3 Tdo 56/2009
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.




3 Tdo 56/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2009 o dovolání podaném obviněným J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 440/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 100/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 T 100/2005, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 1. 5. 2005 kolem 15 hodin v P., před kostelem ve chvíli, kdy se ke dveřím kostela přiblížila skupinka turistů, obž. J. S. společně se samostatně trestně stíhanou H. D. tyto následovali do kostela, přičemž obžalovaný J. S. kývl na obžalovaného J. S., který také začal následovat turisty, následně obžalovaný J. S. prošel vedlejšími vstupními dveřmi do kostela, pak se zastavil u vchodu, čímž znemožnil další postup do kostela, v tom se na skupinku zezadu natlačila samostatně trestně stíhaná H. D. a v úmyslu odcizit cizí věci vsunula pravou ruku do zadní kapsy kalhot poškozeného S. G., ve které měl peněženku s finanční hotovostí 600,- Eur (tj. 18.300,- Kč), kreditními kartami a osobními doklady, toto jednání kryl obžalovaný J. S. zezadu, poškozený si však povšiml jednání samostatně trestně stíhané H. D., hlasitě na něj upozornil a samostatně trestně stíhaná H. D. od svého jednání upustila a všichni tři byli zadrženi přítomnou policejní hlídkou, tohoto jednání se obž. J. S. dopustil přes skutečnost, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2003 s právní mocí téhož dne pod sp. zn. 6 T 90/2003 odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zákona, § 247 odst. 1 písm. d) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání dvou let.

Za uvedený trestný čin byl obviněný podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.



O odvolání státní zástupkyně rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 440/2005, jímž rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 3 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., za což mu podle § 247 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. S. dovolání prostřednictvím své obhájkyně, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním napadl výrok o vině i trestu s tím, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek, jímž byl uznán vinným.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku namítl, že odvolací soud nesprávně došel k závěru, že spáchal skutek jako člen organizované skupiny. V této souvislosti připomněl fakt, že za organizovanou skupinu se považuje sdružení alespoň tří trestně odpovědných osob. O trestní odpovědnosti své a spolupachatele J. S. nepochybuje, má však za to, že třetí pachatelka H. D. nemohla být plnohodnotnou členkou organizované skupiny. Z toho důvodu nelze na skutek, který spáchal dovolatel spolu s uvedenými osobami, nahlížet jako na trestný čin spáchaný organizovanou skupinou. Dovolatel je přesvědčen, že soud nesprávně posoudil trestní odpovědnost H. D., když ji uznal vinnou nejen trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., ale uplatnil i přitěžující okolnost spáchání trestného činu v rámci organizované skupiny. Soud se totiž podle dovolatele nezabýval otázkou, zda H. D. byla schopna posoudit podstatu organizované skupiny a zda byla schopna se aktivně, vědomě a úmyslně na její činnosti podílet. Měl posoudit schopnost jmenované rozpoznat následky spáchání trestného činu krádeže jako členem organizované skupiny. Tato schopnost vyžaduje vyšší úroveň rozumové vyspělosti než u základní skutkové podstaty trestného činu krádeže. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že rozumové schopnosti H. D. k pochopení smyslu organizované skupiny (co je to organizovaná skupina, jaké jsou předpoklady pro účast v ní, co je to dělba úkolů mezi jejími členy) nepostačovaly, takže u jmenované nebylo prokázáno, že by se úmyslně účastnila páchání trestného činu krádeže jako člen organizované skupiny. Z toho vyplývá, že ani dovolatel spolu s J. S. nemohli spáchat trestný čin krádeže jako členové organizované skupiny. V tom bylo spatřováno nesprávné právní posouzení skutku.



S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 61 To 440/2005, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Dovodila, že dovolatel právně relevantním způsobem namítá, že při řešení předběžné otázky právního posouzení jednání spoluobviněné H. D. nedošlo k použití hmotně právního ustanovení § 12 tr. zák. o její nepříčetnosti. Konkrétní důvody, o které dovolatel svůj závěr o její nepříčetnosti opírá, však již směřují proti postupu soudu, jakým s ohledem na závěry znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu H. D. přistoupil k posouzení otázky aplikace ust. § 12 tr. zák., resp. mu vytýká, že neshledal důvody pro jeho použití. Takové námitky jsou podle ní již skutkové povahy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 362/2008). Státní zástupkyně uzavřela, že v dovolatelově případě je jím namítaná nesprávnost právního posouzení jeho jednání sice opřena o formálně právně relevantní námitky, tyto však jsou co do jejich primárního základu skutkového charakteru. Jde o námitky takové povahy, která vylučuje jejich přezkoumání v řízení o dovolání. V dalším státní zástupkyně odkázala na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (zejména ohledně role, ve které se H. D. do organizované skupiny zapojila). Za stavu, kdy v této trestní věci byla obviněná H. D. podrobena znaleckému zkoumání svého duševního stavu se závěrem, že její schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání byla plně zachovalá a její schopnost ovládací byla jen nepodstatně snížena, nebylo důvodu k přijetí právního závěru ve smyslu § 12 tr. zák. o její nepříčetnosti. Rámcem, ve kterém došlo ke zkoumání příčetnosti jmenované, se stal vytýkaný skutek z hlediska všech okolností, za kterých byl spáchán. Proto právní závěr o tom, že jej jmenovaná spáchala ve stavu plné trestní odpovědnosti, má dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Na tento právní závěr pak navazuje způsob právního posouzení dovolatelova jednání podle § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák. v postavení člena organizované skupiny tvořené třemi trestně odpovědnými osobami.

Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).

Dovolatel soudům vytýkal, že se v podstatě nezabývaly posouzením otázky trestní odpovědnosti obviněné ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě trestného činu krádeže podle § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák. z hlediska její příčetnosti podle § 12 tr. zák. Aby mohlo být namítáno naplnění dovolacího důvodu podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí mít námitky povahu právní, nikoli skutkovou. Právní námitka musí akceptovat to, co soud zjistil o kvalitě duševního zdraví obviněné H. D., o rozsahu a závažnosti případné duševní poruchy či choroby a vlivu na schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a toto jednání ovládat. Nesmí zpochybňovat důkazy, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (viz rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 362/2008). Argumentace dovolání obviněného Stojky těmto hlediskům převážně vyhovuje, když namítá údajnou absenci vypořádání se soudu s tím, zda kvalita intelektu obviněné jí umožňovala plně pochopit účel jednání organizované skupiny a svou roli v ní, zda její příčetnost podle ust. § 12 tr. zák. byla plně zachována i ve vztahu k zákonnému pojmu organizovaná skupina . Nejvyšší soud proto shledal, že dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn relevantně.

Nejvyšší soud však shledal, že Městský soud Praze v napadeném rozhodnutí nepochybil, jestliže dovodil trestní odpovědnost obviněného za trestný čin krádeže ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 3 písm. a) tr. zák., tedy jako člena organizované skupiny. Tato skupina byla složena ze tří osob plně trestně odpovědných, s plánovitě rozdělenými rolemi, jednajícími v konkludentní shodě. Výstižný popis počínání členů takové skupiny osob, vytvořené za účelem páchání kapesních krádeží, byl podán již v judikátu č. 36/1995 Sb. rozh. trestních a plně odpovídá zjištěnému jednání obviněných. I zde šlo o domluvenou, promyšlenou a organizovanou činnost s cílem provádět kapesní krádeže. Členka této skupiny obviněná H. D. byla pravomocně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 8 T 130/2005 ze dne 6. 12. 2005 uznána vinou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 3 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila společně s již odsouzeným dovolatelem J. S. a J. S. právě jako členka organizované skupiny. Jmenovaná odsouzená byla shledána plně příčetnou, tedy trestně odpovědnou na podkladě znaleckého psychiatrického vyšetření a z něho vycházejících závěrů znaleckého posudku. Bylo konstatováno, že odsouzená během vyšetření simuluje duševní nedostatečnost, ale ve skutečnosti je schopna chápat a plnit svou roli v koordinaci se svými komplici při krádeži. Nutno podotknout, že základní skutková podstata trestného činu krádeže je naplněna po objektivní i subjektivní stránce velmi jednoduchou formou konání, kterého se odsouzená D. již v minulosti dopouštěla opakovaně i ve spolupráci s ostatními, byla za ně trestána. V tomto případě tedy zjevně velmi dobře věděla, že se opakovaně dopouští jednání, které je společensky nepřípustné a zakázané, sankcionované. Byla členkou skupiny tří osob s rozdělením úloh a koordinací činnosti při útoku proti cizímu majetku s cílem učinit jí maximálně efektivní a současně snížit riziko odhalení pachatelů na minimum. Své jednání přizpůsobila konkludentní dohodě členů této skupiny, svou úlohu začala vykonávat v okamžiku, kdy zjistila, že ostatní pro ni vytvořili v dané chvíli nejpříznivější podmínky. Onen okamžik nastal, když jeden z členů skupiny ji svým tělem zakrýval zezadu, druhý v těsném mezidveřním prostoru vchodu do kostela bránil pohybu osob a poskytoval tak pro ni potřebný čas. Svým jednáním tedy prokázala, že vyhodnotila spolupráci tří osob při jednoduché kapesní krádeži jako výhodnou a do této spolupráce se znalostí všech rozhodných skutečností se aktivně zapojila. Pochopila smysl činnosti organizované skupiny při páchání jednoduchých krádežních útoků. Není tak pochyb o její příčetnosti podle § 12 tr. zák. i pro jednání v organizované skupině osob provádějící kapesní krádeže.

Nejvyšší soud tudíž shledal logickým a zákonným závěr, že dovolatel J. S. byl členem skupiny tří osob, vědomě koordinovaně spolupracujících při útoku proti cizímu majetku s určenou rolí pro každou z nich ve smyslu § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr



Vypracoval:

JUDr. Pavel Šilhavecký