3 Tdo 567/2009
Datum rozhodnutí: 03.06.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 567/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2009 o dovolání obviněného K. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 115/2008 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 5/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 34 T 5/2008, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve skutkovém výroku rozsudku soudu prvního stupně. Za to byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo, aby poškozené M. K., nahradil škodu ve výši 15.639,- Kč a jmenovaná poškozená byla pak podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.



O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 To 115/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že trestný čin vraždy je trestným činem úmyslným. Pachatel se ho může dopustit buď v úmyslu přímém podle ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. nebo nepřímém ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Dovolatel poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů co do otázky zavinění a vyjádřil přesvědčení, že nalézací soud pochybil, pokud formu zavinění následku stanovil na základě zjištění učiněných ze závěru znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, případně na základě charakteru osobnosti obviněného. Dále polemizoval s právní kvalifikací skutku podle kvalifikované skutkové podstaty § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy, že skutek byl spáchán úmyslným usmrcením jiného zvlášť surovým způsobem. Taková kvalifikace vyžaduje, aby šlo o útok s extrémně vysokou a výraznou mírou brutality, která se podstatně vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu. V této souvislosti dovolatel poukázal na některá předchozí rozhodnutí obecných soudů s tím, že jeho jednání podmínky pro použitou právní kvalifikaci nesplňovalo.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel spatřoval v tom, že nebyly splněny podmínky § 29 odst. 2 tr. zák. pro uložení výjimečného trestu. Soudy obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s odůvodněním toho, v čem je spatřován velmi vysoký stupeň nebezpečnosti spáchaného trestného činu. Poukázal na to, že jeho předchozí odsouzení byla za trestné činy méně závažné povahy, zejména majetkové delikty, což našlo dostatečný výraz v konstatování nalézacího soudu o tom, že je dána přitěžující okolnost předchozích odsouzení podle § 34 písm. l) tr. zák. Za přiléhavou nepovažuje obviněný ani argumentaci odvolacího soudu, že se podobného jednání jako vůči poškozené dopouštěl i vůči osobám zdánlivě sobě rovným, tedy mužům, kterým se podařilo jeho krutým útokům vůči nim uniknout. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že již právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu vraždy v kvalifikované skutkové podstatě sama o sobě postihuje nebezpečnost vytýkaného jednání pro společnost a zohledňuje způsob spáchání skutku s vysokým stupněm společenské nebezpečnosti, přičemž jednotlivé znaky kvalifikované skutkové podstaty nemohou být samy o sobě hodnoceny jako okolnosti podmiňující závěr o velmi vysokém stupni nebezpečnosti. Jestliže okolnost, pro kterou by měl být stupeň nebezpečnosti činu pro společnost hodnocen jako velmi vysoký, je zákonným znakem trestného činu, nelze k této okolnosti z hlediska ustanovení § 29 odst. 2 tr. zák. opětovně přihlížet. Dovolatel se domnívá, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je sice vysoký, nikoli však velmi vysoký. Ani možnost jeho nápravy, včetně resocializace, není obzvláště ztížena. Je osobou resocializace schopnou.

Závěrem se dovolatel domáhá toho, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Uvedl, že dovolání je podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:

Dovolatel namítá nesprávnost právní kvalifikace skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák. pro nedostatek vražedného úmyslu (tím méně ve formě úmyslu přímého podle § 4 písm. a) tr. zák., jak to dle jeho názoru vyplývá ze znění skutkové věty) a domáhá se posouzení skutku toliko jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák.. Kromě toho namítá, že k útoku na poškozenou nedošlo jednáním s tak extrémně vysokou a výraznou mírou brutality, aby ho bylo možno označit za spáchaný zvlášť surovým způsobem , takže i v případě, že by skutek byl posouzen jako trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák., přicházela by v úvahu toliko kvalifikace dle odst. 1 citovaného ustanovení.

Dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.

Předně nutno konstatovat, že nalézací soud shledal naplnění skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák. ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. Jednak to vyplývá z textu skutkové věty, kde příslušná část zní: ... v úmyslu usmrtit, jako možnosti zbavit se ... , což znamená, že usmrcení poškozené je považováno za jednu z možností dalšího vývoje událostí, jednak z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, kde je forma úmyslu jako nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. uvedena výslovně.

Charakter útoku, spočívajícího v mnohačetných napadeních údery pěstí, kopáním, šlapáním a dupáním nohama, kousáním, plochým stlačováním krku a bodáním plochým bodnořezným nástrojem, to vše prakticky do všech možných partií lidského těla, páchaného po dobu až několika hodin, jakož i následné ponechání poškozené M. O. bez včasné lékařské pomoci svědčí o srozumění obviněného s její možnou smrtí. Skutečnost, že v době, kdy již byla poškozená mrtvá, obviněný lékařskou pomoc přivolal, je ve vztahu k nepřímému úmyslu poškozenou usmrtit v době opakovaných útoků z jeho strany vůči ní irelevantní.

Způsob, jakým k usmrcení poškozené došlo a který m. j. vedl i k tomu, že ji její vlastní rodiče nepoznali, takže její totožnost musela být zjišťována testy DNA, zvlášť surový nepochybně byl. Pokud je dovolatel jiného názoru, přisvědčit mu nelze.

Právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. je za přiléhavá.

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.:

Dovolatel namítá, že mu byl uložen výjimečný trest odnětí svobody, aniž by byly splněny podmínky plynoucí z ustanovení § 29 odst. 2 tr. zák.

Velmi vysokou nebezpečnost činu pro společnost odráží již právní kvalifikace skutku dle odst. 2 písm. b) § 219 tr. zák. a podruhé ji již k jeho tíži započíst nelze.

Dle znaleckého posudku znalce MUDr. V. je obviněný osobou schopnou resocializace, jehož resocializace je sice nejistá, nikoliv však obzvlášť ztížená.

I v této části je dovolání zjevně neopodstatněné.

První ze shora uvedených námitek týkající se dvojího započtení téže skutečnosti lze sice přisvědčit, nicméně pro splnění podmínek § 29 odst. 2 tr. zák. postačí i jen obzvláštní ztížení možností nápravy pachatele.

V tomto směru je třeba poukázat na skutečnost, že MUDr. V., jehož vyjádření se obviněný dovolává, je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a toliko ve vztahu k jeho oboru (tj. ve vztahu k duševnímu stavu obviněného) mu nepřísluší se k možnostem resocializace obviněného vyjadřovat.

Vyjadřovat se k možnostem resocializace obviněného příslušelo naopak znalkyni z odvětví psychologie Mgr. B., která se k těmto možnostem vyjádřila poměrně skepticky.

V konečné podobě je pak posouzení možností resocializace věcí hodnocení důkazů (tj. nejen těchto znaleckých posudků, ale i důkazů jiných, zejména vlivu předchozích trestů odnětí svobody na osobu obviněného) soudem.

Možnost nápravy obv. K. M. je obzvlášť ztížena a uložení výjimečného trestu odnětí svobody v trvání 17 roků není v rozporu se zákonem.

S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl pachatel uznán vinným.

Dovolatel uplatnil své dovolání právně relevantně, pokud namítal nesprávnost právního posouzení skutku s poukazem na nedostatek zavinění ve vztahu k úmyslnému usmrcení poškozené a s poukazem na nenaplnění podmínek ustanovení § 29 odst. 2 tr. zák. při uložení výjimečného trestu.

V podaném dovolání byla opakována argumentace dříve podaného odvolání, se kterou se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích bezezbytku vypořádaly. Na tomto místě nutno zdůraznit, že ani odvolací soud nezpochybnil použitou právní kvalifikaci trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. odst. 2 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud České republiky zdůrazňuje, že nebyl důvod pro pochybnosti v tomto směru. Byl beze zbytku objektivními důkazy objasněn způsob opakovaných brutálních útoků obviněného vůči poškozené, trvajících několik hodin a směřujících prakticky na všechny části jejího těla, včetně těch, kde jsou umístěny pro život nejdůležitější orgány. Tyto útoky vedly až k v obdobných případech málo vídané devastaci těla oběti. Její smrt nenastala ihned, ale byla výsledkem úrazového šoku, naprosto pro organismus neúnosného celkového poškození. Poškozená byla vzhledem k destrukci hrudního koše, zlomeninám, bodným ranám, zraněním krku a hlavy jistě vystavena krutým, nesnesitelným bolestem. Proto ze způsobu útoku, jeho intenzity, lokalizace, doby trvání lze naprosto spolehlivě dovodit přinejmenším srozumění obviněného s možným nenapravitelným následkem, smrtí poškozené, tedy zavinění formou úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zák. Pro takový závěr svědčí v neposlední řadě i několikahodinové její ponechání bez pomoci. Až nepochopitelná brutalita, razance i motivace počínání obviněného vůči naprosto bezbranné a ničím neprovokující oběti byla výsledkem osobnostní struktury, přičemž z dřívějších jeho trestních postihů, i když za méně závažné delikty, lze usuzovat na imunitu vůči dosud uplatňované společenské obraně a snaze o výchovné působení na pachatele trestných činů. Nebylo proto možno vytknout soudům obou stupňů, jestliže vyhodnotily jednání obviněného, to i se zřetelem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., jako naplnění skutkové podstaty tr. činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. rovněž v kvalifikačním znaku podle § 219 odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy spáchané zvlášť surovým způsobem. Právě ona výrazná míra brutality, vymykající se z běžného rámce druhově shodných trestných činů a osoba pachatele podstatně zvyšují nebezpečnost trestného činu pro společnost.

Nejvyšší soud neshledal pochybení ani ve výroku o uloženém výjimečném trestu. Zde plně odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu a zdůrazňuje, že ustanovení § 29 odst. 2 tr. zák. nepožaduje pro uložení takového trestu vyloučení možnosti nápravy pachatele, ale i její obzvláštní ztížení. Přesně takto vyzněl závěr příslušné znalkyně, vyjádřený sice nikoliv slovy zákona, ale zřetelně především pomocí na odborných podkladech vytvořené stupnice, když možnost resocializace obviněného odpovídala poslednímu stupni před stupněm znamenající její vyloučení.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného K. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký