3 Tdo 590/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 590/2009

U s n e s e n í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2009 o dovolání obviněného J. G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 50 To 519/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 10/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. o d m í t á .

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 3 T 10/2008, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák.

Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že spolu s dalšími pachateli

od května 2005 až do 15. 1. 2007 v Ž. R., okres K., sjednávali s různými ženami, a to příslušnicemi Č. r., U. i dalších zemí, jejich působení v erotických klubech M., L., V. a L. M., kdy tyto ženy měly v těchto klubech dobrovolně vykonávat za úplatu prostituci, kdy za půl hodiny bylo účtováno zákazníkovi 50,- EURO, případně 40,- EURO a za hodinu 80,- EURO, případně 70,- EURO, kdy takto získané peníze jednotlivá žena odevzdala na baru někomu z obžalovaných, který zde v daný čas pracoval jako barman a následně jí bylo z uvedené částky vyplaceno 50%. Zbylých 50% obdržel v klubu L. M. a v klubu M. obžalovaný P. Č. a obžalovaný D. F., v klubu L. obžalovaný D. F. a v klubu V. obžalovaný D. F. a R. S., přičemž z těchto částek byly vypláceni dále obžalovaní P. S., M. H. a J. D. částkou 30,- EURO za každý den, který odpracovali jako barmani a dále obžalovaný J. G. částkou 5,- EURO za každého zákazníka, kterého měla jím získaná žena v některém klubu, přitom obžalovaný D. F. řídil provoz ve všech uvedených klubech, zajišťoval a sjednával nábor dívek do jednotlivých nočních klubů a po dohodě s ostatními je v jednotlivých klubech umísťoval. Obžalovaný J. G. získával a autem do Ž. R. přepravoval ženy k provozování prostituce převážně z O. Obžalovaný P. Č. spoluřídil provoz nočního klubu L. M. a M., zastřešoval svým jménem celé podnikání, kdy byl držitelem živnostenského oprávnění, vystupoval vůči státním orgánům a byl veden jako provozovatel těchto podniků. Obžalovaný R. S. spoluřídil chod nočního klubu Velvet a sjednával dívky především z U. Obžalovaný P. S. pracoval jako barman zejména v klubu L., obžalovaný M. H. pracoval jako barman v klubu V., L. M. a M., obžalovaný J. D. střídavě pracoval jako barman v klubu V., L. M., L. a M. V uvedených klubech byly k provozování prostituce získány a obdržely polovinu získaných peněz z prostituce:

- a) J. K., která poskytovala sexuální služby za úplatu v erotických klubech L. M., M. a V. nejméně od měsíce května 2005 až do konce měsíce prosince 2005, kdy nabídku k provozování prostituce dostala od obžalovaného J. G., ač mu bylo známo, že jí ještě není 18 let, byla jím se svým souhlasem odvezena v květnu 2005 do Ž. R. a umístěna v erotickém klubu V.

- b) N. K., poskytovala sexuální služby za úplatu v erotických klubech L. M., M. a L., nejméně od měsíce července 2005 do konce února 2006, kdy rovněž v jejím případě nabídku k provozování prostituce dostala od obžalovaného J. G., ač mu bylo známo, že jí ještě není 18 let, byla jím se svým souhlasem odvezena v červenci 2005 do Ž. R. a umístěna v erotickém klubu L. M.

- c) E. J., poskytovala sexuální služby za úplatu v erotických klubech L. M. a M., nejméně od měsíce července 2005 do měsíce září 2006, kdy rovněž v jejím případě nabídku k provozování prostituce dostala od obžalovaného J. G., byla jím se svým souhlasem odvezena v červenci 2005 do Ž. R. a umístěna v erotickém klubu L. M.

- d) I. K., poskytovala sexuální služby za úplatu v erotických klubech L. M., M. a V., nejméně od měsíce září 2005 do měsíce března 2006, kdy rovněž v jejím případě nabídku k provozování prostituce dostala od obžalovaného J. G., a byla jím se svým souhlasem odvezena v září 2005 do Ž. R. a umístěna v erotickém klubu L. M.

Obviněnému J. G. byl tímto rozsudkem uložen podle § 204 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 60a odst. 1, 2 a § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šesti let, přičemž byl současně nad obžalovaným vysloven dohled. Dále byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Tímto rozsudkem bylo současně rozhodnuto i ve věci dalších šesti obviněných.

Z podnětu odvolání obviněného J. G. a odvolání okresního státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 50 To 519/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu ohledně obviněného G. ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 204 odst. 3 tr. zák. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Podle § 53 odst. 1, § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Tímto rozsudkem byl současně změněn výrok o trestu i ve věci dalších tří obviněných.

II.

Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. To dovolatel spatřuje v nesprávné úvaze soudu druhého stupně o ukládaném trestu.

Zdůrazňuje, že podle § 23 tr. zák. je účelem trestu chránit společnost před pachateli trestné činnosti a zabránit jim v jejím dalším páchání. V této souvislosti však dovolatel vyzdvihuje, že se trestné činnosti dopouštěl jen v omezeném časovém úseku, přičemž tato postupně sama ustala. Ve vztahu k požadavku ochrany společnosti uvádí, že dívky jím zjednané k prostituci, byly přes svůj věk mravně a sociálně natolik narušeny, že prostituci považovaly za normální způsob výdělku. Dovolatel dále poukazuje na povinnost soudu ve smyslu § 31 tr. zák. přihlédnout při ukládání trestu ke stupni nebezpečnosti činu a k možnostem nápravy a poměrům pachatele. Soudu druhého stupně v tomto ohledu vytýká, že možnosti jeho nápravy v zásadě nezkoumal. Obviněný tvrdí, že po zkušenosti s pácháním trestné činnosti začal žít řádným životem a našel si práci. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že přes svou dílčí úlohu ve skupině obviněných mu jako jedinému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Podle jeho mínění mu nemělo být k tíži přičítáno, že se činu dopustil ve zkušební době podmíněného propuštěné z výkonu trestu, neboť to bude vzato v potaz i při rozhodování o jeho osvědčení, takže podle názoru obviněného bude za tuto skutečnost postižen dvakrát. Obviněný je toho mínění, že soud vyhodnotil jednostranně okolnosti svědčící pro uložení trestu nepodmíněného a naopak přehlédl ty, které svědčily v jeho prospěch.

V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody a do rozhodnutí o jeho dovolání odložil jeho výkon.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve svém vyjádření uvádí, že výrok o trestu, nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí, lze napadnout dovoláním především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten se ovšem vztahuje jen na případy, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jimž byl obviněný uznán vinným tedy na situaci, která v posuzovaném případě nenastala. Výhrady vůči aplikaci ust. § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. však prostřednictvím tohoto důvodu uplatňovat nelze. Poukazuje v této souvislosti na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Z těchto důvodu v závěru vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným J. G. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Obviněný J. G. však svými námitkami zjevně neusiloval o změnu právního posouzení zjištěného skutku, nýbrž brojil výhradně proti skutečnosti, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněný tedy sice formálně opřel své dovolání o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, nicméně svými konkrétními námitkami jej nenaplnil (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298 Sb. rozh. tr.).

Námitky uplatněné dovolatelem týkající se výroku o trestu přitom není možno podřadit ani pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje na případy, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným, což se v daném případě nestalo.

Obviněný svým dovoláním napadal aplikaci ust. § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., kterými se odvolací soud řídil při ukládání trestu, tj. netvrdil, že by uložený trest byl nezákonný, nýbrž to, že je příliš přísný, zejména proto, že mu byl uložen jako nepodmíněný. Jak již bylo naznačeno shora, dovolání jako mimořádný opravný prostředek neslouží k dalšímu komplexnímu přezkumu napadeného rozhodnutí. Úmyslem zákonodárce vyjádřeném v § 265b tr. ř. bylo koncipovat dovolání jako prostředek přezkumu napadených rozhodnutí jen z omezených a v zákoně taxativně vypočtených důvodů, mezi kterými výhrady vůči výši výměře trestu uloženému v rámci odpovídající trestní sazby, resp. výhrady vůči tomu, že trest byl uložen jako nepodmíněný, nefigurují.

Obdobného charakteru pak byla další dovolací námitka obviněného G., podle které mu je dvakrát přičítáno k tíži, že se činu dopustil v průběhu zkušební doby podmíněného propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody. Takový postup není v rozporu se zákonem, neboť se jedná o dvě oddělená řízení. Fakt předchozího odsouzení i to, že podmíněné propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na něj nemělo předpokládaný výchovný dopad patří mezi relevantní kritéria pro ukládání trestu v posuzovaném případě, zejména při hodnocení možností jeho nápravy podle § 31 odst. 1 tr. zák.

Naopak toto (dovoláním napadené) odsouzení bude nepochybně v budoucnu bráno v potaz v rámci rozhodování podle § 64 odst. 1 tr. zák. o tom, zda obviněný vedl ve zkušební době podmíněného propuštění řádný život a vyhověl uloženým podmínkám.

IV.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v ust. § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pokud jde o žádost obviněného o odklad uloženého trestu odnětí svobody, s ohledem na způsob rozhodnutí o jeho dovolání Nejvyšší soud podmínky pro odklad uloženého výkonu trestu odnětí svobody neshledal (§ 265o odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr