. P. ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku M. D. uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože citovaný rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen ve výrocích o vině. Skutek, jehož spácháním byl uznán pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně, neměl být kvalifikován jako trestný čin krádeže či pokus krádeže, ale jako neoprávněné používání cizí věci podle § 249 tr. zák., kterého se dopustil vniknutím do vozidla a jeho přemístěním. V průběhu dosavadního řízení nebylo prokázáno, že by se pokusil vozidla zmocnit a tím si je přisvojit, do auta pouze vnikl a odtlačil jej za účelem krádeže kol a rolety zavazadlového prostoru. Skutek, jímž byl uznán vinným pod bodem 2/ písm. a) rozsudku soudu prvního stupně, neměl být kvalifikován jako trestný čin krádeže, neboť předmětné auto si nijak nepřisvojoval, vozidlo pouze převezl podle požadavku svého tehdejšího známého, a pakliže bylo kradené, mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin podílnictví podle § 251 tr. ř. (správně tr. zák.) a nikoli jako trestný čin krádeže. Stejně dovolatel argumentoval i ohledně skutků, jimiž byl uznán vinným pod bodem 1/ písm. b) a c) rozsudku soudu prvního stupně. V průběhu dosavadního řízení nebylo dle jeho názoru prokázáno, že by v rozsudku (pod příslušnými body) zmiňovaná vozidla odcizil, pouze je předal P., když je předtím koupil na inzerát a pokud byla tato předtím odcizena, mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin podílnictví dle § 251 tr. ř. (opět správně tr. zák.), a to pouze za předpokladu, že by o jejich odcizení věděl. Ohledně skutku bod bodem 3/ citovaného rozsudku dovolatel namítl, že ač je v popisu skutku uvedeno, že najížděl na policistu, tak si toho nebyl vědom, a že šlo o policistu se dozvěděl až po zahájení trestního stíhání. Osoba, která se postavila do dráhy jeho vozidla, byla v civilu a z ničeho nešlo rozpoznat, že jde o policistu, přičemž dovolatel si nepamatoval podobu policisty D., se kterým přišel již dříve do styku. Jeho jednání by proto mělo být posuzováno toliko jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 223 tr. zák. Z výše uvedených důvodů dovolatel D. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyhověl jeho dovolání a aby na jeho základě podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 3 To 750/2008-1514, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek. Dále učinil alternativní návrh, aby poté Nejvyšší soud buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek ad 1/ rozsudku soudu prvního stupně posoudil jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. a aby dovolatele uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. pouze ohledně odcizení rolety zavazadlového prostoru z předmětného vozidla, dále aby skutek ad 2/ písm. a) rozsudku soudu prvního stupně posoudil jako trestný čin podílnictví dle § 251 tr. ř., dále aby skutky ad 2/ písm. b) a písm. c) rozsudku soudu prvního stupně posoudil jako trestný čin podílnictví dle § 251 tr. ř. a konečně, aby skutek ad 3/ rozsudku soudu prvního stupně posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 223 tr. zák., nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.

M. P. ve svém dovolání uvedl, že řízení, které rozsudku soudu prvního stupně předcházelo, trpí vadou spočívající v porušení zákona, které má vliv na správnost a zákonnost rozsudku, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, proto podává dovolání z výše zmiňovaného dovolacího důvodu v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel poukázal na § 2 odst. 5 tr. ř., který orgánům činným v trestním řízení ukládá postupovat v souladu se zákonem. Nezákonně pořízené poznatky či důkazy nemohou být podkladem pro vyšetřování. Důkaz, při jehož provádění se stala podstatná vada nebo byl dokonce opatřen nelegálním způsobem, je absolutně neúčinný. Konkrétně dovolatel namítl nezákonnost prohlídky prostor ve stavbách na parcelách v katastrálním území L. Jde o samostatné stavby ve vlastnictví různých osob. Policejní orgán v rozporu s nařízením prohlídky nebytových prostor nezákonně provedl prohlídku stavby na parcele a v katastrálním území L., jejichž vlastníkem je otec obžalovaného. Vlastník pozemku o tomto nebyl vyrozuměn ani mu nebyl doručen opis protokolu o provedení prohlídky. Dovolatel v průběhu prohlídky upozornil policejní orgán na chybějící povolení a nedal souhlas s prohlídkou těchto prostor. Z výsledků takto nezákonně provedené prohlídky nelze v řízení před soudem vycházet. Porušení zákona mělo za následek to, že nezákonně opatřený důkaz a jeho použití v trestním řízení bylo oporou pro nesprávné hmotně právní posouzení věci. Z výše uvedených důvodů tedy dovolatel P. navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, a podle § 265l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K takto podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). K dovolání M. D. státní zástupce uvádí, že ač je podáno s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve skutečnosti namítá toliko nesprávnost hodnocených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. V případě skutku ad 1/ rozsudku soudu prvního stupně tvrdí, že se o odcizení předmětného vozidla nepokusil, pouze ho odtlačil na blízké parkoviště za účelem odcizení jeho součástí, v případě skutků ad 2/ rozsudku soudu prvního stupně vozidla sám neodcizil, pouze je převážel, v případě skutku ad 3/ nevěděl, že osoba, která ho stavěla, byl policista. Uplatněné námitky jsou pouze opakováním dosavadní obhajoby. Údajná nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou, dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudů prvního stupně a případně soudu odvolacího, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem odpovídajícím zásadám formální logiky. Jestliže tedy nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K dovolání M. P. uvedl, že je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti vadám procesního charakteru, konkrétně proti vadám provedené prohlídky jiných prostor a pozemků podle § 83a tr. ř. Uvedené námitky jsou opakováním dosavadní obhajoby dovolatele, s níž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. Namítané vady procesního charakteru důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou a ani podle žádného jiného dovolacího důvodu dle § 265b tr. ř. být nemohou. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Námitky M. D., ač se domáhá jiného právního posouzení svého jednání, pod tento deklarovaný dovolací důvod nespadají. Dovolatel totiž dovolacímu soudu předkládá pouze jinou verzi (pro něj příznivější) skutkového děje a až na takto jinak postaveném skutkovém ději se domáhá jiné právní kvalifikace. S takto vedenými námitkami se však již bezezbytku vypořádal soud prvního stupně a soud odvolací, přičemž z provedeného dokazování nad veškerou pochybnost vyplynulo, že dovolatel skutečně jednal v úmyslu předmětné automobily odcizit, což bylo prokázáno z výpovědí ve věci slyšených (označených) svědků, záznamem kamerového systému a citovanými listinnými důkazy. Stejně tak lze odkázat na učiněná skutková zjištění ve vztahu k trestnému činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., a to zejména s ohledem na výpověď poškozeného policisty, když o její věrohodnosti není pochyb. Vznesené námitky jsou takto výslovně skutkového charakteru a jako takové nejsou schopny založit uplatněný dovolací důvod. Soudy tak v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě a srozumitelně vysvětlily, proč vzaly jednotlivé skutky za prokázané tak, jak jsou popsány ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně a zdůvodnily, z kterých zjištění vycházely, které skutečnosti vzaly za prokázané a jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily. Za existence těchto skutečností je dovolací soud vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soud prvního stupně a eventuelně následně soud odvolací. Jednání popisované ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně přitom odpovídá právní kvalifikaci obsažené následně v příslušných větách právních. Námitky dovolatele tak ve svém celku spočívají pouze na zpochybňování správnosti postupu soudů při zjišťování skutkového stavu, přičemž ani Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tak mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry z nich odvozených na straně druhé nelze dovodit extrémní rozpor, přičemž takový ani dovolatel nenamítal. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění, nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ, když tento dovolací důvod je dán pouze tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod takto míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které již dovolací soud reagoval v části svého rozhodnutí (uvedeno výše).

Dovolání M. P., ač je formálně opřeno o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahuje toliko námitku procesního typu, a to konkrétně námitku ohledně údajně nezákonné prohlídky jiných prostor a pozemků dle § 82 a násl. tr. ř. týkající se prohlídky prostor a objektů na parcelách v katastrálním území obce L. Takto uplatněná námitka proto svou povahou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., naplnit (stejně jako žádný další) nemůže. V rámci takto uplatněného dovolacího důvodu nelze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů proto, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, byl zjištěn nesprávně či neúplně, nebo proto, že skutkový stav byl zjištěn na podkladě důkazů, ke kterým nemělo být přihlíženo, neboť nebyly provedeny v souladu s procesními předpisy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 7 Tdo 303/2002). Dovolací soud nicméně (jako obiter dictum) k tomuto uvádí, že s touto dovolatelovou argumentací (obhajobou) se již vypořádaly soud prvního a následně soud odvolací, které v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, proč tuto prohlídku nelze považovat za nezákonnou a dovolací soud se s touto jejich argumentací shoduje.



S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání M. P. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., dovolání M. D. pak odmítnout podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka