3 Tdo 562/2003
Datum rozhodnutí: 24.06.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 562/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2003 o dovolání podaném obviněným L. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 8 To 466/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 309/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 15 T 309/2001, byl obviněný L. N. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle § 213 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 8 To 466/2002 tak, že je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 15. 1. 2003.

Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl dne 13. 3. 2003 obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, tedy ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), c), g), l) tr. ř., tedy že ve věci bylo jednáno podjatým soudcem, že neměl v řízení obhájce, ač ho s ohledem na svůj zdravotní stav mít měl, dále že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se podrobněji zabýval pouze námitkami proti rozhodnutí o odmítnutí odvolání soudem II. stupně, a vyslovil názor, že jím podané odvolání obsahovalo náležitosti předpokládané v ustanovení § 249 tr. ř., tudíž nebylo namístě jej odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., ustanovení obhájce soudem I. stupně k odstranění vad odvolání považoval za nadbytečné a šikanózní vůči své osobě a dále tomuto soudu vytkl, že jej před tímto úkonem nevyzval k odstranění vad odvolání a neposkytl mu potřebné poučení. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí, dále aby zrušil i rozsudek soudu I. stupně a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila k podanému dovolání písemně prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru v posuzované věci s ohledem na to, že v odvolacím řízení soud nerohodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., může dovolatel podaným dovoláním napadat toliko rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu I. stupně, tedy ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí (bez znalosti spisu) považovala státní zástupkyně postup odvolacího soudu v dané věci za zákonný a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a), e) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí, jímž odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Jediným relevantním důvodem, uplatněným dovolatelem v posuzované trestní věci, shledal Nejvyšší soud dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lez dovolání podat, bylo li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal odvolání do protokolu po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení konaném dne 15. 2. 2002. Svým přípisem z 3. 4. 2002, nazvaným odpor proti rozsudku , žádal o nový nezávislý soudní proces, jako důvod svého podání označil zřejmou podjatost soudu vůči své osobě, který se nezajímal o jeho majetkové poměry a zaměnil finanční částku 20 000,- Kč za částku 200 000,- Kč. Na závěr uvedl, že jeho zdravotní stav je nadále vážný, mimo jiné navštěvuje psychiatrickou léčbu. Až dne 12. 8. 2002 se podařilo obviněnému doručit výzvu samosoudkyně ve smyslu § 251 odst. 2 věta prvá tr. ř., aby řádně odůvodnil své odvolání ve lhůtě osmi dnů tak, aby z odvolání bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Na tuto výzvu reagoval obviněný přípisem dne 14. 8. 2002, který nazval odůvodnění a který obsahoval jedinou větu: Podjatost soudkyně Mgr. K. . Následně tedy samosoudkyně Okresního soudu v Hodoníně postupovala podle § 251 odst. 2 věta druhá, a ustanovila obviněnému obhájce JUDr. P. K. s poučením, aby ve lhůtě pěti dnů odstranil vady podaného odvolání, jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Nato reagoval pouze obviněný opět přípisem, v němž naznačil nesouhlas s ustanovením obhájce s tím, že již obhájce má, dále zde opakoval, že trvá na podaném odporu pro podjatost soudu I. stupně a žádá o nový nezávislý soudní proces. Následně byl spis předložen odvolacímu soudu, který rozhodl o odmítnutí odvolání tak, jak je citováno shora.

V trestní věci obviněného bylo napadeným rozhodnutím, jak již citováno výše, odmítnuto odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy proto, že odvolání nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Ten je zákonem vymezen v ustanovení § 249, jehož odstavec 1 stanoví, že odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.

Opakovaná podání obviněného, kterými dle požadavku ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. měl dodatečně odůvodnit odvolání, podané do protokolu u hlavního líčení, skutečně nelze považovat za vyhovující hlediskům zákonem stanoveným. Nebyl z nich totiž patrný především rozsah, v jakém je rozsudek soudu I. stupně napadán, tedy proti kterým jeho výrokům odvolání směřuje, a neobsahují ani alespoň stručný popis vad (kromě podjatosti soudu ) vytýkaných napadenému rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.

Jak vyplývá z výše popsaného postupu soudu I. stupně, byla za účelem odstranění vad odvolání podaného obviněným respektována všechna příslušná ustanovení stanovená trestním řádem, a to včetně poučení o následcích neodstranění vad odvolání. Jestliže tedy Krajský soud v Brně jako soud odvolací odmítl podané odvolání pro nedostatek jeho náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., nelze tomuto rozhodnutí nic vytknout, neboť bylo vydáno v souladu se zákonem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v případech, kdy bylo odmítnuto odvolání pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř. dán výlučně tehdy, nebyla-li oprávněná osoba řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 253 odst. 4 tr. ř.). V předmětné trestní věci však byl obviněný řádně poučen o obsahu odvolání, za tímto účelem mu byl následně ustanoven obhájce k odstranění vad a po marném uplynutí zákonné lhůty bylo teprve rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku.

Z výše uvedených důvodů tedy nelze akceptovat námitku dovolatele spočívající v tvrzeném nesprávném postupu odvolacího soudu, a dovolání obviněného je proto v této části nutno považovat za neopodstatněné.

Další okruh dovolacích námitek obviněného směřoval proti nedostatkům, kterými mělo být zatíženo rozhodnutí soudu I. stupně, a řízení, které mu předcházelo. Tyto námitky vyjádřil obviněný dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř. Jak již uvedeno výše, odvolací soud v dané věci rozhodl o odvolání obviněného, aniž by prováděl přezkumné řízení ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., přičemž tak rozhodl za splnění procesních podmínek pro takový postup. Z důvodů formálních nedostatků podaného odvolání se tak nemohl zabývat event. vadami, kterými by bylo zatíženo rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jemu předcházející. Vzhledem k tomu, že dovoláním v této trestní věci bylo napadeno rozhodnutí o odmítnutí odvolání vydané v souladu s ustanovením § 253 odst. 3 tr. ř., z důvodů uvedených výše, nemohl se ani Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku zabývat dalšími důvody uplatněnými v podaném dovolání, neboť jsou ve vztahu k napadenému rozhodnutí soudu II. stupně irelevantní. Za stavu, kdy obviněný sám, po řádném poučení a poskytnutí pomoci k odstranění vad odvolání, se zbavil práva na věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení, nelze ani v řízení o dovolání, jako mimořádném opravném prostředku, přezkoumávat vady, vytýkané rozhodnutí vydanému soudem prvního stupně.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně nesprávného postupu odvolacího soudu je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová