3 Tdo 613/2003
Datum rozhodnutí: 19.06.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 613/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2003 o dovolání podaném obviněným L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 6 To 678/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 121/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 1 T 121/2002, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. který podle rozsudku spáchal tím, že dne 8. května 2002 kolem 07.20 hodin na silnici v obci K., okres Š., jako řidič osobního vozidla značky PEUGEOT 309, jedoucí ve směru od N. M. na S., jel vyšší než v obci povolenou rychlostí a při předjíždění před ním stejným směrem jedoucího motocyklisty F. D., který jel na malém motocyklu značky Babeta a který odbočoval vlevo na místo ležící mimo komunikaci, narazil přední částí vozidla do levé strany malého motocyklu, přičemž při střetu utrpěl F. D. paraplegii při zlomenině VI hrudního obratle s přerušením míchy, oboustranné krvácení do hrudníku, vykloubení hlezenního kloubu vlevo s otevřenou zlomeninou zevního kotníku vlevo, zhmoždění levé ledviny, pohmoždění plic a zlomeninu holenní kosti vpravo s krvácením do kolenního kloubu, přičemž v důsledku těchto zranění dne 12. 9. 2002 zemřel.

Za to byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na 1 rok.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p., O. p. Š. částku 224.389,- Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 6 To 678/2002, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek Okresního soudu v Šumperku tak nabyl právní moci dne 21. 1. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce obviněný L. K. dovolání, přičemž uplatnil důvod uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení mu předcházejícím u soudu I. stupně byl dán důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 2 písm. g) tr. řádu - nesprávné hmotně právní posouzení jeho odpovědnosti k náhradě škody, včetně její výše.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především uvedl, že soudy obou stupňů jeho odpovědnost k náhradě škody odvodily od jeho zavinění, přestože odpovědnost k náhradě škody je v tomto případě z hlediska občanského zákoníku založena na zcela jiném principu. Jde o odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků ve smyslu § 427 odst. 2 obč. zák. a následujících ustanovení, která je však založena na principu objektivní odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že poškozený F. D. byl v daném případě rovněž provozovatelem dopravního prostředku, odpovídal za škodu podle míry účasti na jejím způsobení. Podle dovolatele přitom bylo nepochybně v souladu s veškerými provedenými důkazy zjištěno, že poškozený F. D. jednal v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Dále dovolatel namítl, že výše škody nebyla bezpochyby zjištěna. V závěru dovolání shrnul, že rozhodnutí o náhradě škody v adhézním řízení se zejména nikterak nezabývalo mírou účasti jeho a druhého provozovatele motorového dopravního prostředku, takže mu v rozporu s hmotně právním předpisem (ust. § 431 obč. zák.) byla uložena povinnost k náhradě škody nikoli podle míry účasti, ale v celém rozsahu, a to za situace, kdy samotná výše škody nebyla řádně poškozeným prokázána.

Z těchto důvodů v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2003 č. j. 6 To 678/2002, jakož i adhezní výrok rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 11. 2002 č.j. 1 T 121/2002 - 180 a vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Uvedl, že zatímco námitky proti neúplnému zjištění okolností rozhodných pro stanovení výše škody jsou námitkami skutkové povahy, jež není možno v dovolacím řízení napravit, je druhá uplatněná námitka nepochybně směřována do oblasti hmotně právního hodnocení věci. Přestože odkaz dovolatele na ust. § 431 obč. zák. je poněkud nepřesný, podstata jeho námitky je správná. Je nepochybné, že otázky náhrady škody musí trestní soud v adhézním řízení řešit v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V § 441 obč. zák se mimo jiné stanoví, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného (což nalézací soud podle formulace odůvodnění svého rozhodnutí nevyloučil a na což poukázal i znalec z oboru silniční dopravy) nese poškozený škodu poměrně. Nalézací soud citované ustanovení neaplikoval a situaci nenapravil ani odvolací soud. Podle státního zástupce odvolací soud zamítl odvolání obviněného, přestože napadené rozhodnutí o náhradě škody trpělo vadou podřaditelnou pod ust. 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čímž je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k těmto skutečnostem a vzhledem k tomu, že vyřešení otázky náhrady škody přesahuje možnosti i účel trestního řízení, navrhl státní zástupce, aby dovolací soud v neveřejném zasedání (podle § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.) zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 6 To 678/2002, jakož i výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 1 T 121/2002, a podle § 265m odst. 2 tr. ř. a § 265 tr. ř. odkázal poškozenou V. z. p.u, O. p. Š. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný L. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. (dovolatel sice výslovně nespecifikoval výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.

K druhé alternativě z hlediska dovolacích námitek nutno v obecné rovině uvést, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Ve věci obviněného L. K. však uplatněné dovolací námitky směřují v prvé řadě do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž poukazuje na to, že výsledky provedeného dokazování bylo zjištěno, že poškozený F. D. svým počínáním dopravní nehodu spoluzavinil (porušil povinnosti vyplývající z pravidel silničního provozu). Tato okolnost pak podle dovolatele měla ovlivnit rozhodnutí soudu o náhradě škody (dovolatel vyslovil názor, že poškozený odpovídal podle míry účasti za způsobenou škodu). Z popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ani z odůvodnění obou rozhodnutí však v žádném směru nevyplývá, že by soudy obou stupňů v rámci skutkových zjištění učinily závěr o spoluzavinění poškozeného na nehodě a v souvislosti s tím i o jeho podílu na způsobeném následku (účinku). Naopak v odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud výslovně uvedl (a odvolací soud tento závěr nezpochybnil), že příčinou vzniku a průběhu nehody bylo jednání obviněného. Tomu následně odpovídá i výrok o náhradě škody. Další výhrady dovolatele směřují vůči zjištěné výši škody.

Dovolatel se tak v rámci svého mimořádného opravného prostředku ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a akceptovaných soudem odvolacím a v souvislosti s tím i odlišného posouzení hmotně právních otázek vztahujících se k náhradě škody. To ovšem pod výše uvedený dovolací důvod podřadit nelze.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. června 2003





Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler



Vypracoval :

JUDr. Vladimír Veselý