3 Tdo 588/2007
Datum rozhodnutí: 01.08.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 588/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. srpna 2007 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 67 To 303/06, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 107/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. 3 T 107/2004, byl obviněný J. M. uznán vinným trestný činem neodvedení daně, pojistného na sociální pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v jednání popsaném ve výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému zároveň uložena povinnost uhradit zdravotní pojišťovně škodu ve výši 55.239,- Kč.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 67 To 303/06, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, kterým napadl výroky o vině, trestu i náhradě škody. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný s poukazem na výsledky dokazování vyložil a rozvedl důvody, které jej vedly k názoru, že zejména po subjektivní stránce, kdy zákon v jeho případě vyžadoval zavinění ve formě úmyslu, nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by se dopustil trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Výrok o povinnosti k náhradě škody pak podle dovolatele nemohl obstát rovněž s ohledem na to, že pohledávku zdravotní pojišťovny za jeho firmou nelze ztotožňovat s pojmem škody jako majetkové újmy. To podle dovolatele znamená, že soud zároveň nepřípustně rozhodl adhezním výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení podle § 265k tr. ř. zrušil a ve smyslu § 265m tr. ř. sám rozhodl, že se dovolatel podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, popřípadě aby podle § 265l tr. ř. se závaznými pokyny věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství podáním s datem 24. 5. 2007, když nejprve poukázala na to, že dovolání ze dne 11. 2. 2007 a doručené soudu prvního stupně dne 14. 2. 2007 by při běhu dovolací lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř., tj. ode dne 11. 12. 2006, bylo možno považovat za podané včas toliko za předpokladu, že bylo za podmínek § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. s přihlédnutím k § 60 odst. 3 tr. ř. podáno dne 12. 2. 2007 jako poštovní zásilka. Zda se tak skutečně stalo, nemohla státní zástupkyně zjistit, neboť spisový materiál byl v mezidobí předložen dovolacímu soudu.

V případě, že by dovolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, státní zástupkyně uvedla, že dovolatelovy námitky týkající se otázky viny nelze akceptovat, neboť podle jejího názoru soudy zcela správně dovodily naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 147 odst. 1 tr. zák. s tím, že na zjištěném skutkovém podkladě musel být dovolatel ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. srozuměn, že své zákonné povinnosti nebude moci dostát. Dovolateli však podle státní zástupkyně lze přisvědčit v tom, že podobně jako v případě zákonného nároku státu na zaplacení daně, nelze ani při řešení úhrady dlužných plateb na pojistném s úspěchem uvažovat o uplatnění takového nároku v adhezním řízení. Povinnost pojištěnce vyplývající ze zákona (viz § 6 a § 7 zákona č. 550/1991 Sb. o zdravotním pojištění) je totiž dostatečným právním titulem úhrady dluhu na pojistném, aniž by bylo zapotřebí ji ještě znovu způsobem uvedeným v § 228 odst. 1 tr. ř. konstituovat. Podle státní zástupkyně zde lze analogicky poukázat též na judikaturu, např. na R 34/1987 SbRt. Z výše uvedených důvodů pak státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se výroku o náhradě škody, včetně dalších rozhodnutí na tuto zrušenou část obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle § 265m odst. 2 tr. ř. a poškozenou zdravotní pojišťovnu odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem. Současně navrhla, aby dovolací soud takto rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Postavení obviněného J. M. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky přípustnosti dovolání jsou v daném případě založeny ustanovením § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř., § 265f odst. 1 tr. ř.).



Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. Z předloženého spisu (viz doručenky založené na č. l. 147) přitom zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, bylo obviněnému (dovolateli) doručeno dne 11. 12. 2006 a jeho obhájci JUDr. J. R. dne 21. 11. 2006. Protože při běhu lhůty je zde třeba vycházet z toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, je zřejmé, že konec dovolací lhůty v posuzovaném případě připadl na pondělí 12. 2. 2007, protože dne 11. 2. 2007 byla neděle (srov. § 265e odst. 2 tr. ř. a ustanovení § 60 tr. ř. o počítání lhůt). Obhájce za obviněného v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. vypracoval předmětné dovolání opatřené datem 11. 2. 2007 (č. l. 151), které bylo podáno jako poštovní zásilka až dne 13. 2. 2007 (srov. § 60 odst. 4 písm. a/ tr. ř.). Tato skutečnost pak vyplývá z razítka pošty na obálce připojené k dovolání, založené na č. l. 153 předloženého spisu, kdy adresátem byl Obvodní soud pro Prahu 8, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Ten dovolání obdržel dne 14. 2. 2007 (viz č. l. 148 spisu). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný nepodal předmětné dovolání včas, nýbrž den po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Spis zároveň neobsahuje žádný doklad o tom, že podání bylo učiněno včas v některé z forem předpokládaných v ustanovení § 59 odst. 1 věta druhá tr. ř. Podle § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. z toho důvodu, že bylo podáno opožděně. V daném případě proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. M. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí dále přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. srpna 2007



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler