3 Tdo 616/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 616/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 o dovolání obviněného R. G., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 To 665/2004, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 115/2004, t a k t o:

Dovolání se podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o d m í t á.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 103 T 115/2004, byl obviněný (dále i dovolatel) uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a § 188 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák. ), jakož i trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle § 187 odst. 2 tr. zák. mu za to byl za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výrokové části rozsudku prvostupňového soudu.

Proti rozsudku okresního soudu se obviněný odvolal. Vzhledem k tomu, že jeho trestní věc byla původně vyloučena ze společné trestní věci obviněných T. H., M. I. a J. J., o nichž platí rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 103 T 22/2004, a kteří proti němu brojili svými odvoláními, projednal všechna podaná odvolání za podmínek § 23 odst. 3 trestního řádu (dále i tr. ř. ) Krajský soud v Ostravě.

Rozhodl o nich rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 To 665/2004 tak, že z podnětu odvolání všech obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadené rozsudky ve výrocích o vině a trestech a obviněné sám nově odsoudil, R. G. pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za ně mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a 6 (šesti) měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výrokové části dovolávaného rozsudku.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání pouze obviněný, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí.

Dovolatel za důvod svého mimořádného opravného prostředku označil ten, který uvádí ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Svým dovoláním brojil proti výrokům o vině i trestu napadeného rozsudku.

Má za to, že soudem zjištěný a jemu za vinu kladený skutek, je důkazně nedostatečně podložený, a proto nevykazuje zákonné znaky trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ani podle § 188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Má za to, že správně měl být předmětný skutek právně kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a jako trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák.

Na tomto základě navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek ve vztahu k jeho osobě zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně ). Ve svém vyjádření konstatovala, že obviněným vyslovené dovolací námitky nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, neboť zde vytýkané nedostatky v provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů, z nich neupravuje hmotné právo, jak požaduje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž předpisy trestního práva procesního. Jestliže obviněný namítl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, přičemž tento názor dovozoval především z odlišné verze skutkového stavu, nevytýkal ve smyslu použitého dovolacího důvodu aplikační vady hmotného práva, ale porušení procesních ustanovení. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil stíhaného skutku tak, jak je uveden v rozsudcích obou soudů, když odvolací soud se shodl se skutkovými závěry soudu nalézacího.

Nad rámec svého vyjádření k dovolání obviněného považovala státní zástupkyně za potřebné zdůraznit, že ani právní kvalifikace trestného činu dovolatele zvolená Krajským soudem v Ostravě není správná. Namístě tu byla právní kvalifikace jen podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., s vyloučením jejího jednočinného souběhu s § 188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to z důvodu jejich poměru subsidiarity; jako primární ustanovení se mělo uplatnit jen prvně uvedené, kdežto ustanovení subsidiární povahy, zmíněné na druhém místě, mělo být vypuštěno.

S touto výhradou je jinak právní posouzení skutku ve výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě správné. Soudy obou stupňů objasnily a posoudily všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné.

Jelikož Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) je v dovolacím řízení vázán námitkami dovolatele, (jak zdůrazňuje státní zástupkyně), které však neobsahují odkaz na vyloučení jednočinného souběhu trestných činů podle § 187 tr. zák. a § 188a tr. zák., navrhla proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. odmítnout, a to v neveřejném zasedání, s ohledem na splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud na tomto místě připomíná povahu dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, vyplývající mimo jiné z toho, že jej lze podat výlučně z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Proto je nezbytné vždy posuzovat, zda dovolatelem uplatněný důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném zákonném ustanovení, neboť bez toho, že by byl dán, nelze přezkum napadeného rozhodnutí provést. Dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jak již řečeno, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S poukazem na tento dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat primárního přezkumu skutkových zjištění, pokud jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě je možné přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tedy při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek sám nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v návaznosti na dostatečně provedené dokazování a jako takové právně kvalifikovány v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními hmotného práva.

Z tohoto hlediska dovolatel v podstatě namítal nedostatečné dokazování skutkového stavu věci. Oba soudy ovšem, jak má dovolací soud za to, v odůvodněních svých rozhodnutí, v návaznosti na obsah přiloženého trestního spisu sp. zn. 103 T 115/2004, dostatečně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak je hodnotily, když této jejich činnosti koresponduje i jimi přijatý závěr stran právní kvalifikace předmětného skutku, to ovšem s výhradou popsanou níže v souvislosti s vyjádřením státní zástupkyně.

Konkrétně k námitce dovolatele, že mu nebyl znám věk poškozené K. Z., a tudíž mu nelze přičítat okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 187 odst. 2 písm. b) tr. zák. (čin spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let) nalézací soud ve svém rozsudku (č. l. 85) přiléhavě právně argumentoval dovolatelovou nevědomou nedbalostí. Ta je ve smyslu § 6 písm. b) tr. zák. zcela dostačující k přičítání takovéto okolnosti pachateli. Sama tvrzená nevědomost pachatele o takové okolnosti jej nemůže bez dalšího vyvinit z odpovědnosti za čin spáchaný za její existence. Nevěděl-li dovolatel o ní, je třeba se ptát, zda o ní vědět měl a mohl, vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům /§ 5 písm. b) tr. zák./. V posuzovaném případě mu nic nebránilo si tuto vědomost zjednat. A nechtěl-li se činu, který vůči jmenované jinak nepopíral, dopustit a to za uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, měl tak ve svém zájmu učinit. To se nestalo.

Také tvrzení dovolatele, že důkaz odposlechy telefonických hovorů nebyl proveden v hlavním líčení v souladu se zákonem neodpovídá skutečnosti. V hlavním líčení (č.l. 571, sp. zn. 103 T 22/2004, I. díl) byly přečteny příslušné protokoly o těchto úkonech, nacházejících se na č. l. 358 454.

Též je potřeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav hmotně právní posouzení zvažovat, přičemž tato skutková zjištění nemůže změnit, a to ani na základě doplňování dokazování, ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři (viz sp. zn. 5 Tdo 775/2002).

Nejvyšší soud i v případě dovolatele proto vycházel ze skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního i druhého stupně, k němuž tyto dospěly bez toho, že by jim bylo možné vytýkat neúplnost provedeného dokazování.

Názor státní zástupkyně stran krajským soudem přehlédnutého vyloučeného jednočinného souběhu trestných činů podle § 187 a § 188a tr. zák. Nejvyšší soud sdílí. Nebylo však možné k této právní vadě přihlédnout a reagovat na ni věcně, nakolik ji dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil, ale naopak při této chybě setrval.

S přihlédnutím k výše uvedenému tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Za splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka