3 Tdo 584/2007
Datum rozhodnutí: 13.06.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 584/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2007 o dovolání J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 To 361/2006 ze dne 15. 2. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 91/2006, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 91/2006 ze dne 17. 10. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. 3 T 112/97 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 12 To 131/2000, a dále za sbíhající se trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 3 T 112/97, podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl dle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.10.2000, sp. zn. 3 T 112/97 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2000, sp. zn. 12 To 131/2000, v části týkající se obžalovaného J. S., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání J. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 10 To 361/2006 ze dne 15. 2. 2007, a to tak, že v souladu s § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jakož i za shodné sbíhající se trestné činy, které byly citovány v rozhodnutí soudu prvního stupně, odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl vedle výroku zrušeného již citovaným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě zrušen i výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr. zák. z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 3 T 112/97, v části, týkající se tohoto obžalovaného, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal J. S. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že oba soudy dovodily, že v promlčecí době příslušné pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., za nějž byl i odsouzen, se dopustil spáchání trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Odvolací soud v této souvislosti poukázal na obsah obžaloby, která na něj, na jeho bratra a na D. K. byla podána mimo jiné pro trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jenž je ohrožen shodnou výší sazby trestu odnětí svobody jako čin obsažený v přezkoumávaném rozsudku, a dále i na obsah policejního spisu, s nímž se seznámil odvolací soud a z jehož obsahu zjistil, že byli vyslechnuti svědci, kteří jeho spáchání potvrzují. Trestný čin kuplířství je dle obžaloby trestným činem trvajícím, kdy den doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovanému je dnem ukončení protiprávního stavu a dnem spáchání (dokonání) činu. Odvolací soud také uvedl, že ve vztahu k ust. § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. o přerušení promlčení trestního stíhání pro skutek v napadeném rozsudku platí, že nový trestný čin je spáchán v promlčecí době, jestliže do této doby spadá alespoň část jednání, které je znakem skutkové podstaty daného trestného činu a okamžik dokonání nebo dokončení trestného činu je významný jen pro začátek běhu nové promlčecí doby. Řešení předběžné otázky, zda v pětileté promlčecí době dovolatel spáchal trestný čin nový, či nikoli, vyústilo v závěr kladný. S tímto ovšem nesouhlasí, neboť mu nebylo žádným způsobem prokázáno páchání trestné činnosti nebo alespoň části protiprávního jednání v promlčecí době po dni 22. 11. 1999, když výpovědi nevěrohodných svědků v přípravném řízení a podání obžaloby nelze hodnotit jako důkazy o jeho trestné činnosti ve věci trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Domnívá se tak, že oba soudy provedly posouzení předběžných otázek souvisejících s promlčením trestního stíhání účelově a v rozporu s trestněprávními předpisy.

Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 361/2006 zrušil v celém rozsahu a aby zrušil i vadné řízení vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 91/2006 jemu předcházející.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že argumentaci dovolatele je nutno považovat za nedůvodnou. K zahájení trestního stíhání obviněného J. S. pro trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., který měl být spáchán v období od roku 1997 do roku 2004, tedy skutečně došlo jeden den po skončení pětileté lhůty vypočítané v nyní přezkoumávané věci podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Přesto k promlčení trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. v daném případě nedošlo, jelikož soud správně přistoupil k aplikaci § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. Takto dospěl k závěru, že alespoň parciálně se obviněný v období od 22. 11. 1999 do 22. 11. 2004 dopustil trvajícího trestného činu kuplířství, na nějž zákon stanoví trest stejný. Proto bylo nutné, aby odvolací soud k této okolnosti přihlédl jako k okolnosti relevantní z hlediska přerušení promlčení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. Při posuzování promlčení trestního stíhání dle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. není důležité, zda pachatel byl za stejně nebo přísněji trestný čin již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je spáchání takového nového trestného činu, za který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, v promlčecí době. Tak také o otázce, zda spáchal obviněný v promlčecí době trestný čin, pravomocné rozhodnutí soudu sice neexistovalo, avšak odvolací soud ji vyhodnotil v rámci posouzení předběžné otázky dle § 9 odst. 1 tr. ř. správně, jak je zřejmé i z odůvodnění jeho rozhodnutí. K tomuto připomenul, že při posuzování takovéto předběžné otázky nejde o vyslovení viny, nýbrž toliko o otázku rozhodnou pro vedení řízení, bez jejíhož zodpovězení před tím, než je o vině pachatele pravomocně soudem rozhodnuto, by v řadě případů mohl být zmařen účel trestního řízení, přičemž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 31/2000 ze dne 22. 3. 2000.

Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a současně navrhl, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání bylo nepřípustné tehdy, jestliže bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř.

V dané situaci je nutné vyjít ze skutkových zjištění, k nimž oba soudy po provedeném řízení dospěly. Z těchto vyplynulo, že skutek, pro který byl dovolatel odsouzen oběma soudy kvalifikovaný jako trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., byl spáchán dne 22. 11. 1999. Od tohoto dne začala běžet pětiletá promlčecí doba (dle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák.), jejíž konec připadl na den 22. 11. 2004. Dle ust. § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje, jestliže pachatel v promlčecí době spáchal trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější a dle odst. 4 cit. ustanovení počíná přerušením promlčení nová promlčecí doba. Soudy tedy řešily jako předběžnou otázku dle § 9 odst. 1 tr. ř. to, zda v den, kdy bylo proti dovolateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., tedy dne 23. 11. 2004, nebylo toto stíhání již promlčeno.



V dané věci ovšem bylo zjištěno, že na dovolatele (a na jeho bratra J. S. a D. K.) byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Náchodě dne 8. 11. 2006 obžaloba pro trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měli dopustit v období od roku 1996 do 23. 11. 2004 (viz č. l. 269). Jedná se o trestný čin trvající, který byl sice dokončen dne 23. 11. 2004, nicméně protiprávní stav byl jeho spácháním nastolen již v roce 1996 a trval do 23. 11. 2004, kdy bylo proti dovolateli a dalším dvěma osobám pro předmětný trestný čin zahájeno trestní stíhání (viz č. l. 141). V dané věci je pro rozhodnutí o tom, zda byl v promlčecí době spáchán trestný čin nový, podstatné to, zda v této době byla spáchána alespoň část jednání, jež je znakem skutkové podstaty trestného činu (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 598). Tak tomu v řešeném případě bylo, neboť z podané obžaloby vyplývá, že část jednání kvalifikovaného jako trestný čin kuplířství dle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., byla spáchána již v roce 1996, přičemž daný trestný čin byl páchán až do roku 2004, tedy i po dni 22. 11. 1999, kdy došlo ke spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Již v tento den tak trval protiprávní stav jednáním později kvalifikovaným jako trestný čin kuplířství vytvořený a je tak splněna podmínka, že v průběhu promlčecí doby byl nový trestný čin spáchán.

V uvedené souvislosti dovolací soud poukazuje na to, že v daném případě není rozhodné, kdy bylo pro nový trestný čin zahájeno trestní stíhání, podstatné je, že z okolností soudy shromážděných bylo bezpochyby dovozeno, že došlo k jeho spáchání. Skutečnost, zda byl nový trestný čin spáchán , posuzují totiž soudy jako předběžnou otázku dle ust. § 9 odst. 1 tr. ř.. Dle názoru publikovaného v ustálené judikatuře, je důležité to, že pro takovýto nový trestný čin v promlčecí době spáchaný bylo zahájeno trestní stíhání. Při posuzování přerušení promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. není proto důležité, zda pachatel byl za stejně nebo přísněji trestný čin již pravomocně odsouzen, ale rozhodující je spáchání takového nového trestného činu v promlčecí době, za který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Orgán činný v trestním řízení musí tuto otázku posoudit jako otázku předběžnou podle § 9 odst. 1 tr. ř., nemůže vyčkat na pravomocné rozhodnutí soudu.

K tomu je třeba připomenout, že podle názoru Nejvyššího soudu není posuzování této otázky jako předběžné podle § 9 odst. 1 tr. ř. na překážku ústavní zásada, podle které každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr. ř.). Jde totiž o otázku rozhodnou pro vedení řízení, bez jejíhož zodpovězení před tím, než je o vině pachatele pravomocně soudem rozhodnuto, by v řadě případů mohl být zmařen účel trestního řízení. Navíc v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. je orgánům činným v trestním řízení výslovně uložena povinnost nezahajovat trestní stíhání nebo nepokračovat v trestním stíhání, bylo-li již zahájeno, je-li trestní stíhání promlčeno. Tuto povinnost by nemohly orgány činné v trestním řízení účinně plnit, pokud by uvedenou otázku nemohly vyřešit samostatně jako předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 31/2000 - Právní rozhledy/C. H. BECK, 8/2000, str. 362; Sbírka rozhodnutí NS (1919-1948) Vážný, Rt 652/1921).

Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. byl uplatněn právně relevantně, ovšem je zjevně neopodstatněný.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka