3 Tdo 567/2005
Datum rozhodnutí: 01.06.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 567/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2005 dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2004, sp. zn. 9 To 291/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 2 T 1/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. B. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 2 T 1/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem útisku podle § 237 tr. zákona, za který byl odsouzen podle § 237 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v průběhu doby nejméně od dubna roku 2002 až do 19. 11. 2002 v rodinném domku ve S. ul., v Č., okr. P. z., který obýval se svou přestárlou babičkou A. T. se k této choval hrubě a nepřiměřenými vulgárními nadávkami, pohrůžkami, ale i přímými drobnějšími fyzickými útoky, spočívajícími v úderech rukama do těla, cloumáním apod., jí vnucoval své představy o jednotlivých běžných životních úkonech a takto ji trestal i za její zapomnětlivost či nešikovnost, zneužívaje tak jejich dlouholetého soužití a citových vazeb a vědomí, že toto poškozená z obavy před hanbou a dalším soužitím s obžalovaným bude snášet.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2004 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 291/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha západ dovolání, ve kterém napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a odkazuje se na dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. c), e), g), k) a l) tr. řádu.



Existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spatřuje v tom, že v přípravném řízení neměl obhájce, ačkoliv podle § 36 odst. 2 tr. řádu jej mít musel. V odůvodnění svého dovolání toto tvrzení vysvětluje tím, že mu sice byl ustanoven obhájce, ten však vystavil obecnou plnou moc, kterou bez omezení zmocnil k zastupování advokátní koncipientku, se kterou pak policejní orgány jednaly jako s obhájkyní. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, před nímž již tuto skutečnost namítal a který mu nedal za pravdu.



Naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. e) a k) tr. řádu spatřuje v tom, že po skončení přípravného řízení mu bylo okresním státním zástupcem sděleno, že jeho jednání, ve kterém byl spatřován trestný čin podle § 237 tr. zákona, bude posuzováno i jako trestný čin podle § 221 odst. 1 tr. zákona. Dovolatel je toho názoru (a namítal to již v předchozím řízení), že jednak jeho stíhání pro trestný čin podle § 221 odst. 1 tr. zákona, bylo nepřípustné s ohledem na ustanovení § 163 tr. řádu, jednak soud prvního stupně pochybil, když s ohledem na absenci souhlasu poškozené tento trestný čin pouze z výroku rozsudku vypustil , místo aby o něm ve výroku rozsudku přímo rozhodl.



Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak dovolatel spatřuje ve zvolené právní kvalifikaci jeho jednání podle § 237 tr. zákona, když tvrdí, že jeho jednání všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu nenaplňovalo, resp. že popis skutku neodpovídá ani jedinému znaku skutkové podstaty trestného činu útisku, pro který byl odsouzen, přičemž rovněž rozebírá u jednotlivých skutkových okolností uvedených v popisu skutku odsuzujícího rozsudku naplnění znaků jiných trestných činů.



Existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odůvodňuje dovolatel existencí výše zmíněných dovolacích důvodů v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu a v řízení předcházejícím vydání rozsudku soudu prvního stupně.



Kromě odůvodnění tvrzení o naplnění jednotlivých dovolacích důvodů dovolatel rovněž poukazuje na některé vady řízení, které dle jeho názoru přímo zapříčinily věcnou nesprávnost rozhodnutí soudu a které ve svém souhrnu považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces. Jedná se vesměs o výtky procesního charakteru (např. pozdní sdělení obvinění, neprozkoumání duševního stavu poškozené, vypracování znaleckých posudků na základě nepřípustných důkazů apod.), které nelze subsumovat pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně řízení, které předcházelo vydání rozsudku soudu prvního stupně. Neuvádí přitom žádný návrh dalšího postupu ve věci.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Krom toho, že upozorňuje na neúplný petit dovolání, označuje mimořádný opravný prostředek obviněného za zjevně neopodstatněný a v celém rozsahu se přiklání k závěrům odvolacího soudu, který převážnou část námitek obviněného již řešil a vyřešil v řízení o řádném opravném prostředku.

K námitce obviněného ohledně zastoupení advokátem upozorňuje na skutečnost, že ustanovení § 35 odst. 1 tr. řádu nelze vykládat tak, že by advokát musel ke každému úkonu trestního řízení vybavovat svého koncipienta novou speciální plnou mocí, nýbrž že jde pouze o zákaz zastoupení obhájce v trestní věci en bloc, čili od prvního úkonu až do ukončení řízení. Námitku dovolatele v tomto směru tedy státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou.

