3 Tdo 6/2007
Datum rozhodnutí: 07.02.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 6/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. února 2007 dovolání obviněného R. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 2 To 686/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 165/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání R. D. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 2 T 165/2004, byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, za který byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 4. 2004, č. j. 6 T 108/2003-171.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené ve výrokové části rozsudku.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2005 Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 2 To 686/2005 podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného R. D. nově uznal vinným trestným činem podvodu dle § 250 odst. 3 tr. zákona dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a uložil mu podle § 205 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně. Pro výkon tohoto trestu byl R. D. podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 4. 2004, č. j. 6 T 108/2003-171, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný dne 18. 4. 2003 uzavřel, za postupníka jako jednatel společnosti P., s. r. o., s postupitelem zástupcem společnosti E. E. s., s. r. o., (jednatelem J. Ž., kdy však jednání vedl ekonom společnosti Z. K.), smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek dlužníka U., a. s., ve výši 4.020.744,10 Kč, uzavřením smlouvy se zavázal obžalovaný uhradit za pohledávku sjednanou cenu ve výši 3.498.047,- Kč, sjednanou cenu však neuhradil, a protože tak neučinil do 30 dnů, smlouva měla být zrušena a celá pohledávka vrácena postupiteli, přílohou č. 1 smlouvy měl být prodloužen termín splatnosti do 8. 6. 2003, avšak přes jednání o příloze nedošlo nikdy k jejímu podpisu oběma smluvními stranami, přesto však obžalovaný jako postupitel uzavřel opět jako jednatel společnosti P., s. r. o., s postupníkem podnikatelem P. G., A. O., dne 5. 6. 2003 smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem této smlouvy byl odprodej části pohledávky dříve uvedeného dlužníka U., a. s., ve výši 800.000,- Kč, kterou předtím odkoupil a neuhradil společnosti E. E. s., s. r. o., za sjednanou cenu 400.000,- Kč, i když postupník uhradil na účet obžalovaného dne 20. 6. 2003 celou kupní cenu 400.000,- Kč, kterou si pak obžalovaný v hotovosti ve dnech 23. 6. a 25. 6. 2003 v celkové částce 399.000,- Kč vybral, ani později tuto částku neužil na úhradu kupní ceny, tedy neuhradil ani částečně sjednanou částku spol. E. E. s., s. r. o., tisová a současně začal být nedostižný, obžalovaný tak poškodil spol. E. E. s., s. r. o., když dlužník spol. U., a. s., nyní odmítá uznat své závazky nejen v částce 800.000,- Kč, které byly postoupeny společnosti P., s. r. o., zastoupené obžalovaným a následně postoupeny podnikateli P. G., ale v plném rozsahu odmítá uznat své původní závazky vůči této společnosti pro nevyřešené nejasnosti týkající se postoupení pohledávek nejen na společnost P., s. r. o., ale i na další podnikatelské subjekty.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Přerově dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Přerově dne 15. 12. 2005 a tímto soudem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 2. 1. 2007. V podaném dovolání obviněný napadá rozsudek soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že dle jeho názoru rozhodnutí v napadeném rozsahu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dále na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že soud prvního stupně i soud odvolací při vyhodnocení provedených důkazů nepostupovaly řádně dle § 2 odst. 6 tr. řádu vzhledem k tomu, že dle jeho názoru jediným možným vyústěním důkazní situace mělo být rozhodnutí ve smyslu § 226 písm. b) tr. řádu, tedy že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem a obviněný tedy měl být obžaloby zproštěn.

Tvrdí, že jako jednatel společnosti P., s. r. o., postupoval zcela v režimu dohody o postoupení pohledávky, kterou uzavřel jako postupník, při dispozici s pohledávkou nebyl omezen, a to ani v jejím rozčlenění na jednotlivé části, které mohl dále postupovat. Obchodní řetězec následných postoupení je zcela mimo něj, je výrazem regulí § 524 a násl. obč. zákoníku. Dovolatel je toho názoru, že jestliže podvodný úmysl jeho osoby je dovozován úvahou vedenou tím, že i když měl získat pohledávku za cenu představující 87% její nominální hodnoty, dále pak část postoupil hluboko pod cenou za 50% nominální hodnoty, je zde vytvořen nepoměr, který nelze posoudit jinak než ve zmíněném podvodném úmyslu, pak tato úvaha je lichá, protože i oněch zmíněných 50% ceny části pohledávky postupované ve výši 800.000,- Kč, tedy částka 400.000,- Kč by v případě postoupení dalších částí překrylo sjednanou výši úplaty 87% k celku, a tedy by vždycky při prodeji dalších částí mohl dosáhnout naplnění původní smlouvy ze dne 18. 4. 2003. To, že další části již postupovány nebyly, nepovažuje dovolatel za podstatné a dle jeho názoru musí být bráno v jeho prospěch.

Dovolatel dále podotýká, že existence pohledávky z hlediska její primární výše a obchodní vytěžitelnosti byla následně zpochybněna, a to nejen dík právnímu nástupnictví společnosti P., s. r. o., jako věřitele, ale zejména právními námitkami dlužníka spol. U. vůči její faktické existenci vůbec (neexistuje znalecký posudek, který by hodnotu pohledávky stanovil). Dále dovolatel uvádí, že jestliže je mu jako jednateli společnosti P., s. r. o., kladeno za vinu to, že uzavřel smlouvu o postoupení části pohledávky ve výši 800.000,- Kč po uplynutí doby 30 dní od podpisu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2003, považuje dovolatel rovněž za nevýznamné, protože bylo svědecky prokázáno, že byl k této smlouvě uzavřen dodatek, kdy se lhůta pro rozvázání z této smlouvy (původní smlouva o postoupení pohledávky) prodlužuje do min. 8. 6. 2003 a tudíž právní úkony, které dovolatel do tohoto data činil, byly úkony, ke kterým je oprávněn každý věřitel.



Dovolatel poukazuje rovněž na to, že není podstatné, zda on sám byl schopen vzhledem ke své finanční situaci kupní cenu za postoupenou pohledávku hradit, ale podstatné bylo, zda by našel někoho, kdo za tuto pohledávku zaplatí, dovolatel z toho získá prospěch a úplatu za postoupení zpětně vrátí postupiteli, tedy společnosti E. Opětovně podotýká, že nebyl omezen v dispozici s pohledávkou jako celkem, což soud též pomíjí a taktéž, že se soudy nezabývaly svědeckou výpovědí zástupců společnosti E., kteří zmiňují, že této společnosti škoda nevznikla, když tuto podstatnou skutečnost lze dovodit i z předložených listinných důkazů a výslechu svědka K. Dle názoru dovolatele tedy nebylo nijak prokázáno, že by od počátku jednal ve vztahu ke společnosti E. E. s., s. r. o., v úmyslu obohatit se na její úkor, kdy naopak k právním úkonům, které činil, byl jako věřitel oprávněn.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). V prvé řadě konstatuje, že obviněný s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který má výlučně hmotně právní povahu, jednak namítá, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu (toto trestně procesní ustanovení dovolatel přímo zmiňuje), jednak polemizuje s tím, jak soud hodnotil některé skutkové okolnosti (konkrétně pak finanční podmínky, za nichž obviněný nejprve získal inkriminovanou pohledávku a posléze ji dále postoupil, jakož i obsah dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávky).

Dle názoru státního zástupce je zřejmé, že dovolatel v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu nepřípustně zpochybňuje důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a konečně napadá způsob, kterým soudy obou stupňů hodnotily shromážděné důkazy a tak nejenom formálně, ale i fakticky namítá porušení trestně procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, což je v rozporu s hmotně právním charakterem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný D. ve svém dovolání primárně napadá skutkové závěry, ke kterým dospěl soud druhého stupně a až sekundárně dovozuje nesprávnost právního hodnocení jednání, jež mu bylo kladeno za vinu. Protože takový obsah dovolání není v souladu se zákonnými dovolacími důvody uvedenými v taxativním výčtu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud je toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá podané dovolání ani zčásti, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení. Veškeré námitky dovolatele napadají samotná skutková zjištění soudu, zejména hodnocení provedených důkazů. Dovolatel také v této souvislosti vznáší námitku procesní povahy, o to že údajně nebylo soudem dodrženo ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Teprve ve vazbě na údajně nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav pak dovolatel formálně odkazuje na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však sleduje zcela opačnou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy dovolatel poukazuje na nesprávné hmotně právní posouzení jako primární příčinu nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy obsahem dovolání je tvrzení, že nesprávné právní posouzení je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění včetně přehodnocení důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Dovolání nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud není soudem řádné třetí instance.

Námitky proti skutkovým zjištěním soudu se tedy neslučují jak s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. D. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 7. února 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h