Stejně tak neshledává opodstatněnost u námitky obviněného, že trestní stíhání pro trestný čin dle § 221 tr. zákona mělo být nepřípustné, neboť k němu nebyl dán souhlas poškozené. Státní zástupce připomíná, že poškozená zemřela o více než 10 měsíců dříve, než byla státním zástupcem obviněnému sdělena změna právní kvalifikace, takže v této době již neexistoval poškozený, který by musel dávat souhlas k trestnímu stíhání ve smyslu § 163 odst. 1 tr. řádu, ani již netrval vztah mezi pachatelem a poškozenou, který by nutnost takového souhlasu zakládal.

K další námitce obviněného státní zástupce uvádí, že samostatný výrok o zastavení trestního stíhání pro jeden trestný čin z několika, jimiž je kvalifikován jediný skutek pachatele (v jednočinném souběhu) nepřipadá v úvahu, neboť lze rozhodnout pouze o zastavení trestního stíhání pro skutek, nikoli pro právní posouzení tohoto skutku. Výtka, že výrok soudu je neúplný, je tedy lichá a i v tomto ohledu považuje státní zástupce dovolání za zjevně neopodstatněné.



Státní zástupce rovněž označuje za zjevně neopodstatněné tvrzení dovolatele, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu útisku. Státní zástupce odkazuje na skutkové okolnosti zjištěné soudem, s nimiž zvolená právní kvalifikace není v rozporu, i když současně připouští, že by přicházelo v úvahu také posouzení jednání obviněného podle podstatně přísněji trestného ustanovení § 215a odst. 1 tr. zákona. V závěru svého stanoviska upozorňuje, že další údajné vady, které jsou v dovolání obviněného vytýkány, jednak nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, jednak byly dostatečně řešeny již odvolacím soudem.



Jelikož přezkoumatelnou část dovolání považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou, navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání neodpovídá uplatňovaným dovolacím důvodům v části V. textu dovolání, ve které dovolatel vytýká údajné procesní vady a jejichž část ve svém důsledku zasahuje do skutkových zjištění soudu, kterými je dovolací soud vázán a nemůže přezkoumávat provádění a hodnocení důkazů v předchozím řízení. Zbývající převážnou část dovolání pak Nejvyšší soud shledal jako odpovídající svým obsahem uplatněným dovolacím důvodům.



Na podkladě věcného přezkoumání námitek obviněného však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné.



Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Toto ustanovení zákona se vztahuje k případům nutné obhajoby, a to bez ohledu na důvody nutné obhajoby dle § 36 tr. řádu. K naplnění tohoto dovolacího důvodu by bezpochyby došlo, jestliže by obviněný neměl v případě nutné obhajoby obhájce. Tuto skutečnost obviněný na jedné straně použitím tohoto dovolacího důvodu namítá, na druhé straně však sám uvádí, že obhájce mu byl sice soudem ustanoven, ale ustanovený obhájce zmocnil k zastupování advokátní koncipientku způsobem (v rozsahu) odporujícím ustanovení § 35 odst. 1 tr. řádu. Již tedy ze samotného obsahu dovolání je zjevné, že tvrzení dovolatele o tom, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona míti měl, nemůže být považováno za opodstatněné, neboť evidentně obviněný v řízení obhájce měl a dovolatel svou námitkou napadá skutečnosti jiné, tj. způsob obhajoby, resp. rozsah zmocnění advokátní koncipientky zastupováním ustanoveného obhájce a zčásti též postup policejních orgánů vycházejících z tohoto zmocnění. Dovolatel tedy v rámci dovolacího důvodu, který řeší porušení ustanovení o nutné obhajobě, napadá jinou situaci, kdy jde o způsob výkonu obhajoby (i když dle názoru obviněného má jít o takový způsob výkonu obhajoby, jako kdyby obviněný obhájce ve skutečnosti neměl). Nejvyšší soud má za to, že v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu není a nemůže být opodstatněná výtka vůči způsobu výkonu obhajoby ze strany obhájce, byť by se mělo jednat třebas i o výtku oprávněnou. Naopak akceptace názoru, že nedostatečný výkon obhajoby je totožný se situací řešenou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona míti měl, by ve svém důsledku mohla vést k nepřípustnému rozšíření tohoto důvodu dovolání vlastně na veškeré případy, kdy je obviněný názoru, že jeho obhájce něco zanedbal, neplnil své povinnosti ze zákona apod.

Kromě výše uvedených skutečností se Nejvyšší soud věcně přiklání k názoru státního zástupce, dle kterého nelze přiznat opodstatněnost nepřiměřeně striktnímu výkladu ustanovení § 35 odst. 1 tr. řádu vyjádřenému v dovolání ohledně možnosti zastupování advokáta koncipientkou a právní názor odvolacího soudu, na který dovolatel odkazuje a s nímž nesouhlasí, považuje Nejvyšší soud za správný.

Zjevnou neopodstatněnost shledal Nejvyšší soud rovněž u námitek obviněného uplatněných v rámci dovolacího důvodu dle § 265 b odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy že trestní stíhání pro trestný čin dle § 221 odst. 1 tr. zákona bylo nepřípustné, neboť k němu chyběl souhlas poškozené. Ze spisového materiálu je totiž zcela zjevné, že v době, kdy byla obviněnému sdělena změna právní kvalifikace (rozšíření i na § 221 odst. 1 tr. zákona), již byla poškozená delší dobu mrtvá, nemohla tedy dát souhlas k trestnímu stíhání a dovolatel se tedy nemůže opodstatněně domáhat toho, že řízení by z tohoto důvodu mělo být považováno za nepřípustné. Poměr poškozeného a toho, vůči němuž má tento poškozený právo udělit nebo naopak odepřít souhlas s trestním stíháním, musí s výjimkou trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona existovat v době, kdy se trestní stíhání vede, resp. má vést, nikoli v době, kdy byl čin spáchán. K opačnému výkladu, jehož se zjevně domáhá dovolatel, se nemůže Nejvyšší soud přiklonit. Ačkoli ustanovení § 163 odst. 1 tr. řádu lze do určité míry chápat jako svým způsobem soukromoprávní prvek, neznamená tato skutečnost takový průlom do jinak veřejnoprávního charakteru trestního práva, jak se zřejmě domnívá obviněný.



Zjevně neopodstatněná je i námitka dovolatele uplatněná v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, že výrok soudu je neúplný, kterou dovolatel zdůvodňuje tím, že ve výroku chybí rozhodnutí ve vztahu k právní kvalifikaci jeho jednání dle § 221 odst. 1 tr. zákona. Jak se podává ze spisového materiálu, již v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně bylo obviněnému dostatečně srozumitelně a správně vysvětleno, že se v daném případě jednalo o jednočinný souběh s trestným činem útisku podle § 237 tr. zákona a jestliže se soud nepřiklonil na základě svých skutkových zjištění k právnímu závěru, že jednáním obviněného byl spáchán i trestný čin dle § 221 odst. 1 tr. zákona, bylo zcela po právu, že tuto v úvahu připadající právní kvalifikaci vypustil. Je nutno přisvědčit oprávněnému upozornění vyjádřenému ve výše zmíněném stanovisku státního zástupce, že samostatné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání lze učinit pouze ohledně spáchaného skutku a nikoli o právním posouzení (kvalifikaci) tohoto skutku.

Pokud jde o tu část dovolání, ve které se dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak je nutno především konstatovat, že dovolatel zčásti polemizuje se skutkovými zjištěními soudu, která jsou ovšem v řízení o dovolání nepřezkoumatelná a námitky proti skutkovým zjištěním soudu neodpovídají jak tomuto, tak žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud dovolatel namítá skutečně nesprávné právní posouzení jeho jednání z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 237 tr. zákona, pak Nejvyšší soud vycházeje právě ze skutkových zjištění učiněných v řízení předcházejícím podanému dovolání považuje i tuto část dovolání za zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud se v této souvislosti nezabýval úvahou, zda jednáním obviněného nemohly být naplněny i znaky skutkové podstaty trestného činu dle § 215a tr. zákona, neboť minimálně s ohledem na výši trestní sazby nelze předpokládat, že by se v tomto ohledu obviněný svým mimořádným opravným prostředkem domáhal změny právní kvalifikace ve svůj neprospěch. Samotným srovnáním skutkových zjištění soudu, vyjádřených i v popisu skutku napadeného rozsudku, jakož i odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, se znaky skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 237 tr. zákona, neshledal Nejvyšší soud vady v právním posouzení, které by zakládaly existenci uvedeného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Námitky obviněného, evidentně koncipované odlišným pohledem na naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu způsobeného jeho jednáním vůči poškozené, než jaký odpovídá skutkovým zjištěním soudu, nemohou být Nejvyšším soudem akceptovány jako opodstatněné.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal opodstatněnost dovolání v rámci výše uvedených dovolacích důvodů, považuje dovolání za zjevně neopodstatněné i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.



Jak již bylo výše uvedeno, zbývajícími námitkami obviněného, které svým obsahem neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu, se v rámci řízení o dovolání Nejvyšší soud nezabýval a věcně je nepřezkoumával, neboť pokud by se dovolání omezovalo pouze na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. června 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h